Siblings...?!

~30~

Harry

Nejistě jsem na Cait pohlédl. Že by naše rozumování a hledání společných znaků vzalo za své? Takže jsme vážně sourozenci, šukal jsem svou pokrevní sestřičku, zamiloval se do ní...

„Taťko?" Máma zašeptala tátovo jméno, přesedla si k němu a něco mu šeptala do ucha. Kýval, mručel že „To vím" a když na nás pohlédl, vypadal zničeně.

„Jsme sourozenci, nebo ne?" „Co všechno jste spolu měli?" Páni... Docela klidný tón hlasu, i naprosto stupidní otázka. Zaskočila mě.
Cait překvapeně zamrkala a překřížila ruce na hrudi.
„Jsme sourozenci? „Ano" nebo „Ne"!" „Samozřejmě že jste!" Táta mlčel a mamka, byť se snažila aby se jí hlas nechvěl, byla sotva slyšet. Ani důraz, který na větu kladla, nebyl moc přesvědčivý.
„Proč ti to nevěřím?" „Harry..." Mamka zavrtěla zlomeně hlavou, táta se na nás znovu podíval a rozhodným hlasem, který uměl bodat a teď se to stalo, nás poslal pryč. Doslova vyštěkl, ať vypadneme nahoru.

Byli jsme v šoku, Cait se lekla víc a couvala pozadu do chodby. Odmítal jsem jít, chtěl jsem znát pravdu a tušení, že teď nás budou řešit a přemýšlet, co s tím, byť vlastně neměli ani důkaz že bychom spolu spali, bylo oprávněný.

„Neslyšel jsi?!" „Harry..." Cait se vrátila, za ruku mě odtáhla do patra, kde se sesypala.
Třepala se, opakovala že jsme sourozenci, že spala se svým bráchou, že tak jak si to předtím neuvědomovala, teď to ví. Je to zvrácený a nechutný, nemělo se to stát. Neměli jsme to ani jeden dovolit, měli jsme přemýšlet...
Utekla půl hodina, marně jsem ji přesvědčoval, že nejsme sourozenci a proto naši tak šílí. Nedala si to vymluvit a jakmile jsem uslyšeli kroky, div neomdlela.

Opírali jsme se o zábradlí, naši si sedli na lavici, chvíli mlčeli a máma brečela.

„Nejsi naše." Táta to sotva vydechl. Skoro ho nebylo slyšet. Podepřel jsem Cait, věnovala mi pohled a pak sjela na kolena před mámu.
„Jsem adoptovaná?" „Nikdy jsme ti to nechtěli říct, jsi naše... Od malička! A s tímhle, jsme nikdy nepočítali. Nenapadlo nás, že byste se mohli do sebe zamilovat... Vždyť...!" Máma škubla ramenem a pousmála se.
„Nikdy jsme ti to nechtěli říct, nebyl důvod. Jsi u nás od maličkého miminka, pravdu nikdo neví..." „Jakou pravdu?"

Sám jsem se posadil na zem, spojil ruce a čuměl do neurčitého bodu. Na rty mi vyskakoval úsměv. Není moje sestra, není! Nikdo nám už nic nemůže a nezajímalo mě, jak se k nám dostala. Podstatný bylo, že nejsme sourozenci a nemusíme ničeho litovat.

„Narodila ses mé přítelkyni, její manžel se znal i s tátou, z práce... Jenže měl milenku, s ní čekal další dítě a vybral si ji. Opustil tvou mámu a než ses narodila, byli jsme jí nablízku. Pomáhali ji... Sama by to nezvládla, měla jsem strach, že potratí. Nezvládala to, nemohla pochopit, že tvůj táta odešel za jinou, aby se staral o jiné dítě, než o tebe.
Porodila, byla s tebou v porodnici dva dny. Třetí den, kdy už byla podle lékařů v pořádku a mohla s tebou domů, se něco změnilo. Zavolala mi, jestli bych ji nemohla další den vyzvednout. Žila v malé garsonce... Souhlasila jsem, na další den, jsem v domluvený čas přijela a pokoj byl prázdný. Tedy, byla jsi tam jen ty a dopis.
Nemůže tě vychovávat, nic k tobě necítí. Všechny city odezněly, když se na vás táta vybodl a odešel. Proběhlo policejní pátrání, byla jsi přesně tři týdny v kojeneckým ústavu a až pak, jsem si zažádala o adopci. Našli ji, broučku... Sáhla si na život a my se zařekli, že budeš naše. Přestěhovali se sem už s malinkým miminkem a nikdo nic netušil. A doufali jsme, že to tak i vydrží. Nenapadlo nás, že se do sebe zamilujete... Vždyť... Děti, pro Boha!"

Pohlédl jsem na Cait. Měla v očích slzy a pak ke mně přelezla, dívala se mi do očí, nejistě se usmívala a pak trhla ramenem.

„Já si myslela, že nejsme sourozenci... Už jako malá, jak jsem na to zapomněla a pak, když to začalo s Harrym. Trvá to... Už několik týdnů. Vždyť nejsme sourozenci, tak o nic nejde, ne?" „Nejde?" Táta se hořce uchechtl.
„A co okolí, hm? Uvědomuješ si, jak to vezmou? Kolik bude pomluv... Kolik článků na to téma vyjde? Harry...?" „Je mi to jedno... Nebavilo nás to tajit a pokud říkáš pravdu, jakože bys, mami, o tomto nelhala, tak..." Trhl jsem ramenem a chytil Cait za zadek.
Rodiče jen semkli víčka, Cait se zaculila a naklonila se.

„Fakt to chceš risknout?" „A ty?" S úsměvem kývla a obrátila se k rodičům. „Pochopíte to?"

Pochopili... Sice s nevolí, ale akceptovali to, stejně jako Gemma, která byla vyjevenější víc, než rodiče z náhlého spádu událostí.
Horší to bylo s kluky, respektive s Louisem. Měl na Cait zálusk a z ní postupně vylezlo, že jí občas napsal na tour nějakou úchylnou zprávu. Liam s Niallem byli v šoku, postupem dní to přijali a veřejnost mi byla ukradená.

Nikdo přece netvrdí, že spolu zestárneme, ale teď... Teď nás zajímala jen přítomnost a fakt, že se nemusíme skrývat.

*****************The End**********************

Uhm... Jak jsem psala na Fb, tím, že jsem přidala do povídky Zayna, šla celá povídka do kopru. Vrátit se zpět jen k Harrymu, mě stálo menší depku, boj sebe samé se sebou a jakousi známku nevole.
Nicméně, je pravda že je u mě víc než dost povídek se Zaynem a mít i nějakou s jiným z kluků v hlavní roli, prostě není na škodu. Každý si tak přijde na své... *Že, Nikolko? =D *
Asi by neměl autor kritizovat něco co napsal, ale já sama v sobě cítím, že se mi ta povídka takto nelíbí... Nevím, asi jsem ji měla rozvést nějak víc a ne ji už ukončit, ale mám obavu, že bych ji nedokončila s takovou nikdy, protože i tady těch pár kapitol, mě stálo víc než dost trápení.
Nebylo to dopředu promyšlené -to sice nedělám nikdy, ale teď jsem pěkně narazila *bouchá hlavou do stolu* Takže asi tak...

Nevím, co si o tomto myslet... Prostě... Ne *krčí ramínky*

↑↑ Moje pohnutky nemusí nikoho zajímat a já tedy upřímně doufám, že se vám tato vyloženě splácanina líbila a nějakým způsobem vás uspokojila – tohle zní fakt debilně *tleská si* - a jestli ne, tak vás naprosto chápu :o) Tohle asi nebude nic, na co bych byla nějakým způsobem pyšná. Myslím, že bych uměla napsat něco lepšího – a než někdo začne říkat, ať to předělám, tak ani mě nehne =D Stále z toho mám depku, když to po sobě čtu :o) =D

Děkuji za přečtení, komentáře, hvězdičky... Jste báječní! :o) ♥♥♥ 

*a přestala jsem právě z toho důvodu, abych to napětí trošku protáhla =D =D