My stepbrother | Jacob Sartorius

• 4 •

Ráno mi zacinkal telefon. Zvedla jsem ho z nočního stolku a podívala se, co mi přišlo. Byla to žádost o přátelství. Od Jacoba. Neváhala jsem a přijmula to.
Asi minutu na to mi přišla nová zpráva na Messengeru.

Uživatel Jacob Sartorius nastavil(a) vaší přezdívku na Sestřička 💞

Nastavili jste přezdívku pro uživatele Jacob Sartorius na Bráška💞

Bráška💞: Ahoj 👋👋

Sestřička💞: Ahoj 😊

Bráška💞: Nevzbudil jsem tě?

Sestřička 💞: Ne, v pohodě

Bráška 💞: To jsem rád

Sestřička 💞: 😊

Bráška 💞: Co máš dneska v plánu?

Sestřička 💞: No... Asi koukání na seriály 😁.

Bráška💞: Já se budu válet.

Sestřička 💞: Taky dobrý. 👏👏

Bráška💞: A nechceš někam odpoledne zajít? Když jsme ti skoro sourozenci?

Sestřička 💞: Ráda, ty skorosourozenče.

Bráška💞: Tak ve dvě u tebe před domem?

Sestřička 💞: Dobře

V jednu hodinu jsem se začala připravovat. Dala jsem si rychlou sprchu, umyla jsem si i hlavu a potom jsem si šla vybrat oblečení.
(Rozklikněte si média)

Vysušila jsem si své dlouhé vlnité vlasy a nechala je rozpuštěné. Za pět minut dvě jsem si sbalila kabelku a ještě si důkladně rozčesala vlasy. Když zazvonil zvonek, seběhla jsem po schodech dolů a otevřela vchodové dveře. V nich stál Jacob v celé své kráse.

„Ahoj," usmál se na mě.
„Ahoj."
„Můžeme?"
„Ano," řekla jsem a vyšli jsme z domu.
„Kam půjdeme?" zeptala jsem se.
„No, mohli by jsme zajít třeba na zmrzlinu a potom ještě něco vymyslíme, co říkáš?"
„Super, dlouho jsem zmrzlinu neměla." usmála jsem se a jemu zajiskřily oči.

Stáli jsme před stánkem se zmrzlinou a vybírali si.
„Já si dám vanilkovou, co ty?" zeptala jsem se ho.
„Hmm... Asi čokoládovou."
Když jsme oba dva dostali svou zmrzlinu, vytáhla jsem peněženku ale Jacob mě zastavil.
„Zapomeň. Platím já."
„Ale-"
„Žádný ale," zasmál se a zaplatil.

Potulovali jsme se po městě a povídali si. Zjistila jsem o něm spoustu nových věcí, například jeho nejoblíbenější barvu, oblíbené písničky a tak.

„Jsem rád, že si můj táta našel zrovna tvojí mámu..." usmál se.
„Opravdu?"
„Ano, jeho bývalá přítelkyně měla taky dceru, ale pořád za mnou lezla a navíc o mně řekla snad všem v její škole, takže za mnou pak neustále chodily faninky a já už neměl ani trochu soukromí."

„Tak to chápu... Já o tobě řekla jen svý nejlepší kamarádce... Nevadí?"
„Ne ne, v pořádku. Dokud neřekneš celé škole kde bydlím a na kterých místech se zdržuji, jako to udělala Teresa, je to v pořádku." zasmál se.
„Teresa?" ptala jsem se nechápavě.
„To je ta dcera tátovy bývalý přítelkyně."
„Jo, jasně.. promiň."
„To je dobrý."

Asi v půl šesté mě doprovodil domů. Objal mě. Zase. Trochu jsem ztuhla ale objetí mu opětovala.
„Co se děje?" zeptal se, když jsme se odtáhli.
„Uhm... J-já nejsem na objímání moc zvyklá..." přiznala jsem se.
„Jestli ti to vadí, tak já-"
„Ne! To je dobrý, nevadí mi to, o to nejde... Jen mě kromě nejlepší kamarádky a mámy nikdo neobjímá.."
„Jo, dobrý, vpohodě."
„Tak ahoj, bráško."
„Ahoj, sestřičko," řekl a krásně se usmál.

Takže, omlouvám se za to, že teď pár dní nevyšla kapitola, ale nejsem na Wi-Fi, snažím se využívat data. Tahle kapitola měla vyjít už včera večer, teda spíš v noci, ale byla jsem hrozně unavená. Snad se vám kapitola líbila, pokusím se vydat další co nejdříve. Jsem ráda, že mojí knížku čtěte. 😘😘