Two Worlds ×Larry×

14.

  Nastal den, kdy se měl Harry oficiálně začít vídat se Sofií. Samozřejmě i s Louisem. Ten z toho ovšem dělal strašně velkou věc...už od sedmi hodin lítal po ložnici a vybíral si oblečení, jako by chtěl na něj nějak zapůsobit. Možná v hloubi duše to byla pravda, ale napovrch to nedal znát. 

„Proboha brácho, co to tady vyvádíš?!" vleze jeho sestra do ložnice, kde vidí celý obsah skříně vyházený ven. 

„Co, já? Nic." Snaží se vše zamaskovat. Věci „tajně" schová pod postel a zavře skříň. 

„Nedělej ze mě blbou, proč jsi vyházel veškeré tvé oblečení ze skříně?" popojde ode dveří a sedne si na postel. 

„Říkám, že nic a mohla bys přestat tak křičet? Sofi ještě spí." Začne na ni být jedovatý. Svůj krok namíří k postýlce, kde zkontroluje jestli pořád jeho malá holčička spinká. Leží na bříšku se zvednutou prdelkou. Louis byl z tohohle značně znepokojen, ale doktor říkal, že je to úplně normální. Nezbývá mu nic jiného, než mu věřit. Ještě ji zakryje dekou, kterou má vedle sebe a vydá se ke své sestře. „Promluvíme si o tom v obýváku, ať má klid." Oba se tedy přesunou na určité místo a sednou si vedle sebe. 

„No tak povídej....protože nevěřím, že by ses ze dne na den rozhodl protřídit si oblečení." Sedí jeho sestra naproti němu s rukou na opěradle. 

„Dneska je ten den, kdy se má Harry začít vídat se Sofií." 

„Jooo, už to chápu. Ty na něj chceš udělat dojem." Šťouchne ho rukou. 

„Spíš mu chci ukázat, že i bez něj se máme dobře, aby si nedělal starosti nebo nás snad nelitoval." Argumentoval. 

„Každý tomu říkáme jinak." Začala se smát. „Budeš chtít zase poradit?" Louis přikývne. 

------

Napapaná a přebalená Sofi leží v postýlce a hraje si s pověšenými hračkami nad ní. Louis už oblečený, navoněný,a tak sedí na křesle a pročítá si nějaký časopis. Za chvíli zazvoní zvonek. Louis tedy položí časopis, upraví se v zrcadle na chodbě a s hlubokým nádechem a výdechem otevře dveře. Jak čekal, uvidí tam Harryho,oblečeného celkem obyčejně, ale přitom krásně. 

„Ahoj Louisi, vypadáš hezky." Začne mluvit Harry. Při poslední větě se Louis začervená a sklopí pohled. „Koukám, že se nic nezměnilo. Pořád ses nenaučil přijímat komplimenty." Na to se Louis začervená ještě víc. Beze slova mu pokyne rukou, ať jde dovnitř. Přitom se mu nenápadně podívá na zadek. Pak se otočí znovu na dveře, které zavře. Společně se vydají do obýváku. 

„Sofi leží v postýlce, tak pokud chceš můžeš ji položit na deku na zem. A...chceš kafe, nebo čaj?" 

„Čaj prosím." Řekne Harry líbezným hlasem vydávající se za malou k postýlce. Následně ji z postýlky vytáhne a položí na zem na deku. Nemůže se na ni přestat vynadívat. Tak strašně mu je podobná jen oči má po Louisovi. Svojí rukou ji začne hladit po bříšku. Malá Sofinka mu chytne po chvíli paleček. 

„Ano princezno já jsem taky tvůj tatínek." Začne na ni pomalinku a jemně mluvit. Sofinka se usměje,a to samé udělá Harry. 

 „Ježiši to by chtělo zdokumentovat,jste spolu tak sladcí." Ozve se za jeho zády dívčí hlas. Harry dal ruku z malé pryč, instinktivně jak se lekl. „Promiň asi jsem tě vystrašila. Jsem Fizzy, Louisova sestra." 

„Těší mě, Harry." Přijme její ruku na pozdrav." 

„Tak to jsi ty, co zbouchnul mýho bratra jo?" začne se smát. Harry neví, co má odpovědět a proto je pro něj záchrana, když uslyší a uvidí Louise vycházet z kuchyně se dvěma hrnky čaje. 

Snad se kapitola líbila

Děkuji za veškerou podporu u tohohle příběhu. Budu ráda, když ji praktikujete i zde. 

All the love....