Mistake [m.yg + p.jm]

∗16∗

,,Nemám žádné rodiče," řekl chladně Yoongi bez jakéhokoli úsměvu. I přes to však pokračoval, když viděl, že jsem mírně zaskočený.

,,Od malička jsem vyrůstal v dětském domově. Svou biologickou matku neznám, natož otce. Když mi bylo šest let, adoptovali si mě muž a žena, kteří byli teprve dva měsíce manželé. Začal jsem je brát jako své vlastní rodiče, ale jakmile jsem začal chodit na střední, raději jsem si přál, abych bydlel na ulici."

,,C-cože? Proč?" zeptal jsem se ho zaskočeně, když jsem se zaposlouchával do děje, ale on se stále se svým kamenným výrazem díval na mě a pokračoval dál.

,,Začali se hádat a to také vedlo později k rozvodu. Poté, co si otec sbalil kufry a odjel, zůstal jsem bydlet s matkou. Ta mě mlátila každý den, čemuž jsem se ani nemohl bránit, jinak by mě vyhodila na ulici hned, proto jsem si přál rychle vypadnout, ale nešlo to, jelikož jsem potřeboval dodělat školu. Když se tak stalo, kontaktoval jsem otce, jelikož jsem zatím potřeboval peníze na to, abych se mohl přestěhovat. Byl jediný, který mi v tom mohl pomoct a jako jediný mě měl opravdu rád a záleželo mu na mě. Tenkrát mi hodně pomohl, jelikož mi zařídil bydlení. Měl jsem ho rád za všechno, co pro mě tehdy udělal."

,,Měl?" skočil jsem mu do řeči a zaznamenal jsem v jeho očích ještě větší náznaky smutku.

,,Zemřel na rakovinu plic zhruba měsíc po tom, co jsem se přestěhoval od matky sem. Všechny jeho peníze skončili na mém bankovním účtu," povzdechl si Yoongi a snažil se na mě pousmát.

,,Je mi to líto, musel jsi si prožít těžké období," řekl jsem mu na to a sklopil jsem hlavu. On se na mě však lehce pousmál a uchopil mé ruce, které jsem měl nehybně položené na stole, čímž jsem zvedl svou sklopenou hlavu a pohled upřel na něho.

,,Stalo se, už je dobře," řekl mi a zvednul se od stolu. Zamířil do kuchyně, kde nám začal připravovat ramen, jelikož voda, kterou dal do varné konvice, byla již uvařená. Přinesl ke stolu obě dvě misky s hůlkami a já čekal, až si sedne on, aby jsme mohli jít jíst společně.

,,Tak tohle je v podstatě celý můj život. Nelíbí se mi, ale žiji přítomností, která mi momentálně vyhovuje, protože tu jsi se mnou ty, Jiminie. Řekni mi něco o sobě," řekl Yoongi, když se posadil a mě to opět celkem zaskočilo, jako mnoho dalších věcí z dneška. Nemám tak zajímavý život. Co mu mám asi tak říct?

,,M-možná po jídle," pousmál jsem se a jeho tvář opět zdobila úšklebek. Přikývl mi na to a společně jsme se pustili do jídla.

~~~

,,Pojď za mnou, ukážu ti, kde je koupelna," řekl mi Yoongi, když odnesl prázdné misky do kuchyně a uvědomil si, že je celkem dost hodin. Zvedl jsem se ze židle a kráčel za ním. Šel rovnou po schodech nahoru a otevřel dveře, které jsem zahlédl jako první, když jsme schody vyšli. Koupelna nebyla moc velká, ale prostoru zde bylo akorát. Hned vedle dveří napravo bylo umyvadlo se zrcadlem a vedle umyvadla sprchový kout.

,,Pokud budeš potřebovat, tak ve dveřích hned vedle je záchod. Můžeš se jít zatím okoupat a já ti přinesu nějaké věci na spaní. Až budeš hotový, můžeš přijít do mého pokoje, který poznáš podle mé fotky na dveřích," usmál se na mě Yoongi, ale já byl stále celkem nervózní, ani netuším z čeho. Yoongi mi ještě ukázal ručník na topení, kterým jsem se mohl utřít po sprše a odešel. Zavřel jsem za sebou a zmateně jsem se ještě chvíli rozhlížel kolem.

Když jsem se vzpamatoval, na dveře zaklepal Yoongi, který mi přinesl nějaké jeho věci na spaní. Dal mi volné bílé tričko a šedé kraťasy. Sundal jsem ze sebe všechno své oblečení a rovnou jsem vlezl do sprchy. Dal jsem si jen rychlou sprchu, aby Yoongi nemusel dlouho čekat a když jsem byl hotový, otevřel jsem dveře a následně jsem začal hledat Yoongiho pokoj.

Když jsem ho našel, zaklepal jsem, ale Yoongi se neozýval. Začal jsem být nervózní a nevěděl jsem co dělat. Zaklepal jsem ještě jednou a silněji, ale opět nic. Povzdychl jsem si a prostě jsem vstoupil dovnitř. Rozhlédl jsem se po pokoji a okamžitě jsem zahlédl Yoongiho, který ležel na posteli a zřejmě spal. Byl ke mě otočený zády, proto jsem na něho pořádně neviděl, ale rozhodně jsem ho nechtěl budit. Pokoj měl malý a jeho postel byla obrovská, takže by se do ní vešlo i kolem tří lidí. Hned naproti dveřím měl u zdi stůl, na kterém měl počítač a ostatní elektroniku, ale také spoustu jiných věcích. Vedle stolu měl tu obrovskou postel, vedle které bylo okno na zahradu. Yoongi ležel až na kraji postele u okna, proto jsem si sedl k němu zády na druhý kraj postele.

Začal jsem přemýšlet. Nevěděl jsem, jestli si mám lehnout za ním, nebo ho jednoduše vzbudit a zeptat se, ale to se mi opravdu nechtělo. Avšak chvilku po tom, co jsem si sednul na postel se Yoongi otočil a zezadu mě obejmul. Překvapilo mě to a trochu jsem se ho i lekl. Na jeho nečekaná objetí jsem si zvyknul, ale co mě zaskočilo víc bylo, když mě na postel shodil a skousl mi ušní lalůček. Jemně se rty otřel o můj krk a ze mě vypadl tichý sten.

,,P-proč jsi to udělal?" zaskočeně jsem se ho zeptal, když se ode mě odtrhl a já se tím pádem na něho mohl otočit a podívat se mu přímo do očí.

,,Protože chci."