My stepbrother | Jacob Sartorius

• 13 •

Prudce jsem se vyšvihla do sedu. Srdce mi bylo jako splašené a sotva jsem popadala dech. Setřela jsem si slzy, ale okamžitě je nahradily další.

Vstala jsem.
Oblékla jsem si svetr a potichu seběhla po chodech. Nechtěla jsem nikoho probudit.

Dole jsem si nazula boty a přes obývák se dostala na zahradu.

Zamířila jsem k bazénu. Sedla jsem si na jeho okraj, sundala si boty a ponožky a pomalu ponořila chodidla do vody.

Chlad sálající z vody mi trochu pročistil hlavu. Pohlédla jsem na svou levou ruku. Kousek pod zápěstím začínala ošklivá jizva, táhnoucí se až k předloktí, jako hrozivá připomínka minulosti.

Po tváři se mi zkutálela další slza. Zatřásla jsem hlavou a setřela ji. Nesměla jsem se vzpomínkám poddat.

Položila jsem si hlavu do dlaní. Nesměla jsem být tak slabá. Už je to přeci za mnou, jsou to jen vzpomínky, jen minulost.

Najednou se ozvaly kroky. Tiché našlapování po dokonale zastřiženém trávníku. Zvedla jsem hlavu a otočila se.

Stál tam Jacob. Měl rozcuchané vlasy, tepláky a zjevně narychlo oblečenou mikinu. Moje srdce zaplavila vlna úlevy a smutek mírně odstoupil.

„Liss, co se děje? Slyšel jsem, jak jsi vyběhla z pokoje, tak jsem... ” odmlčel se a vydechl. Popošel blíž a posadil se na kraj bazénu vedle mě. Chvíli si zkoumavě prohlížel můj obličej a potom si poposedl víc ke mně.

Bylo na něm vidět, že je v rozpacích. Po chvíli ticha jsem se rozhodla promluvit. „Jen... Měla jsem noční můru, nešlo mi spát, to jsem si myslela, že by mi mohl pomoci čerstvý vzduch.”

„Aha. To musel být teda ošklivý sen,” odtušil a palcem mi setřel slzu. Když ruku sundal, stále jsem cítila jeho dotek na tváři.

Smutně jsem se na něj usmála.
„A proč jsi vzhůru ty? Vzbudila jsem tě?” změnila jsem téma.
„Nevzbudila. Už jsem byl vzhůru,” zašeptal. „Proč? Taky zlý sen?” ptala jsem se. Zavrtěl hlavou a uhnul pohledem. „Na tom nezáleží. O čem se ti zdálo?” pohlédl na mě.

Mátlo mě, že nechce mluvit o tom, proč nemůže spát. Vrtalo mi to hlavou a chtěla jsem znát odpověď. Ale rozhodla jsem se, že to pro dnešek nechám být.

„Já... Nevím, jestli jsem ti to schopná říct. Ráda ti to řeknu později, ale teď nejsem připravená. Ne teď, promiň.”
Mluvila jsem pravdu. O své minulosti jsem řekla zatím jen Ellie a mámě, a pokaždé to bylo bolestivé.

Jacob přikývl. „Jasně. Chápu. To je dobrý, neomlouvej se.” řekl a povzbudivě se usmál a já mu to oplatila.

Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali. Snažila jsem se zapamatovat si všechny detaily jeho tváře. Hladká pleť, hnědé oči, mírně protkané zelenými vlákýnky, tmavé řasy, plné rty...

Potom uhnul pohledem. Vypadal, jako kdyby sváděl vnitřní boj. Přála jsem si  vidět mu do hlavy, abych věděla, na co myslí.

Pak se najednou prudce otočil a objal mě. Ztuhla jsem překvapením, ale hned jsem se uvolnila. Zabořila jsem mu obličej do pevné hrudi a poslouchala tlukot jeho srdce. Pevně mě objímal pažemi a hlavu si položil na mé rameno.

Nevěděla jsem, proč mě tak náhle objal. Bylo to, jako kdyby to on sám potřeboval, ale nevěděl, jestli mi to nebude vadit. Už mě objal několikrát, ale tohle bylo jiné.

Hodila jsem tyto myšlenky za hlavu a nechala se unášet pocitem bezpečí, který ve mě Jacobova blízkost vyvolávala. Byla jsem zase šťastná.

Zdravím všechny, co to se mnou ještě nevzdali. Hrozně moc se omlouvám za neaktivitu, bylo toho na mě zkrátka a dobře moc. Jak se vám líbí knížka? Mám něco zlepšit, nebo zrušit? Napište mi prosím váš názor do komentářů⤵.

Lissa ^^