My stepbrother | Jacob Sartorius

• 8 •

„Jak dlouho už tu s Jacobem bydlíš?” ptal se mě Hunter.
„Teprve od včera.”
„Dobře,” přikývnul.

Asi po půl hodině znovu zazvonil zvonek.
„Jdu tam,” oznámila jsem Hunterovi a vydala se ke dveřím.
Tentokrát za nimi opravdu stál Jacob.
Ale ne sám.
Za ním stáli dva kluci, jeden blonďatý a druhý hnědovlasý. Ten druhý byl docela podobný Hunterovi.

„Ahoj,” usmál se na mě Jacob a objal mě.
„Ahoj,” zamumlala jsem mu do ramene.
Budu si na to objímání muset zvyknout.
Čekala jsem, že se odtáhne, ale pořád mě nepouštěl. Ne že by mi to vadilo, ale přeci jenom tu byli ti dva kluci, proto jsem ho mírně odstrčila a odtáhla se.
Jacob se na mě jen znovu zářivě usmál a pustil se do představování.
„Takže, tohle je Mark,” ukázal na toho blonďatého.
„A tohle,” ukázal zas na bruneta,
„je Brandon.”
„Kluci, tohle je moje sestřička Lissa,”
řekl směrem k nim a slovo moje výrazně zdůraznil.„
Těší mě,” řekli oba naráz.
„Mě taky,” usmála jsem se.
„Á, Huntere, ty už jsi tady?” podíval se Jacob někam za mě.
Otočila jsem se a málem jsem do někoho vrazila. Byl tam Hunter. Stál blízko, dost blízko...
A to jsem si ani nevšimla, že by přišel.
„Jo. Přišel jsem tak před půl hodinou.” přikývnul, potom přesměroval svůj pohled na mě a usmál se.
„Uhm.. já půjdu do pokoje, nechci otravovat,” řekla jsem a nejistě se usmála.
„Neotravuješ,” zastavil mě Jacob.
„A-ale je to tvoje návštěva, takže-”
„Pšššt. Klidně tu s námi zůstaň, můžeš si s námi alespoň zaplavat v bazénu,” přerušil mě.
„Já nevím...” řekla jsem upřímně.
„Zůstaň,” řekl Mark.
„Alespoň poznáme Jacobovu sestřičku,” přidal se Brandon.
„Tak dobře, jdu se převléct do plavek,” vydechla jsem.
„Jo, jasně.” usmál se Jacob.

Když jsem šla směrem k bazénu, trochu jsem znervózněla.
Přeci jenom jsem se trochu styděla, být před nimi jen v plavkách.
Sice moje postava není vůbec špatná, často sportuji, ale sama před třemi kluky...
Trochu jsem svou nervozitu zahnala a vykročila k bazénu.

Když jsem vyšla ven na zahradu, ucítila jsem na sobě jejich pohledy.
Už byli všichni ve vodě.
Trochu nejistě jsem se na ně usmála a vlezla do vody.
„Budeme si házet?” nabídnul Mark.
„Klidně,” řekla jsem a  nervozita ze mě trochu opadla.

„Tak já přinesu míč,” oznámil nám Jacob.
Doplaval k okraji, vylezl z bazénu a mě se tak poskytl pohled na jeho vypracované tělo.
Potom zmizel v domě.

„A.. kolik ti vlastně je, Lisso?” zeptal se mě Brandon.
„Bude mi čtrnáct.” odpověděla jsem mu.
„A kdy?” ptal se dál.
„Za měsíc.”
„Tak to je za chvilku,” usmál se.
„No, docela jo,” přikývla jsem.

„Jacob o tobě často mluví...” ozval se Hunter.
„Uhm... Opravdu? A co o mně říká?” zajímalo mě.
„No...,” začal Hunter, „ když tě ještě neznal, ale věděl o tobě, pořád říkal, jak se těší, až tě pozná.
Potom, když tě poznal byl nadšený. Prý že jsi skvělá. A od té doby o tobě docela často mluví. Když zjistil, že se k nim budete stěhovat, byl hrozně šťastnej.”
„Aha...” zčervenala jsem.

„Tak jsem tady,” zavolal Jacob a i s míčem skočil do vody.
Potom ho hodil Markovi, ten mě, já Hunterovi, on Brandonovi a ten zas Jacobovi. Takhle to šlo pořád do kola.

Po chvíli jsme všichni vylezli z bazénu a sedli si na trávu.
„Zajdu pro něco k pití a udělám lívance.” řekl Jacob.
„Ty vaříš?” divila jsem se.
„Jo,” odpověděl mi s úsměvem.
„Nechceš pomoct?” nabídnul se Mark.
„Ne, díky” mávnul nad tím rukou a pak odešel.
„Vy dva,” ukázala jsem na Brandona a Huntera, „jste bratři?”
„Jo, to jsme,” odtušil Brandon.
Hunter jen přikývnul.
„Hej, Brandone, umíš dvojitý salto pozadu?” ušklíbnul se Mark.
„Jasně že jo.” odsekl Brandon.
„Tak se předveď,” pobídnul ho Hunter.
„Mě se nechce,” zakroutil hlavou.
„Ale prosím tě... Nebuď srab,” smál se Mark.
„Fakt se mi nechce,” nenechal se Brandon.
Vtom se ale Hunter zvednul ze země, popadnul ho a utíkal s ním k bazénu.
„Neeeee!” křičel jeho mladší bratr, ale to už ho Hunter se smíchem hodil do vody.
„Já tě zabiju!” křičel na něj Brandon.
Potom se pomalu zvednul i Mark, pomalu došel až těsně za Huntera a strčil ho do bazénu.
„Ty-!” zařval Hunter, „ Ty zmetku!”
Doplaval k okraji a za nohu Marka stáhnul do vody.
To už jsem nevydržela a začala jsem se hlasitě smát.
„Čemu se směješ?” zavolal na mě na oko naštvaně Hunter.
„A-a-le ni-ni-čemu,” vypadlo ze mě mezi záchvaty smíchu.

„Pojďte na lívance,” zavolal na nás Jacob.
Omotala jsem kolem sebe ručník a spolu s kluky vešla dovnitř.
Celý dům krásně voněl lívancema.

Když jsme si je snědli, Jacob se kluků zeptal, jestli tu přespí. Všichni tři odsouhlasili.

Zdravím všechny čtenáře, moc se omlouvám, že včera nevyšla kapitola, ale byla jsem hrozně moc unavená. Snad dneska ještě minimálně jednu kapitolu vydám.

Vaše
Lissa ^^