Mistake [m.yg + p.jm]

∗10∗

,,Můžu se na něco zeptat?" řekl najednou Yoongi a já lehce přikývl, ,,kdo je ten kluk, který tě sem doprovázel?"

Opět jsem ztuhl. Jak mohl Jungkooka vidět? Sledoval nás?

,,N-no to je můj kamarád, s kterým jsem byl v restauraci včera," usmál jsem se, ,,jakto, že jsi ho viděl?"

,,Nestíhal jsem, a proto jsem běžel, ale potom jsem vás zahlédl kousek od kavárny, tak jsem zpomalil. Myslel jsem si, že jsi se na mě vykašlal a přišel jsi sem raději s ním. Sledoval jsem vás chvíli a když jsem chtěl odejít, tvůj přítel se s tebou rozloučil a já se odhodlal přijít," vysvětlil mi Yoongi a odkašlal si s pohledem odvráceným ode mě. Přišlo mi, jako kdyby mu to vadilo, že mě sem vůbec Jungkook doprovázel. Začal být totiž chladný ke mně.

,,Víš, byl jsem dost nervózní a bál jsem se, tak se mě Jungkook snažil uklidnit, ale jsme jen blízcí přátelé, není můj přítel," zasmál jsem se, ,,také jsem nevěděl, kde tahle kavárna je, proto šel se mnou, aby mě sem zavedl."

,,Dobře, v pořádku, jen se ptám ze zvědavosti," pousmál se Yoongi, ,,jak často sem do Daegu jezdíš?" začal se vyptávat a já na něj jen mlčky zíral.

,,Jungkook mě pozval jen na tento víkend k jeho babičce, takže tady budu spát do zítřka. Jinak sem nejezdím tak často," odpověděl jsem mu a čekal na jeho reakci. On jen přikývl a upil si jeho ještě stále horké kávy.

,,Takže zítra jedeš domů?"

,,Ano, zítra večer."

,,V tom případě by jsi měl čas si vyjít i zítra?" zeptal se mě Yoongi hned, jak jsem svou odpověď dořekl a sledoval mě jistým, nebojácným pohledem. Začal jsem uvnitř sebe panikařit. Dělá si srandu? Chce abych z něho dostal infarkt?

,,Děje se něco?" ozval se Yoongi, když spatřil můj nejistý výraz.

,,N-nic. Proč by jsi si chtěl zítra vyjít zrovna se mnou?" zeptal jsem se ho poměrně klidnějším hlasem, avšak uvnitř sebe jsem nehorázně šílel, že ho znova uvidím. Opravdu jsem nečekal, že mi řekne něco takového.

,,To není důležité. Vidím, že se pořád stydíš. Rád bych tě to odnaučil. Přece před kamarádem se nemusíš stydět, ne?" zasmál se Yoongi a nevinně se poškrábal za hlavou. Nic jsem nechápal.

,,T-tak fajn! Budu jen rád," řekl jsem a raději jsem odvrátil zrak a začal pít svou kávu. Yoongi měl pohled upřený stále na mě a svou ruku najednou přemístil na mé stehno. Ihned jsem se s vykulenýma očima podíval na jeho ruku. Právě, když vyřeším svůj problém, který se děje v mém rozkroku, tak ho ještě chceš zhoršit?

,,Přede mnou se fakt stydět nemusíš," pousmál se Yoongi a následně dal svou ruku pryč z mého stehna. Tohle mě dostalo víc, než jeho nečekané objetí. Nevěděl jsem, jak po tomhle reagovat, ale Yoongi se choval, jako kdyby to, co udělal, byla normální věc. Vždyť mi málem sáhl na rozkrok! Naštěstí se potom se mnou začal bavit normálně a já na něj nemusel vyděšeně civět, ale bavit se s ním také.

Musím říct, že tento den probíhal naprosto úžasně. I přes to, jak jsem se bál a styděl to bylo nakonec v pohodě, díky Yoongimu. Jsem tak rád, že jsem mu napsal. Jak jsme se stále bavili, nedíval jsem se na čas a neuvědomil si, že už je sedm hodin večer. V tu dobu mi právě začal volat Jungkook. S váháním jsem mu hovor přijal a začal se klepat nervozitou.

,,H-haló?" řekl jsem tiše do mobilu.

,,Jiminie!" zařval Kook, ,,neruším vás při něčem?" provokativně se zasmál a já zrudl.

,,Kooku! Přestaň! Co potřebuješ?"

,,No, kdy přijdeš? Už je vcelku pozdě."

,,Jsme ještě pořád v kavárně, tak asi už pomalu půjdu."

,,Tak fajn, doprovodí tě Yoongi?"

,,To doufám, kdyby něco, tak se ti ozvu, zatím!"

,,Zatím Jiminie~"

Hovor ukončen

,,Musím už jít, mohl by jsi mě doprovodit? Znám adresu, ale zapomněl jsem cestu zpět," zeptal jsem se Yoongiho, zatímco si mě prohlížel.

,,To je jasný, přece bych tě nenechal se tady ztratit," odpověděl a zvedl se ze sedačky, na které jsme seděli. Yoongi nechal peníze na stole a nechal mě jít prvního. Když jsme vyšli ven, řekl jsem mu adresu, aby mě mohl doprovodit a vydali jsme se pomalu na cestu. Celou cestu jsme se bavili, pořád jsme spolu mluvili o různých věcech, jako kdyby jsme byli přátelé už roky. Přestal jsem se před ním stydět, jelikož byl celou dobu dost upovídaný a snažil se mě rozpovídat.

,,Tak jsme tady," poukázal jsem na babiččin dům, když jsme k němu přišli. Podíval jsem se na Yoongiho, ale ten nic neříkal, proto jsem se s ním chtěl již rozloučit.

,,Tak já už půjdu. Děkuji za dnešek, napiš mi v kolik zítra, dobře?" zeptal jsem se ho ještě a postavil se kousek od dveří.

Yoongi jen přikývl a pomalými kroky se ke mně začal přibližovat. Tento den jsem si s ním užil, ale i přes to jsem si byl nejistý a začal jsem couvat dozadu, jenže za mnou byli již dveře, takže jsem neměl moc kam couvnout. Yoongi se ke mně nepřestával beze slova přibližovat a já se začínal bát. Přitisknul jsem se ke dveřím a zatnul jsem zuby.

,,Y-Yoongi?" tiše jsem ze sebe vydal, ale Yoongi mi neodpovídal a zastavil se, když byl opravdu těsně blízko mě. Nevěděl jsem, o co mu jde a začínal jsem se bát, co mi chce udělat, proto jsem se shrbil a ruky jsem si dal před hruď na náznak toho, že se bojím. Avšak Yoongi se pousmál a pevně mě obejmul. Dal mi tak nádherné objetí, které mi dlouho chybělo. Zaskočilo mě to, a proto jsem měl ruce stále přitisklé na hrudi, ale když jsem ucítil jeho vůni, zavřel jsem oči a objetí mu opětoval. Voněl tak sladce a přirozeně, že jsem se nechtěl od něho odtrhnout. Nechápu, čeho jsem se bál, to objetí se celkem dalo očekávat, ale nikdy si nejsem jistý.

,,Také děkuji za fajn den, Jiminie~" zavrněl mi Yoongi do ucha a pustil mě. Podíval se mi do očí a já opět pocítil stud, ale pohledem jsem tentokrát neuhnul.

,,Uvidíme se zítra, dobrou noc," zašeptal Yoongi a couvnul ode mě dál. Ani jsem mu nestihnul odpovědět a on se vydal na cestu zpět. Pořád jsem stál u dveří jak socha do doby, kdy Jungkook otevřel dveře a bez jediného pozdravu se mě začal vyptávat na všechno možné.

,,Co jste tam dělali?" zajásal tak nahlas, až jsem se ho lekl.

,,K-kde myslíš?" zeptal jsem se ho překvapeně a ještě stále jsem měl Yoongiho v myšlenkách.

,,U těch dveří. Z okna jsem na vás vůbec neviděl," začal mě škádlit.

,,Ty jsi fakt jak stalker. Nech mě se osprchovat a všechno ti pak povím," zasmál jsem se a po schodech jsem běžel do koupelny, abych setřásl Jungkooka a jeho otázky. Myslím, že tento den si budu pamatovat dlouho a rád.