Two Worlds ×Larry×

4.

 Vymoděný a navoněný Louis stojí před kavárnou, kterou mu Harry poslal esemeskou. Neustále si mne ruce a při tom se dívá okolo, jestli už nejde zelenooký muž. Je strašně nervozní. Má se setkat s mužem, kterého viděl jen jednou. Nebyla by to až taková oběť, kdyby se mu nelíbil. Zahleděl se do jeho očí, na jeho bicepsy, jeho tělo musí být božské. Zatím co Louis je jen tintítko momentálně navlečený do čistě bílého trička s potiskem a černými kalhoty. Snad se navoněl dostatečně, aby nepáchl. Nesnesl by, kdyby si jeho crush myslel, že smrdí. 

„Ahoj Louisi, čekáš tady dlouho?" Za jeho zády se ozval známý mužský hluboký hlas. Hned mu projel mráz po zádech. Následně na to se otočil. Harry má na sobě černé tričko a přes to přehozenou bílou košili. Samozřejmě rozepnutou. Dále modré kalhoty a hnědé boty. 

„Ahoj. Ne, před chvílí jsem přišel." Neustále si Louis mnul ruce. 

„To je dobře. Nesnesl bych, kdyby jsi musel čekat. Můžeme jít dovnitř?" pokyne Harry rukou ke dveřím. 

„Samozřejmě." Usměje se modrooký. Harry mu tedy podrží dveře a Louis vejde jako první. Následně míří k volnému stolu. Hned co se usadí, přijde k nim číšnice. 

„Dobrý den. Co si dáte?" 

„Dobrý den, dvě latte prosím." Řekne Harry číšnici. Ona si tedy zapíše a zmizí. U stolu je ticho jako v hrobě i po deseti minutách. 

„Mmm...už máš auto v pořádku?" prolomí ticho nervozní hlas modroočka. 

„Auto je v pořádku." 

 „Tak to je dobře." Sklopil Louis oči na stůl před sebou. Cítil se tak strašně trapně. Nikdy nedokázal s nikým jen tak mluvit o životě. 

 „Jsi roztomilý." Ozvalo se na druhém konci stolu. 

„Co prosím?" 

„No, že takhle jak se červenáš jsi roztomilý. Abys věděl, jsem gay, takže...." 

„Wow. Vůbec to na tobě nejde poznat." 

 „Zato na tobě to jde poznat strašně. Už při tom, jak ses na mě díval, když jsem opravoval kolo. Pak ta situace s tím, že jsi nemohl zvednout rezervu. No prostě jedno dalo jedno a bylo to." Modroočko si teď přál zapadnout do země. Nikdy si nepřipadal trapněji. Jak to, že je tak průhledný? „Zlato nemusíš se stydět. Vždyť je to úplně normální. Co kdybys mi pověděl o něčem, co tě zajímá?" pobídl ho Harry. To se konečně Louis rozpovídal. Společně se smáli, možná i trochu flirtovali. Prostě se skvěle bavili. 

 Nastal čas se rozloučit. Už stáli před kavárnou a čekali na taxík, který zaveze modroočka domů. Harry mu nabízel, že by ho svezl, ale nechtěl. Pravděpodobně kvůli tomu, že si Louis ještě není jistý jeho kamarádstvím a ve všem je takový nejistý. Po nějaké té minutě ticha se konečně ozval zvuk taxíku.„Hej počkej." Harry ho chytnul za paži před tím, než nastoupil. „Dneska to bylo super. Mohli by jsme to někdy zopakovat?" 

„J-jasně." 

 „Dobře." Nakloní se zelenoočko a dá mu jemný polibek na tvář. Sám nevěděl, co ho to napadlo, ale prostě to udělal a nelituje toho. Louis se začervenal, potutleně se usmíval a nasedl do taxíku. Zavřel dveře a už byl tu tam. Harry nasedl do svého auta a mířil také domů. Ovšem cestu vnímal jen okrajově. Pořád mě před očima krásné oči patřící klukovi se kterým dnes byl na kafi.  

Co na to říkáte? :O

Děkuji vám za veškerou podporu u téhle povídky. 

All the Love....