NYR

17. Kapitola

Pozdě, ale přece jen. Bohužel, mám moc věcí do školy a totálně postrádám energii. Ale dnešek byl výjimka a byla jsem celkem živá, tak tady to je. Téměř konec našeho příběhu. Ano, už se blížíme. Nezapomeňte hlasovat a napsat komentář <3

Lewis:

Vzbudil jsem se během večera. Na hodinách bylo něco málo po deváté. Podíval jsem se na Luciena. Hezky spal a ani nepostřehl, že tam nejsem. Rozhlédl jsem se po pokoji. Za celou dobu jsem to neměl čas udělat. Ne, že bych mu ten pokoj chtěl prošmejdit, ale lákalo mě vědět, co tam má, čím se voní, co dělá ve volném čase nebo cokoliv jiného, co se pojí s jeho životem, jenž mi byl zatím tolik neznámý. Většinou se mu všude povalovalo oblečení a různé blbosti. Možná je, jak moje máma říká, sysel a syslí si věci. Jediné fotky, co jsem našel, byla jedna s Wardem a na druhé byli dva starší lidi, muž a žena, zřejmě jeho rodiče. Přešel jsem k nočnímu stolku a uviděl jeho mobil. Budu se smažit v pekle. Zvedl jsem jej a zjistil, že má nastavený otisk prstu. Nenápadně jsem se k němu sehnul, přitiskl jeho prst na kryt mobilu a hledal to, co mě tak moc zajímalo. Je můj stalker?

S úsměvem jsem mu telefon vrátil na stolek a odešel do koupelny. Takový pokoj asi nemá každý z Rebelů.

Sono:

Zmáčkl jsem v dlani peřinu. Pustil jsem ji a zašmátral po posteli, kde je, ale nedařil se mi ho najít. Otevřel jsem oči. Byl pryč. Kde sakra je?! Vyděsil jsem se, ale hned zase uklidnil, když jsem slyšel téct vodu z koupelny. Sedl jsem si a všiml něčeho podivného. Můj mobil ležel na zadním krytu. To nikdy nedělám. Vážně mi vlezl do mobilu? Chtěl o mě něco zjistit nebo snad poslal zprávu policii, kterou po té smazal?

Vešel jsem za ním do koupelny s mobilem v ruce. Za závěsem se rýsovala postava. Odhrnul jsem závěs a nasadil vážný výraz. Lewis se strašně lekl a hned sáhl po ručníku, který si roztáhl před sebe. Zakroužil jsem nad tím očima. „Nemusíš se stydět. Už jsem tě nahého viděl. Je to přece jen pár hodin, co jsem ti to dělal." Hlasitě polkl, ale dál se zakrýval. „Nevadí, že jsem si dal sprchu?" zeptal se o ně co víc v klidu. „Ne, ale že mi lezeš do mobilu jo." Mlčel. Možná se styděl, možná jsem ho nachytal. „No, vysvětli mi to. Co si s ním dělal?... Jak mám pak věřit, žes nás třeba nepráskl?" Vylezl ze sprchy a obmotal si ručník kolem klína. „Je mi to líto... Chtěl jsem jen vědět, jestli si ten, kdo mi psával. A už to konečně vím." Dal mi malou pusu a obešel mě. Začal se oblékat. „Takže už to víš? A nevadí ti, že jsem tě stalkoval?" „Ne. Vlastně ze začátku mi to vadilo. Nabourával ses mi do soukromí, ale v poslední době ne. Byl jsi mi bližší než většina lidí za posledních pár let, když nepočítám Heather... Navíc, kdybych měl tu samou možnost, taky bych tě stalkoval."

Sono:

Vyšli jsme nenápadně ven. Na hlavě jsem měl pro jistotu kapuci, aby nepoznali, že tam nepatřím. Stáli jsme opodál na malé vyvýšenině. Všichni Rebelové stáli v kruhu kolem jejich vůdce Coxe, který stál na kameni. Kousek od něj stála bečka, ve které hořelo. „Je to už sedm let, mí prohnaní a peklem požehnaní Rebelové... Ale jako každý rok," zvedl nějaký kus oblečení nad hlavu, „máme čím zaplatit za hříchy toho, jehož všichni tolik nenávidíme!" Pořádně jsem se zadíval na černou látku. To je přece... „Pálíte uniformu Lawrence Halla?!" zamračil jsem se. Otočil se na mě. „Každý rok už sedm let a ani jednou jsme nevynechali." „Proč? A co myslel tím, že máte čím zaplatit za hříchy toho, koho nenávidíte?" „Víš, Lewisi... Ani policie není vždy ta správná strana." „Chceš říct, že Hall je zkorumpovanej?" Zakýval hlavou a napil se piva. „Tak trochu." Na dlouho se odmlčel. „Pálíme mu uniformu už sedm let, protože je to sedm let od smrti Coxovi dcery." Zvedl jsem k němu hlavu. Má s tím snad něco společného?

„Co se stalo?" „Předtím ještě Cox chodil ven. Byl v čele týmu a svou dceru brával s sebou. Tehdy si myslel, že je všemocný, a že mu nikdo nemůže ublížit. A pak mu ji vzali... Otec Lawrence byl tehdy docela machr mezi policajtama, ale byl taky strašný hajzl. Pronásledoval ho a jeho dceru po vyloupení banky v uličce. Nechtěl jí ublížit. Zdála se spíš jako přihlížející, než jako účastník. Hlavně chtěl dostat za mříže Coxe. Vystřelil, ale minul cíl. A jestli tě zajímá, jak může tak uznávaný policista minout, nebylo to Hallem, ale tím, že se pohnul terč. Srazila ho k zemi. Na vteřinu si zahrála na hrdinku... Umřela dřív, než přijela sanitka a Cox utekl. Hned jak měl možnost ho Cox čapl a odvedl sem. Nějakou dobu ho mučil, než ho konečně zabil." „Ale byla to nehoda," řekl jsem hned. „Byla, ale to tě jen tak kvůli tomu, že to byla jen náhoda, nepustí... A už vůbec tě nepustí, že se z toho vyvlékl. Hall vydal prohlášení, že viděl, jak ji střelil Cox a po té utekl, aby si nabral čas... Úplně se z toho vykroutil. Od té doby si všichni myslí, že Cox zabil vlastní dceru pro možnost utéct. Tak se to ale vůbec nestalo." „A jsi si jistý? Třeba vám Cox lže." „Byl svědek. Ale záhadně zemřel, předtím, než jsme ho navštívili." Záhadně zemřel, takže ho zabil Hall, aby nemohl mluvit.

„Takže Hallovi to prošloa vina padla na Coxe... Proč ale jdete po jeho synovi?" „Cox mu před jeho smrtíslíbil, že jeho synu ublíží tak, jako on jeho dceři. Od té doby Lawrence strašítím, že mu každý rok pálí uniformu. Prý mu tím chce ukázat, že jednou to budeon, kdo se bude smažit." Zamračil jsem se nad tím. Lawrence Hall byl idiot, alenebyl vinný. To jeho otec. „Nemůžete ho trestat za to, co udělal jeho otec." „Nenídobrý chlap, jestli myslíš na tohle. Hall tohle zdědil po svém otci... Křivěsoudí a ne jednou se zapojil do nelegálního obchodu, i když ne moc velkého.Vše, co mohl, sváděl na nás. Tím se celou dobu kryl a byl za velkého hrdinu." TakžeHall byl zkorumpovaný. Jak je tohle možné? Nenáviděl jsem ho a vím, že šel protimně, ale nikdy bych tohle do něj neřekl. „Sbíráme informace o jeho podvodech užnějakou dobu. Třeba bys to proti němu mohl použít a nechat ho zavřít dřív, nežsi pro něj Cox přijde. Nebude si s ním hrát donekonečna. Jednou skončí s tímstrašením a udělá to."

„Vážně si právě řekl, že chceš, abychom ho zatkli, než abyste ho zabili?" zeptal jsem se ironicky se smíchem. Věnoval mi naštvaný pohled. „Radši buď v pozoru. Náš čas se blíží."