NYR

10. Kapitola

Lewis:

„Takový je každý tvůj den?" zeptal se Ryan a sundal mi bundu. „Jsem policajt," zasmál jsem se a zřejmě mu to jako odpověď stačilo. Sedl si na gauč a mlčel. Nestat se ten incident, myslel bych si, že nemá zájem. Sedl jsem si k němu. „Chceš, abych tu byl?" Chytil mě za ruku. „Jistě, že chci, abys tady zůstal. Jenom... doposud snad nejhorší věc, kterou jsem viděl, bylo pořezání o sklenici v kavárně," zasmál se. „Ani horory moc nemusím." Smích opět vyměnil za smutek. „Jako policajt si toho musel vidět hodně, co? Obzvlášť pokud chytáš Rebely." „Hodně postřelení a ošklivých zranění... Ale nikdy jsem viděl nikoho umřít... Mrtvé tělo ano, ale to je to jiné, než když ti umírá před očima a ty mu nemůžeš pomoct." Palcem mě hladil po mém palci. Nemohl jsem se pořádně soustředit. Bylo to příjemné a trochu to lechtalo. „Proč děláš tak nebezpečnou práci? Neustále bych se o tebe bál, kdybys byl můj." Stále sledoval naše ruce a mluvil tím šíleně smutným tónem. Potom, co řekl, jsem začal mít pochyby. Možná ho to dnešní přepadení vyděsilo natolik, že si to rozmyslel, že za to možná nestojím. Doslova na mě přenesl tu svou smutnou náladu. „Takže... to asi znamená, že my dva nic, co? Nechceš být se mnou?" Přísahám, že mě to v tu chvíli ranilo. Konečně jsem se začal držet Heathernými rady, aby mi ten tajemný nezlomil srdce, a nakonec mi ho zlomí i ten, komu jsem měl dát šanci?

Chytl mě za líci a políbil mě. Bylo to tolik jiné, než s Milesem. Ale musel jsem uznat, měl pravdu. Bylo potřeba si to ujasnit. Potřeboval jsem vědět, co ke komu cítím. A zřejmě jsem se právě zamiloval. Začali jsme se líbat. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a svalil se na něj. Cítil jsem, jak mě chytá kolem zad a tiskne víc a víc k sobě. Byl jsem blázen, že jsem si po mém posledním klukovi odmítal někoho najít takovou dobu. Tak moc jsem ho chtěl, že jsem se od něj odtáhl, vstal a podal mu ruku. „Možná bychom se mohli přemístit, co myslíš?" S širokým úsměvem vstal a zavedl mě do jeho ložnice.

Sono:

Hodil jsem mobil přes celou místnost a rozbil s ním sklenici na stole ze setu. Pokojem se ozvala velká rána. „Sakra!" zanadával jsem, ale ne kvůli té sklenici ani mobilu. Byl jsem vzteky bez sebe. „Bylo to vážně nutné?" zeptal se s klidem Wright a potáhl si. „To byl můj set na whisky. Rozbíjej si laskavě svoje věci." „Promiň, já prostě jen nemůžu uvěřit, že to udělal!" řekl jsem zoufale a dál chodil po pokoji sem a tam. „Čemu se divíš? Je to pěknej kluk. Bude o něj zájem, a když si ho nehlídáš... Jo vlastně, ty si mu to ještě neřekl," rýpl si naschvál. „Sklapni." „Jak myslíš," opět si potáhl. „Dej mi taky," sedl jsem si vedle něj na postel a vzal mu bez ptaní cigaretu. „Hele..." „Jako bychom se někdy jeden druhého ptali na svolení."

„Cos všechno viděl, že jsi tak napružený? Třeba s ním ani nespal." „Ale spal. Viděl jsem, jak se líbají a potom zašli do ložnice. Tam už měl zatažené žaluzie. A rozhodně pak nespali vedle sebe, jak nejlepší kámoši... Kdybys viděl, jak se po něm sápal." „Ten kluk po Lewisovi nebo Lewis po něm?" zasmál se. Věnoval jsem mu zlý pohled. „Kdybys nebyl můj nejlepší kámoš, jednu bych ti natáhl." Zasmál se tomu. Zapálil si další cigaretu a položil se zpět do postele. „Vlastně oba. Ale myslel jsem Lewise. Šlo vidět, jak ho chce." „To bolí, co?" Nemusel jsem se ani otáčet. Zíral mi na záda, a přesto z mého tónu věděl, jak mi je. Chytil mě za paži a stáhl k sobě. Uvelebil jsem se pod jeho rukou a opřel se mu o hrudník. „Proč se vždycky spálím?" „Třeba to není ostatníma, ale tebou... Lidi jsou svině... A ty zase moc citlivý. Dej si to dohromady." „Jak moc citlivý?" Posadil jsem se, hodil po něm opět zlý pohled a natáhl se přes něj, abych típl cigaretu. V klidu si potáhl. Jako vždycky byl v klidu. Mohlo se dít cokoliv a on byl prostě v pohodě. „Jak moc citlivé je být naštvaný, když někdo, kdo se ti líbí, se vyspí s někým jiným?" „Jak moc citlivé je být naštvaný, když někdo, kdo se ti líbí, ale neřekneš mu to, se vyspí s někým jiným a stalkuješ ho přitom?" „V mojí hlavě to znělo líp." Uznal jsem, že má pravdu. „I kdybych mu to řekl, Cox by se zbláznil. Zabil by jeho i tu jeho starší ségru." „Tak ho nech být." „Já, ale nemůžu." „Takhle šíleně zamilovaného, jsem tě snad ještě nikdy neviděl." Nic jsem na to neříkal, byla to pravda.

„Dej mi ještě cigaretu," natáhl jsem se přes něj pro ni, ale odtáhl ruku dál. Málem jsem ho zalehl, ale na poslední chvíli jsem se opřel o ruku. Skoro to vypadalo, jako bych ho měl v úmyslu obejmout. „Neber mi furt cigára. Vezmi si radši novou." Jen, co to dořekl, rozhostilo se mezi námi ticho. Jelikož měl ruku s cigaretou ode mě dál, aby mě nespálil a já mu ji hlavně nevzal, měl jsem ho více méně celého pod sebou. „Možná bych měl dělat něco jiného, než ho furt stalkovat... Nějak se rozptýlit." „Jestli myslíš na to, co já, tak brzi, protože i když mi je absolutně jedno s kým to dělám, tobě to jedno není. Buď si ke mně vypěstuješ ještě větší vztah, než máš nebo se ode mě vzdálíš, jako bychom nebyli ta slavná dvojka tady." „Blbost! Chci tě slyšet sténat mé jméno jen proto, abych na něj nemyslel." Políbil jsem ho na krk. Cítil jsem, jak se mu hned zvedla hruď. „Mmmm, vážně jen kvůli tomu?" zasmál se. Políbil jsem ho znova, tentokrát na krk pod uchem. Jemně zasténal. „Jasně, že ne... Jsi prostě pěkný, a co teprve to tělo." „Jo, na to jsem čekal. Přesvědčil jsi mě," dořekl to a převalil mě pod sebe. Začal mě líbat a svlékat ze mě mikinu. Pokračoval pak tou svou a stáhl si tričko. Nikdy před tím mě jeho tělo nebralo tak strašně moc, jako teď. Vrátil se ke mně do objetí, ale tím mi dal možnost ho dostat opět na záda.

„Promiň, ale já jsem vždycky nahoře," sundal jsem si tričko. Přemýšlel jsem, co je lepší? Svázat mu ruce a mít možnost si s ním dělat, co chci, nebo nesvazovat, aby zapojil ty své nenechavé ruce? Hned potom, co mě ale pohladil po boku a zaryl mi nehty do kůže, jsem měl jasno. Žádné svazování. Kdo by to byl řekl, že zrovna mi dva a sex. Teda, mi dva a sex spolu. Seděl jsem mu na podbříšku a konečně málem zapomněl na Lewise. Dál jsem ho líbal a užíval si, jak neustále mačkal povlečení v ruce, aby mě hned nestrhl pod sebe a neublížil mi. Bylo to tak sladké a vzrušující. Moc dobře jsem věděl, jaký Wright je. Na jednu stranu byl hodný, ale na druhou, když chtěl, dokázal být hazjl. Já jsem byl ale snad jediný, koho měl fakt rád, i když ne tímhle způsobem. Kdyby chtěl, udělal by mi to rychle, nejspíš i tvrdě a celkově tak, jak by se to líbilo jemu. Jenže kvůli mně se držel. Nehty mi do boku zarýval fakt jen lehce. „Bojíš se, že mi ublížíš?" řekl jsem mezi polibky. „Ani nevíš jak."

Z ničeho nic se ale otevřely dveře, což nás hned od sebe odtrhlo. Stál v nich Cox a měl možná ještě víc překvapený výraz, než my. „Nechci tvrdit, že jsem to nečekal... ale tohle jsem fakt nečekal." „Emmm... My jen..." Nedokázal jsem nic říct. Styděl jsem se. Za to Wright ani trochu. Bylo mu jedno, s kým ho někdo načape. On si užíval sex jen pro potěšení. Nikdy jsem ho neslyšel říct, že se zamiloval.

„Je mi jedno, co děláte, ale zítra budete oba v devět připraveni na přepadovku. Vyloupíme pěkně velkou banku. Povedete to, tak ať máte ráno vůbec nějakou energii. Nechci slyšet žádné výmluvy, a jak to poděláte, zmaluju vám ty vaše zadky tak, že toto bude poslední gay sex, který si užijete!" Chtěl jsem k tomu něco říct, ale vytočil se na patě a práskl za sebou dveřmi dřív, než jsem se k tomu odhodlal. „Co je ti?" zeptal se Wright. „Jen jsem si tak vzpomněl na všechny problémy a povinnosti... Víš co, na tu loupež, vedení, policajty... Lewise," řekl jsem smutně. „Ale to snad ne. Takhle mě nažhavíš a teď řekneš tohle?" Neopovážil jsem se cokoliv říct. Cítil jsem se provinile, že zatím, co sním o Lewisovi, dovádím v posteli se svým nejlepším kámošem a přitom nebylo proč. Nikdy jsem s Lewisem nic neměl a ani nevěděl, že se mi líbí. Byl jsem z něho totálně v háji. „Promiň, já... Chci pokračovat, jenom jsem si vzpomněl na něj." „Kašlu na toho tvojeho Lewise," svalil mě pod sebe. „Chci tě."