Mistake [m.yg + p.jm]

∗7∗

Hned, jak jsem Yoongimu odpověděl na zprávu jsem ulehl do hlubokého spánku, abych se na zítra vyspal. Už se mi nic nechtělo podnikat, ani hrát videohry. Akorát nevím, jestli se mám na zítřek těšit, nebo se bát, jelikož minule, když jsem byl s Jungkookem u jeho babičky jsem při odchodu omylem rozbil vázu. Jejich babička byla zrovna pryč, takže se s námi nemohla rozloučit a Jungkook čekali i s rodiči v autě jen na mě. Přemýšlím, co si asi musela myslet, když přišla domů a pozřela rozbitou vázu. Jelikož jsem moc nešikovný, tak si určitě musela myslet, že jsem to provedl já. Když se to stalo, začal jsem panikařit, tak jsem ji tam nechal jen tak, aniž bych to ještě uklidil. Snad na to už zapomněla.

Ráno mě vzbudilo hlasité vyzvánění budíku. Z mého polospánku jsem se napřáhl k nočnímu stolku, abych mohl ten ďábelský stroj vypnout a ruku jsem stáhl zpět, pod teplou peřinu. Pevně jsem sevřel svou teplou přikrývku a začal jsem se dlouze protahovat po celé šířce postele. Naštvaně jsem hodil svého plyšového delfína na zem a snažil jsem se zvednout do sedu. Když se mi to povedlo, oddychl jsem si a prohrábl si své načechrané a rozhozené vlasy. Přikrývku jsem odhodil na stranu a odkráčel jsem do koupelny, kde jsem zapnul fén a upravil si své vlasy, na kterých mi asi nejvíce záleželo, jak vypadají. Vzhled moc neřeším. Jen občas si nanesu trochu očních stínů na víčka, ale do toho se mi dnes nechtělo. Když měli mé vlasy hotový objem, trochu jsem je rozčesal a vylezl jsem z koupelny. Sešel jsem schody dolů a nachystal jsem si snídani. Měl jsem čas, proto jsem zvolil rýži s kuřecím masem.

Hned, jakmile jsem dojedl jsem si nabalil ještě nějaké drobnosti, co jsem zapomněl a batoh jsem odnesl dolů, do předsíně. Vyhlédl jsem z okna, ale nikde nikdo. Zatím žádné auto neprojelo kolem. Jelikož jsem byl netrpělivý, tak jsem vytáhl z kapsy svůj mobil a vytočil číslo na Jungkooka. Chvíli se nic nedělo, však po chvíli Kook přijal hovor.

Jungkook: Hyung! Už jedeme, hned jsme tam, tak se připrav~

Hovor ukončen

Byl jsem zaskočený, když rychle začal mluvit, že jsem ani nestihl něco říct a Jungkook hovor vypnul. Nazul jsem si boty a pomalu jsem vyšel před dům. Začal jsem se rozhlížet, jestli už náhodou nejede. Nikde nikdo. Opět jsem zapnul svůj mobil a najel na Facebook. Měl jsem novou zprávu a celkem jsem to i čekal.

Min Yoongi: Já také nic extra včera nedělal. Jak se dnes máš?

Po přečtení Yoongiho zprávy mi začalo vrtat hlavou několik věcí. Proč píše Yoongi zrovna mě? Proč se mě ptá na takové věci? A spousty dalších otázek, u kterých jsem tak moc přemýšlel, že jsem si nevšiml, že naproti mého domu již stálo černé auto, z kterého na mě mával Jungkook a usmíval se na mě. Povzdychl jsem si a s mobilem v ruce jsem vyšel proti němu. Měl bych už úplně přestat přemýšlet nad Yoongim. Otevřel jsem dveře od jejich auta a když jsem se tam nasoukal, Jungkook mě pevně obejmul, že mi málem vypadl z ruky mobil, a začal šílet, že mě opět rád vidí. Však mě viděl včera, tak co vyvádí? Usmál jsem se a pozdravil jsem i jeho rodiče. Pohodlně jsem se usadil a během toho, jak se auto rozjelo jsem Yoongimu odepsal.

Park Jiminie: Dnes se mám fajn. Jedeme totiž s kamarádem do Daegu k jeho babičce. Jak se máš ty? ^^

Nikdy moc nevím, na co se ptát. Kvůli tomu jsem nudný člověk, alespoň přes chat. Když jsem s Jungkookem, většinou on je ten, který se na něco ptá a pak věci rozebírá. Proto s ním nikdy není nuda. V autě hrál celou dobu hry na mobilu, kterých tam má plno. Strašně to prožíval a když se mu něco nepovedlo, začal křičet, že to není fér. Jeho rodiče si nás nevšímali, což nechápu. Já jako rodič bych nás seřval, ať nejsme tak hluční. Zřejmě jsou na Jungkooka zvyklý.

Cesta měla trvat více jak hodinu, ale přišla mi strašně nekonečná. Celou cestu jsem buď sledoval krajinu a okolí z okna, nebo jsem sledoval Jungkooka. Jenže asi v polovině cesty mi napsal Yoongi.

Min Yoongi: Ty vážně jedeš do Daegu?