NYR

18. Kapitola

Tak a tohle už taky končí, ale jak jsem slíbila, nové příběhy budou zase, co nevidět. Doufám, že si užijete tuhle poslední kapitolu a pardon, ale tentokrát žádnou písničku k tomu nemám.

A jestli to čte někdo, kdo studuje práva, tak pardon za chyby, já se je učila jen dva roky :D A ono je bohužel fakt, že vás učí zákony, ne co se říká u soudu :D

Samozřejmě hlasujte a komentujte, budu moc ráda <3

Lewis:

„Ward píše... Kamery jsou vypnuté, pojď," popohnal mě a běžel dál. „Jestli to nechceš vidět, být tebou bych se nedíval." „To dává celkem smysl, ne?" „Víš, jak to myslím." Vyšel zpoza rohu, jako by se nic nedělo. „Co tu chceš? Ani to, že jsi jeho synovec, tě neopravňuje dělat si, co chceš," řekl přísným hlasem. „To bych netvrdil," odpověděl a pak jsem slyšel jen nepříjemné lapání po dechu. Opřel jsem se zády o zeď a zavřel oči. Mohl jsem tvrdit, jak mi je jedno, co dělá, ale zvyknout si na to, bylo něco jiného. Chtělo to čas.

„Můžeš," zavolal na mě. Zhluboka jsem se nadechl. Nebál jsem se toho, co uvidím, spíš toho pocitu, co mě přepadne, až uvidím jeho. Byl úplně v klidu, přitom na zemi leželo mrtvé tělo. „Jsi v pořádku?" „Nejspíš." Stál a díval se na mě, jako by mi četl myšlenky. „Víš, že jsem to neudělal poprvé a nejspíš to nebude ani naposledy." Přikývl jsem. „Jsem v pohodě. Chce to jen čas." „Ten nemáme, jestli sis všiml. Měl by sis ujasnit, za který tým kopeš."

Vykopl dveře před námi. Všichni sedící na zemi se lekli. „Heather," usmál jsem se, když jsem ji viděl. Štěstím se rozzářila, ale když viděla i Sona, uvědomila si, že tady nejsem s policií. „Lewisi, co tady děláš?" Šel jsem k ní a začal jí rozvazovat ruce. „Zachraňuju tě." „A je?" zeptala se chladně. Nejspíš čekala, co odpovím. „Nevím, Heather." „Lewisi?" Otočil jsem se za jeho hlasem. „Víš, že to nepůjde, že? Říkám to už podruhé. Musíš si vybrat stranu." Vytáhl zpoza zad pistoli. „Na co ji máš?" zeptal jsem se. „Na případné problémy." Bál jsem se, co se bude v další necelé hodině odehrávat. Mohlo se pokazit snad všechno a jak říkají Murphyho zákony, co se může pokazit, to se pokazí.

„Přece je tu nenecháš." „Musím, Heather. Buď zachráním tebe a nepotopím ty, kteří riskovali život, aby mi se záchranou pomohli, nebo zachráním všechny, čímž nejen pošlu je oba na smrt, ale taky ohrozím naši šanci se odsud dostat. Je mi to líto. Zlobit se na mě můžeš, jak chceš. Teď musíme pryč." Pomáhal jsem jí rozvázat nohy. „Našla jsem ten jeho portrét." Zvedl jsem k ní hlavu. „O čem to mluvíš?" „Však ty víš... Kreslil si ho." Podíval jsem se na Sona, který hlídal u dveří. „Poznala jsem ho hned, jak sem poprvé přišel. Blbě si schováváš tajné věci," pozasmála se. „Nezlobíš se?" „Ne. Jak jsi o něm kdysi mluvil, když jsem ještě nevěděla, kdo je, věděla jsem, že ti na něm záleží. A jemu na tobě nejspíš taky, když ti pomohl s tímhle." Oba jsme se na něj opět podívali. Tentokrát si toho všiml. „Nechcete tady náhodou strávit pár dní? Je tu hezky," řekl ironicky. „Pojď, musíme jít." „Mladý muži, to nás tu opravdu necháte?" zeptala se starší žena. „Nebojte, policie má plán. Bzry se odsud všichni dostanete živí a zdraví, slibuju."

Sono:

Utíkali jsme ven, kde už na nás čekal Ward. Mířili jsme tam, kudy jsme se dostali sem. Jiná poměrně bezpečná cesta odsud nevedla. Pak jsem ale něco uslyšel a zastavil jsem Warda rukou, načež se zastavil i Lewis a Heather. „Co je?" zeptal se mě můj kámoš. „Slyším sirény." Všichni se zaposlouchali. Během chvilky se sirény ozývaly všude hodně nahlas a blikaly modro červená světla! Na pozemku vznikl chaos a všichni začali utíkat! Vtrhlo k nám několik velkých černých dodávek, ze kterých vyskákaly speciální zásahové jednotky. Oba jsme se hned zle podívali na Lewise. „To ty?" zeptal se hned Ward a žduchl do něj. „Ne, nic jsem neudělal!" Přece se teď nebudou rvát. Stoupl jsem si hned mezi ně. „Řekl, že to neudělal, tak klid." „A jak to teda zjistili?!" Najednou si začal Lewis prohledávat bundu. Nejspíš mu to došlo, stejně tak Wardovi. „Zkontroluj hlavně lem a konce rukávů," řekl hned. „Co to děláte?" zeptal jsem se. „Dej mi mobil," pobídl ho Ward a úplně ignorovali mou otázku. Sundal z něj zadní kryt. „Tak blbí nejsou. Musí být v bundě. Jinde bych ho cítil," dodal Lewis, který nakonec z bundy vytáhl lokátor. „Ten hajzl!" zařval naštvaně. „Musel se nám vloupat do bytu, když jsem byl u Ryana a Heather v práci." Hodil ho na zem a rozdupl. Teď už nás jen tak nenajdou.