13.

1.9K 216 8
                                    

  „Prosím tě Louisi, nebuď trapnej." 

„Já že jsem trapnej? A kdo mi jako udělal dítě?! Kvůli komu jsem přišel o práci?!" Začal křičet přes celý obchod. 

„Hlavně, že ses bránil." Odpoví sarkasticky zelenoočko. 

„Byl jsem opilej." 

„No jasný sveďme to na alkohol. Chtěl ses se mnou vyspat a neříkej, že ne. Navíc hele jakou krásnou holčičku máme." Otočí se k Sofii a pohladí ji po hlavičce. Ona jakoby věděla, kdo to je, tak se začala usmívat. Louis musí uznat jedno. Jsou si strašně podobní. „Nepřišel jsem se s tebou hádat. Neodpovídal jsi mi na smsky, klepání na dveře taky nepomohlo, tak jsem na tebe musel číhat před obchodem." 

„A co si mi tak důležitého potřeboval říct." Říká trochu jedovatě modroočko otočený k regálu s dětskou stravou. 

„Mohl bych malou začít vídat? Klidně u toho můžeš být i ty. Mám na to právo." 

 „Hmm rozmyslím si to." Vezme z regálu nějakou stravu, dá ji do košíku a vydá se k pokladně. Harry nešťastně běží za ním. 

„A zavoláš mi?" chytne ho za ruku otáčející ho k sobě. Na chvíli se zadívají jeden druhému do očí. Oba cítí mezi nimi chemii. Ta noc nebyla náhoda....někdo prostě chtěl, aby byli spolu. Po chvíli se Louis odsekne, vytrhne se z Harryho ruky. S tichým „jo" zaplatí u pokladny. Následně vezme Sofii i se sedačkou a vydává se směrem do auta. Zelenoočka nechávají stát u dveří obchodu. 

 Po příchodu domů dal malou mamce na hlídání a sám si šel lehnout do ložnice. Pořád nebyl stoprocentně rozhodnutý, jestli Sofii bude Harrymu půjčovat nebo ne. Že by se o ní bál, to zas ne. Přece jenom může být u toho, když budou spolu. Větší starost mu dělá, to co se stalo, když ho zelenoočko chytil za ruku. Při hledění do jeho očí si zase připadal, jako při jejich prvním rande. Na všechno na světě zapomněl, všechny starosti, že přišel o práci, stejná chemie. Louis se bojí, aby se do něj znovu nezamiloval. Kdyby nekradl auta, bylo by všechno jednodušší. 

 „Tak Louisi, co se stalo?" zeptá se jeho máma, hned jak přijde z ložnice do obýváku. Ona sama sedí vedle Sofii na koberci. Pouze otočila hlavu na svého syna. 

„V obchodě jsem potkal Harryho." Vyvalí se na pohovku. „Prosil mě, abych mu začal půjčovat malou. Prý u toho můžu i být." 

„Ou, aha?" 

„Mami já nevím, co mám dělat. Nejde tady o to, že bych ji nechtěl půjčovat, ale jde o to, že krade auta. Dělá nelegální činnost."

 „Víš,synku." Zvedne se ze země a sedne si vedle něj. „Tyhle dvě věci nemůžeš srovnávat. Člověka bys neměl škatulkovat podle práce, ale podle toho, jak se chová k dítěti. Nebo se snad bojíš, že ze Sofii vyroste taky něco takového? Geny ani osud nezměníš." 

 „A co když se do něj zamiluju?" zeptá se Louis své mamky. 

„Tak to pak srdci neporučíš. A pokud ti ta práce tak vadí a budete spolu, zkus mu to říct. Třeba toho nechá."  

Jak myslíte, že to dopadne? Nechá Harryho vídat se s Sofii? Zamiluje se do něj?

Dejte mi určitě vědět, jak se vám kapitola líbila O:)

all the love...

Two Worlds ×Larry×Kde žijí příběhy. Začni objevovat