Mistake [m.yg + p.jm]

∗19∗

,,Hyung!!" začal na mě radostně křičet Jungkook, když jsem vycházel z autobusu a následně na mě skočil, aby mě mohl obejmout. Celkem mě vyděsil a všechno se to stalo tak rychle, že jsem neudržel rovnováhu a oba dva jsme se zřítili k zemi.

,,Jungkookie, co to zase děláš?" povzdychnul jsem si, když jsem se vzpamatoval a sledoval jsem, jak Jungkook klečí nade mnou. Vůbec jsem nevnímal, že se na nás tupě díval každý, kdo prošel kolem, jelikož Jungkookovi se do očí nahrnuli slzy a já se v ten moment na něho začal dívat vážněji. Nevěděl jsem, co se mu stalo, ale bál jsem se o něho.

,,O-omlouvám se Hyung, jen tě rád vidím," vykoktal ze sebe a jedna pouhá slza mu stekla po tváři. Zvedl jsem se do sedu a utřel mu ji. Byl jsem z něho překvapený a nevěděl jsem, co dělat.

,,Už je to dobrý ano? Pojď sem," přitáhnul jsem si ho do obětí, ale on se rozbrečel ještě víc. Bylo mi ho líto, ani netuším proč. Připomínal mi hodně sebe. Také se občas rozbrečím, kvůli takovým maličkostem.

Když se částečně uklidnil, chtěl mě doprovodit domů. Povzdechl jsem si, když jsem se s ním rozloučil u svých dveří od domu. Až teď jsem si uvědomil, že jsem Jungkookovi neříkal, kdy přijedu a on tam i přesto byl. Jde vidět, jak si mě váží a jsem za to rád. Nevím, co bych bez něho dělal. Ohlédl jsem se ještě jednou za Kookem, který se mi pomalu vzdaloval a vkročil jsem do svého domu. Zajímalo by mě, co dělali dneska ve škole. Měl jsem se asi zeptat Jungkooka, když jsem s ním byl. Vyšel jsem schody nahoru, do svého pokoje, kde jsem si otevřel na počítači Facebook a začal psát Kookovi. Snad si to přečte, až přijde domů.

Park Jiminie: Jungkookie, psali jste nějaký důležitý zápis ve škole? Zapomněl jsem se na to zeptat, když jsem byl s tebou~

Na to jsem si všiml, že mám zprávu od Yoongiho. Tedy přesněji 15 zpráv, které se mi teď, nevím z jakého důvodu, nechtěli číst a raději jsem opět seběhl schody dolů, abych si mohl jít udělat jídlo, jelikož mi po tom bibimbapu u Yoongiho již vyhládlo.

Uvařil jsem si rýži se zeleninou, jelikož jsem neměl chuť na přeplácaná jídla. Když jsem si talíř vzal nahoru, zkontroloval jsem, jestli mi neodepsal Jungkook. A samozřejmě, že ano.

Jungkookie: Celkem ano, můžu ti teď přinést sešity jestli chceš •﹏•

Proč se o mě tak stará? Nechápu ho, je ke mně až moc milý a laskavý. Nezasloužím si to. Je obdivuhodné, že právě přišel domů a i přesto mu nedělá problém sem přijít znovu. Jsem tak strašně šťastný, že ho mám.

Park Jiminie: Budeš moc hodný. Můžeme si jít potom spolu zahrát! •﹏•

Jungkookie: Yah! Hned jsem tam.

~~~

Hned, jak jsem uslyšel zvonek, jsem se rozběhl rychlostí blesku otevřít. Jungkook se na mě pověsil, jako obvykle, a šli jsme nahoru, kde jsme hodlali zůstat dlouhou dobu.

,,Takže tohle je úkol na zítřek, proto by jsme jej mohli udělat dneska spolu a tohle jsme psali dneska. Bude to v písemce, takže by jsme se měli naučit," usmál se na mě Jungkook a pokračoval dál, ,,poté tohle je nový významný malíř, o kterém jsme se učili. Nechám ti tady sešit, proto si můžeš všechno v klidu projít a opsat. Tak a co se týče ostatních úkolů, tedy grafických, tak v tom programu, který jsme si stahovali před dvěma týdny máme udělat tady tohle. Zatím ti to je všechno jasné?" opět se na mě usmál a já zrudl.

,,C-co že jsi to říkal na začátku?"

,,Aish, Jiminie," zasmál se nad mým nechapajícím výrazem, ,,dobře, půjdeme postupně."

Strávili jsme u všeho toho učení a úkolů přibližně hodinu. Pak jsme to vzdali a řekli si, že si úkol doděláme ve škole a šli jsme hrát videohry. Jungkook byl u toho opět hyperaktivní a oba dva jsme se smáli na celý dům.

Když se začalo stmívat, doprovodil jsem Kooka ke dveřím. Když jsem se s ním již po druhé za den rozloučil, oznámil mi mobil novou zprávu a já si náhle vzpomněl, že jsem vlastně neodepsal Yoongimu. A sakra, co si teď bude asi myslet? Vyběhl jsem schody nahoru a na Facebooku jsem si začal pročítat jeho zprávy.

Min Yoongi: Ahoj Jiminie~

Min Yoongi: Přijel jsi v pohodě?

Min Yoongi: Teď už by jsi měl být doma, kde vězíš? ㅠㅠ

Min Yoongi: Chybíš mi 💕

Min Yoongi: Mimochodem

Min Yoongi: Musím se ti k něčemu přiznat

Min Yoongi: Když jsi spal...

Min Yoongi: Tak jsem si tě vyfotil ㅠㅠ

Min Yoongi: Neboj se, fotku si nechám jen pro sebe 

Min Yoongi: Promiň mi to, nemohl jsem odolat

Min Yoongi:

Min Yoongi: Jsi tak strašně roztomilý~

Min Yoongi: Jinak mám dobré zprávy...

Min Yoongi: Ve středu mám v práci volno, proto bych mohl přijet 

Min Yoongi: Jestli tedy budeš chtít, tak můžeme někam zajít, až ti skončí škola 💕

Min Yoongi: Ignoruješ mě? Kde jsi Jiminie~ ㅠㅠ