Two Worlds ×Larry×

25.

  Rázem se mu naskytl pohled na obří opuštěný hangár. Kolem něj stálo spoustu ozbrojených mužů v černém oblečení. Samozřejmě měli na sobě i černé brýle, aby jim nebylo vidět do očí.Jediné dva lidi, které v tomto hangáru poznal, byla Sofii a jeho bývalý šéf. Sofinka si v klidu hrála na dece s hračkami. Nevěděla vůbec, co se tady děje a že jde jeho otci o život. Ach ta krásná dětská léta. Při pohledu na ni se Harry malinko usmál. Stále si dával do hlavy, že tohle je jen zlý sen a za chvíli budou společně doma. Z jeho myšlenek ho vytrhl šéf křičící na další dva chlapy, aby dovedli ty dva, co všechno zvorali. Měli jeden jediný úkol. Zadržet Harryho a přivést ho sem. Nakonec musel šéf poslat další chlapy. 

 „A teď k tobě,panáčku." Otočil svůj pohled na zelenoočka. „Víš, že jsem ti říkal, že jsou všude po ostrově nainstalované kamery a pokud budeš chtít utéct, tak se to hned dozvím. Nehledě na to, čím jsem ti vyhrožoval." Harry neodpověděl. Stále si držel svůj nerozeznatelný obličej. Jako kdyby mu to bylo všechno jedno, ale uvnitř se strašně nesnášel. Proč se musel proboha tak hodnému stvoření vplést do života, udělat mu dítě. Louis je teď bůh ví kde a trpí. 

„Přiveďte ty dva." Rozhodl se tedy šéf. Zanedlouho se objevili dva lidé se zavázanýma očima a svázaní. Dva chlapi jako hora je táhli násilím k veliteli. 

„Lou!" Zakřičel Harry a začal s sebou cloumat. Pohled na zničeného Louise s roztrhaným oblečením mu trhalo srdce. Ještě při myšlenkách, že za všechno může on. Tohle si bude do smrti vyčítat. Samozřejmě to stejné měl i u ženy, kterou dovedli s ním. 

„Harry!!!!!!!!!!! Proboha nečekal jsem, že tvůj hlas ještě někdy uslyším." Rozbrečel se Louis. 

„Dost bulení a sladkých řečiček, slečinky." Rozkázal šéf a oba byli posazeni a následně přivázáni k židli. Pak jim byl rozvázán šátek na očích. „Jelikož Louisi víš, co by tě čekalo, kdybych byl úplný nelida. Jenže přece jen v sobě mám kousek srdce, tak nezabiju ani jednoho z těchto dvou. Dokonce vás i pustím." 

„V čem je sakra háček." Začal po něm Harry řvát.

 „Ale v klídečku Hazzouši. Co hned tak jedovatě. Já jsem k tobě velkorysý, takže by ses mi měl klanět." Provokoval ho. 

„Přísahám, že až se dostanu z tohohle svázání, tak nepřežiješ."

 „A to ještě nevíš, co je to ALE.." škodolibě se usmál. Otočil se čelem vzad a pochodoval směrem k Sofii. Vzal ji do náruče i s nějakou tou hračkou a vydal se zpět. 

„Proboha,to už radši zabij někoho z nás, ale ji ne." 

„Co si o mně myslíš...dítěti bych tohle nikdy neudělal." Pak následovala ta nejkrutější věc na světě. „Pojď Sofinko, půjdeme domů...tady to už nemá cenu." 

Ano tušíte správně. To nejhorší je, když vám vezmou dítě, jako se teď stalo Harrymu a Louisovi. Nejhorší na tom bylo, že nikdo s tím nemohl nic udělat.  

Pokračování příště...

Myslím, že si po tomhle dílu asi zabezpečím dům, protože mě hodně z vás bude chtít uškrtit.

Každopádně tady mě skončit tento příběh a měla jsem v plánu, že když tak pokračování dám do další povídky, ale na co rozjíždět novou, když tahle je tak pěkně rozjetá :D

Tímto se ukončila jedna fáze příběhu a začíná nová.

Doufám, že se vám tento díl líbil O:)

All the love....