Two Worlds ×Larry×

3.

  „Louisi, jdeš pozdě o tři hodiny. Kde jsi sakra byl?" křičí na něj zaměstnavatel. „Neměli jsme za tebe náhradu k pokladně. Museli jsme zavolat Sáru, která je na mateřské." 

„Moc se omlouvám pane, ale pomáhal jsem jednomu muži opravovat auto." Obhajuje se Louis, který si na sebe hází pracovní oblečení. 

 „Dobrá tedy, ale ať už se to víckrát neopakuje." S těmito slovy odešel. Louis se ještě doupravil a mířil za těhotnou Sárou. 

„Děkuji Sáro, že jsi to za mě vzala. Pomáhal jsem jednomu vyměnit kolo, tak jsem se zdržel." 

„Nemáš za co,doma už mě to pěkně nudí, tak jsem ráda, že dneska přišla změna. Docela mi i práce chybí." 

„Pěkně si užívej těhotenství. Pracovat budeš ještě až až." Pohladí ji Louis po bříšku. Taky by si přál dítě. Někoho o koho by se musel starat 24/7, hrál si s ním. Prostě by to byla zábava na hodně let. Bohužel nemá ani partnerku, takže jeho sny jsou v nedohlednu. Když ruku oddělá, posadí se za kasu. 

„No nic já už půjdu,ráda jsem tě viděla." 

„Já tebe taky. Ahoj." 

 Uběhly už dvě hodiny od doby, co přišel do práce. Jenže pořád se nedokáže soustředit. V jeho mysli je zelenooký muž ohnutý ke kolu auta. Ty jeho bicepsy a úsměv....Pane bože tělo musí mít jak bůh. Představuje si ho nad sebou, jak mu dělá dobře.... 

„Promiňte." Odkašle si někdo před pokladnou. „Je tato pokladna otevřená?" 

„Samozřejmě. Promiňte." Začne pípat věci, které má osoba na páse,poté osoba zaplatí a odejde. Jako všichni ostatní. Je odpoledne 18:00. V tuhle dobu je tady klid, takže se znovu může ponořit do svých myšlenek.

 Harry po opravě kola nejel domů, ale zastavil u nějakého rybníka a sedl si na břeh. To,co se před chvílí stalo s ním nemálo zamávalo. Nikdy si nedokázal představit, že s ním něco udělá pohled do krásných modrých očí. Musí ho co nejdříve zase vidět. Měl by mu napsat teď, a nebo je to ještě brzy? Nakonec tedy přece jenom vytáhne mobil a napíše Louisovi esemesku. 

„Hmm...Ahoj. Já jsem Harry. Asi si mě nepamatuješ, ale jsem ten komu jsi pomohl s výměnou kola. Chtěl jsem se zeptat, kdy bys mohl na to kafe." Napsal jednoduše Harry. Pak chvíli čekal, jestli mu modroočko nenapíše, ale po deseti minutách to vzdal. Zhasl mobil, dal ho do kapsy,přemístil se do svého auta, které nastartoval a odjel směrem domů. Pořád jeho mysl ovládal ten krásný muž. Nepřestalo to dokonce ani tehdy, když už seděl s pivem v ruce na lehátku a díval se na západ slunce. 

Zamotal mu hlavu muž, který jen zastavil, aby se zeptal, jestli nepotřebuje pomoc. Muž, kterého dnes viděl poprvé. MUŽ... Ze snění ho probudil pípající mobil. Podíval se na obrazovku, kde svítilo jméno LOUÍK. Ano pojmenoval si ho tak, protože byl tak rozkošně sladký a křehký. 

„Ahoj,promiň, že odpovídám takhle pozdě, ale byl jsem v práci a šéf mě dost seřval za pozdní příchod. Zítra ráno kolem deváté mám čas. Co ty na to?"  

A je tu další díl :)

Dejte mi vědět, co na tento příběh zatím říkáte :)

Jinak děkuji za všechny hvězdička a komentáře

All the love....