Two Worlds ×Larry×

2.

  Snad se bude líbit :)

Brunet nechá své práce a podívá se na člověka, který ho právě vyrušil z opravování kola. Přesněji výměny kola. 

 „Jen jsem píchnul pneumatiku. Vyměním ji a budu moct zase jet." 

„A nechcete s tím pomoct? Však chápete, aby to bylo rychleji." Vzpamatuje se Louis po několika minutách ze zírání do Harryho očí.

 „Samozřejmě to můžete. Jděte do kufru a přineste mi rezervu." Louis tedy neváhá a vydává se směr zadek auta. Opatrně otevře kufr, protože co kdyby na něj něco vyskočilo. Když se ujistí, že je vše v pořádku, začne v kufru hrabat. Hodnou chvíli mu trvá,než se vším harampádím dostane až na dno. Poté odhrne kobereček a konečně uvidí to, co hledá celou dobu. Odsune pár věcí, které mu zavazí. Následně po té se nahne pro náhradní kolo. Když se pokouší ji zvednout, uvědomí si, že nemá takovou sílu. No jo,ale co teď? Slíbil přece, že ji donese. Jenomže rezervu neunese. Bohužel mu nezbývá jiná možnost, než jít za cizincem a říct mu o pomoc. 

„Promiňte." Zaklepe muži, co je právě znovu sehlý ke kolu na rameno. Ten se lehne a hlavou se praští o rám auta. „Omlouvám se, to jsem opravdu nechtěl." 

 „Co jsi potřeboval?" 

„No,je mi to trochu trapné, ale já to kolo neunesu." 

„Mělo mi to být hned jasné. Vždyť si úplně tintítko. Bez urážky." Oba se tedy vydají k rezervě. Louis stojí opodál a dívá se, jak ten neznámý muž chytne pneumatiku a zvedá ji. Přitom se mu napínají svaly. V tu chvíli se Louisovi těžce dýchá. 

 „Jsi v poho?" zeptá se cizinec směrem k tintítku i s pneumatikou v ruce. 

„Co? Ne nic,dobrý. Můžeme pokračovat." 

Po dvou hodinách práce oba stáli u auta se založenými rukami a dívali se,jak to pěkně zvládli. 

„Mimochodem..jsem Harry." Rozezní se hlas cizince. 

„Louis." Otočí se na sebe a podají si ruce. Při dotyku opět Louis cítí krásné vibrace v jeho těle. Stejné vibrace, které cítil, když poprvé pohlédl Harrymu do očí. „No nic, tak já už asi pojedu. Těšilo mě." Rozhodne se modroočko vydat směr svoje auto. Zastaví ho ale hlas druhého muže. 

„Počkej." Doběhne ho „Chtěl bych tě pozvat na kafe jako poděkování." Harry mu omotá prsty kolem bicepsu a otočí si ho směrem k sobě.

 „Ale vždyť jsem tady jenom stál a díval se. Nic jsem neudělal." Namítá Louis 

„Ale jdi ty trdlo. Kdyby jsi tady nebyl a nemluvil se mnou, určitě bych se rozčiloval. Tím by to trvalo ještě dýl." 

„No tak dobře." Nakonec modroočko přijme pozvánku. 

„Dobře. Na, tady máš můj mobil." Vytáhne ho ze zadní kapsy. „Dej tam svoje číslo." Louis tedy neváhá a naklape tam rychle svoje číslo. Mobil podá zpět Harrymu, rozloučí se a míří ke svému autu. To následně nastartuje a je pryč. Harry se ještě pět minut dívá na místo, kde modroočko stál svým autem a nemůže tomu uvěřit. Ty pocity, které cítil, ještě nikdy jindy nezažil. Bylo to paralyzující a přitom tak příjemné. Jakmile se probral ze svých pocitů, sedl do svého auta. Rázem byl pryč stejně jako Louis.  

Názor?

Jsem ráda za všechny komentáře a hvězdičky <3

All the love.