My stepbrother | Jacob Sartorius

• 17 •

Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Oblékla jsem si černé kalhoty s vysokým pasem a zastrčila do nich volný šedivý svetr.

Sešla jsem dolů a rychle se nasnídala, protože jsem neměla náladu setkat se tu s Jacobem.

Bohužel jsem ho potkala, když jsem se obouvala a chystala se opustit dům.
„Liss, já-" začal, ale nakonec zůstal zticha.
„Už musím jít. Zatím," řekla jsem stroze a zavřela hlavní dveře.

Ellie na mě čekala v lavici. „Tak co doma?" ptala jsem se.
„Dobrý, včera mě sestra vzala na nákupy," zazubila se. Zasmála jsem se s ní a do třídy vešel učitel. Otočila jsem se a poslouchala o stavbě těla ploutvonožců.

Po škole jsme zašly do jídelny. Ellie celou dobu a pokukovala po vysokém, světlovlasém klukovi. „Kdo to je?" šťouchla jsem do ní loktem.
„Josh. Chodí o rok výš, bydlí jen ulici od nás. Jezdíme spolu autobusem," oznámila mi zasněně.

„Aha. A už jste spolu mluvili?"

„Ještě ne. Já se stydím."

„Prosím tě! Koukej si s ním promluvit. Třeba ti dá číslo," mrkla jsem na ní.

Zavrtěla hlavou a mírně se začervenala.
Pobaveně jsem se plácla do čela a zatím to nechala být.

Když jsme dojedly, doprovodila jsem Ellie na zastávku. Všimla jsem si, že přichází i Josh.

„No, tak já vás tady nechám. A koukej s ním mluvit," zašeptala jsem jí do ucha a spiklenecky na ní mrkla.

Protočila očima a pak se děkovně usmála. Odešla jsem domů, musela jsem se připravit na schůzku s Ryanem.

_____

Sešli jsme se jak jsme se dohodli.
Ryan mě s širokým úsměvem na tváři objal. Zasmála jsem se mu do hrudi. Těšila jsem se, až si popovídáme.

Bok po boku jsme se vydali do Starbucksu.
„Jak bylo ve Španělsku?" položila jsem první otázku.
„Krásně, mají tam výborná jídla,"

„A jak to, že jste zpět tady?"

„Táta dostal místo v práci na vysokém postavení, lepší než ve Španělsku. Není jisté, jak dlouho tu zůstaneme, ale jsem rád, že tu jsme. Chyběla jsi nám tam," usmál se a rozcuchal mi vlasy.

„Hej!" Postavila jsem se na špičky a taky mu rozcuchala vlasy, alespoň tak, jak mi to má výška umožňovala.

Vešli jsme do kavárny a objednali si. Sedli jsme si k rohovému stolku pro dva a povídali si.
„A jak se máš ty? Kdo že byl ten Jacob, co byl s tebou, když jsme se potkali?"

Chvíli jsem zaváhala, nechtělo se mi o Jacobovi mluvit. Ale Ryan mě vždy pochopil, proto jsem zatlačila obavy a řekla mu všechno.

„Jacob je teď vlastně můj nevlastní bratr. Teda zatím ne úplně, rodiče se zatím nevzali, ale jsou zasnoubení. Nedávno jsme se k nim přestěhovali, mají krásný dům. Rolf - Jacobův táta je hrozně hodný a začínám ho mít vážně ráda. Jacob je taky skvělý. Rozumím si s ním a připadám si, jako kdybychom se znali léta, myslím, že perfektně splňuje roli staršího bratra. "

„To zní krásně, ale jaký to má háček? Poznám, že nejsi úplně šťastná," zeptal se mírně. Vždycky poznal, jak se cítím, uměl že mě číst jako z otevřené knihy. Už od malička.

„Jen jsme se trochu pohádali. Včera přišel ze školy hrozně naštvaný a proto byl protivný. Říkal, že do všeho strkám noc a že by rád, aby si příště Rolf vybral někoho méně otravného," povzdechla jsem si.

„To mě mrzí. Určitě to nemyslel vážně, když je člověk naštvaný, často se nedokáže krotit a nedává si pozor, co říká, i když to může ublížit jeho okolí."

„Máš pravdu." Tohle jsem měla na svém bratranci ráda. Uměl se vcítit do ostatních a pochopit je, proto byl jen málo kdy naštvaný.

_____

Ryan mě doprovodil domů, povídali jsme si ještě hodně dlouho.

„Zase mi napiš. Rád s tebou zase někam zajdu. Mohli bychom se někdy sejít i s rodinami."

„To je dobrý nápad. Tak zatím ahoj," krátce jsem ho objala a zamávala mu.

Když jsem vešla do domu a přesunula se k pokoji, narazila jsem na Jacoba. Opíral se o dveře mé ložnice. Jakmile mě uviděl, napřímil se.

„Liss, musím s tebou mluvit. Prosím," žádal a upřel na mě prosebný pohled.

Další část.
Jak se máte? Teď bych měla mít více času, tak budu vydávat snad každý den. Máte radši Huntera, nebo Jacoba?

Liss💙❤️💙