Siblings...?!

~20~

Harry

„Vstávej. Budeme přistávat, připoutej se." Šeptám Cait do vlasů. Probouzí se pomalinku, nesouhlasně mručí...
„Ale, tady je někdo hladový." Dusím smích. Bříško ji jódluje hlady, propíchne mě pohledem a zafuní. „Měl jsi mě na jídlo vzbudit." „Já to ale zkoušel." Další škleb a chytá mě za ruku.

„Stavíme se pro bagetu?" Souhlasně kývám. Pomalu přistáváme, světla runwaye se blíží. Letadlo škubne, jsme na pevné zemi.
S kapucí na hlavě, stejně jako ona, se ukrýváme před zvědavými zraky. Seděli jsme v první třídě, až na konci a běžná třída za námi, opouští letadlo jako první. Nikdo z pasažérů první neví, že jsem byl v letadle a chci, aby to tak zůstalo.

Sotva jsme se prodrali davem cestujících, padnou mi oči na Philla. Mou ochranku, která se pobaveně usmívá naším směrem a ukazuje na Cait. Souhlasně kývám, zvedám paži k pozdravu.

„Kdo tam je?" „Maličká..." Blýskla očima, dodal jsem tiše „moje" a ona se pobaveně usmála. „Chci ti dát pusu." „Vydrž, Cait. Taky ji chci." Neodpoví. Zahlédla Philla, zaječela jeho jméno a rozběhla se mu do náruče. Viděla ho naposledy, na minulém turné... Visí mu kolem krku, možná bych i žárlil, být to někdo jiný...

„Čau!" Nechám si sám rozdrtit několik žeber v jeho objetí.

„Ostatní už jsou tady?" „Ano, schovaní ve zdejší, rádoby zasedačce personálu. Jdeme za nimi." „Mám hlad, prvně chci tam!" Ukazuje Caith rukou na automat s bagetami. Vybírá první, kterou uvidí a hladově se zakousne.
„Chceš?" Zahuhlá s plnou pusou, pobaveně kývám na souhlas a sotva vlezeme do místnosti, zachytím bagetu skoro nad zemí.
Protáčím panenky, očima se zdravím s kluky a všichni sledujeme, jak se naše drahé sestřičky vítají. Konečně jsem se procpal davem uječených holek, nechal se rozdrtit v náruči Jay, stejně jako Dana a pobaveně se díval na novou neznámou. Plaše se usmívala, držela se Niallera jako klíště...

Objímání, zdravení, seznamování s Mishel... Je fajn, taková normální... Konečně, hodinu a půl po příletu, jsme v hotelu.
Holky remcají, chtějí pokoj s Cait, já se jen spokojeně usmívám. Skládám kufry ke zdi, na vybalení nemáme sílu už ani jeden...

„Jdu sprchu, přidáš se?" „Za chvilku." Broukla ospale a přitáhla si nohy k bradě. Seděla v křesle, culila se a drze mi rozepla pásek.
„Chceš si hrát." Jen broukne, slíbí, že za chvíli přijde... Voda ze mě smývá únavu, začíná se ve mně probouzet nadrženost.

Konečně jen spolu! Bez rodičů, bez ségry...! Odehrajeme pár koncertů a pokračujeme ve šňůře a ona, bude po celou tu dobu se mnou. Spokojeně se usmívám, natahuju se ze sprcháče pro hodinky.

„Cait- Kočičko..." Vydechnu pobaveně. Usnula, oblečená, ležící na štorc přes postel. Dusím smích, s něhou z ní stahuju oblečení a nechávám ji spát jen v kalhotkách. Je jako panenka...

„Spíš?"
„Co je?" Odpovídám Louisovi na sms. Uložil jsem se, přitiskl se ke Cait a jen s pocitem, že to může být máma, se po mobilu natáhl.
„Nemůžu spát... Co zajít dolů na bar, je otevřený."
„Okey... Tak vydrž. Dej mi pět minut." Tiše se oblékám, líbám Cait do vlasů a tiše za sebou zarývám dveře.
Pobaveně se culím... Moje jinak oblíbené triko, leželo na vaně. Mokré od vody s mýdlem... Je jedno, co Cait jí... Ona je čistá, ale ostatní jsou kolem jako prasata. Teď jsem to schytal já. Na černém triku se skvěl obří, bílý flek dresinku. Nechápal jsem, jak se jí to povedlo, stejně tak ti, co s námi byli v autě. V Niallerových, bezchybně nagelovaných vlasech se perfektně skvěla kuřecí nugeta. My řvali smíchy, on ji vztekle vybíral a dalo se čekat, že při nejbližší příležitosti, jí to nějak oplatí. Bral to jako útok... Ani její, v hysterické křeči smíchu opakování, že to byla nehoda, jej neobměkčí.
Vysírají se od momentu, co se znají. Nikdy v tom nebylo něco víc... Jen... Asi potřeboval ségru na blbnutí a ona se nechala stáhnout. Nevinné žertíky, omylné náhody... Jeden něco provedl, druhý mu to vrátil i s úroky a tak pořád dokola. Jednou to Nialler ale přehnal, málem jsem ho za to zabil. Byli jsme v našem společném domě a všichni věděli, že ona se na horory dívá stylem: „Nemusím to vidět, stačí mi to slyšet" a toho vola nenapadlo nic lepšího, než následující večer se dostat přes balkon do jejího pokoje a do koupelny, za dveře připevnit maketu Samary. Všichni až na Zayna jsme byli dole, Niall dorazil se širokým úsměvem a zabořil se nic neříkajíc do křesla. Cait odešla s komentářem, že se jde naložit do vany. V tu chvíli jemu začaly cukat koutky, já zpozorněl. Do pár minut přišel hysterický jekot, který náhle utichl. Hnal jsem se nahoru, stejně jako zbytek a našel Zayna, klečícího u její hlavy.
Vrčel po Niallerovi, že je vůl a křísil ji. Šokem omdlela, skončila v nemocnici na pozorování a ten vůl, se mohl sesypat. Dalšího půl roku spala s lampičkou...

„Si honíš, vole? Pohni!" Protáčím panenky, čekám na výtah a sjíždím dolů. Louise nacházím u baru, už má před sebou sklenku a tmavým obsahem a spokojeně se culí.

„Proč máš pokoj s Cait?" Pozvedl jsem nechápavě obočí. „Lottie si stěžovala." Trhá rameny, upíjí ze sklenky. „Že mají s Fizz obrovský postele, mohla spát u nich." „Nám to nevadí."
Co mu mám říct? Mám s ní pokoj, abych ji mohl šukat? Slabě jsem se ušklíbl.
„Je ti jasné ale, že honit si u porna budeš leda ve chvíli, kdy ona bude v trapu, jinak zase jen sprcha?" Kdyby tak věděl...
Rozesmál jsem se a pokrčil rameny. „Mám vyhoněný zápěstí, po těch čtrnácti dnech... Až to budu potřebovat, bude Cait spát u holek." Louis se pobaveně rozesmál. „Změnila se." „Jak to myslíš?" „Už to není pískle. Je fakt krásná, stála by za hřích." „Jdi do hajzlu, je to moje ségra."

Stiskl jsem pěst, až mi klouby zbělaly. „To jsi říkal i Liamovi a taky Gemm přefikl." „Zapomeň vole, s ní je to něco jinýho." „V čem je to jiný?" „Je malá!" Louis se rozesmál a vyprskl whiskey na bar.
„Není malá! Je kurevsky krásná. Máš jediný štěstí že Niall tu má Mishel, jinak bys měl dva mlsný kocoury." Pobaveně se smál, zatímco já uvnitř vrčel.

Vydržel jsem debilní narážky poslouchat asi dvacet minut, pak jsem začal přehnaně zívat a víceméně mu zdrhnul. Však on to přežije, pít může sám.
Znovu jsem se zavřel ve sprše, smýval ze sebe pach zakouřených prostor a vlezl do postele.

„Kde jsi byl?" Zvedl jsem se na lokti a pobaveně se usmál. Líně otevřela oči, přejela mi konečky prstů po tváři a slabě plácla. „Nechal jsi mě tu samotnou!" „Spinkala jsi, kočičko. A psal mi Louis. Byli jsme dole v baru." Odfrkne si, vyplázne uraženě jazyk a otočí se ke mně zády. „Slečna se zlobí?" „Slečně je zima a nikdo ji nezahřeje." Omotal jsem ji ruku kolem těla, druhá jí posloužila místo polštáře. Přejížděla mi nehty po zápěstí a já po chvíli usnul.

Budí mě sladké políbení.
„Kam se chystáš?" Okamžitě jsem se probral. Měla mou košili, z pod které ji vykukovaly plavky. „Psala mi Lottie, jdeme se podívat k moři. Louis jde s náma. Klidně ještě spi." Než jsem stačil vyhrknout, že jdu taky, byla pryč.
Na moje poměry, jak dlouho se jindy chystám, jsem je doběhl pár metrů od hotelu. Objal jsem ji i Fizz kolem ramen a zabránil tak Louisovi si ji přitáhnout do náruče. On objímal Lottie a na ruku se mu pověsila Phoebe. Daisy pelášila před námi, když si mě všimla, vrátila se a vecpala se mezi mě a Fizz.
Holky se rozutekly do moře a Louis je chtěl následovat.

„Loui," Zachytil jsem ho za rameno. „Co je?" „Já to večer myslel vážně, nepřibližuj se k ní." „Proč? O co jako jde?" „Nechci abys jí ublížil." „Neublížím jí, budu na ni něžnej." Chuť mu dát pěstí zastavil jen fakt, že ona je moje. Nedá se mu, vím to.

S myšlenkou na to, jak ji pak ojedu, jsem se dal do běhu při kraji moře.

Zaběhat si u moře... Paráda!

******************************************
Děkuju :o) ♥♥
Se uvidí, s tou adopcí... :o)