Mistake [m.yg + p.jm]

∗18∗

Yoongi na mě nechápavě zíral a já ztuhl. Poté se však opět usmál a rozcuchal mi vlasy.

,,Kamarádi jsou tu přece od toho, aby si pomáhali, ne?" pozasmál se, ,,netrap se tím, už je dobře, Jiminie," dodal a začal se hrát s mými prsty, které jsem měl nehybně položené v klíně. Posmrkl jsem a následně jsem si rukávem utřel slzy, které jsem měl na krajíčku oka. Na to mě Yoongi opět letmo obejmul. Musel jsem se už šťastně usmát, když se odtrhl a roztomile si mě prohlížel.

,,Hyung, pojďme spát, jsem unavený," řekl jsem mu najednou a nechtěně jsem si lehce zívnul. Slzy mě vždycky unaví.

Když jsem mu to řekl, beze slova mě otočil, takže jsem mu nemohl vidět do tváře a společně se mnou si lehl. Jednou rukou se rychle natáhl nad sebe, kde měl vypínač, aby mohl zhasnout a poté své ruce přesměroval zpět okolo mého pasu. Jelikož jeho hlava byla hned za tou mou, tak se ještě více přitulil a začal nasávat vůni mých vlasů. Samozřejmě jsem celou dobu byl zaskočený, proto jsem se nijak nebránil. Avšak už jsem si pomalu začínal zvykat na jeho doteky.

,,Dobrou noc a sladké sny, Jiminie," zavrněl mi Yoongi do ucha a já se lehce zachvěl.

,,D-dobrou," kuňkl jsem a můj pohled začal kmitat po pokoji sem a tam. Když jsem se vzpamatoval, jednoduše jsem zavřel oči a začal jsem velmi klidně dýchat, aby se mi spalo dobře. Jen doufám, že se mi ty sladké sny budou znát o Yoongim. Myslím, že ho mám vážně hodně rád.

~~~

Když jsem se ráno vzbudil, Yoongi vedle mě už neležel. Zvedl jsem se do sedu a opět jsem se začal rozhlížet všude kolem. Bylo mi trapné jen tak vyjít z pokoje a hledat ho po celém jeho domě, ale zřejmě jsem neměl na vybranou. Dveře od pokoje byli otevřené dokořán, a proto, když jsem vyšel, jsem se chytnul zábradlí na chodbě, hned přede dveřmi a začal jsem se rozhlížet, jestli dole v kuchyni nebo v obýváku není Yoongi. Taky že byl. Stál v kuchyni a dělal zřejmě snídani.

,,Dobré ráno!" se zasmátím jsem svolal na Yoongiho a začal jsem rychle scházet schody dolů k němu.

,,Dobré odpoledne, Jiminie," opětoval mi pozdrav, když si mě všiml a usmál se na mě také. Trochu jsem se zarazil, když jsem k němu přišel.

,,Odpoledne?" kuňkl jsem a sledoval jsem, jak připravoval na dva talíře bibimbap, který zřejmě uvařil.

,,Jiminie, je půl jedné, pojď se naobědvat," usmál se na mě a odkráčel s talíři ke stolu, ale já jsem se nedokázal pohnout z místa. To jsem spal tak dlouho? Hlavou mi kolovalo opět několik otázek najednou a hlavně jsem si uvědomil, že musím vlastně jet dneska domů a ještě k babičce Kooka si vyzvednout své věci. Zatřepal jsem hlavou a šel jsem si sednout k Yoongimu, abych po jídle mohl vyrazit.

~~~

,,Hyung, ukážeš mi, kudy mám jít k babičce? Sám bych se asi ztratil," kuňkl jsem tiše, když jsem si své věci, jako je mobil, dával do kapsy. Stál jsem u předsíně a Yoongi kousek ode mě, tedy opíral se o kuchyňskou linku.

,,Měl jsem v plánu tě jít vyprovodit, na to se nemusíš ptát," mile se na mě usmál a odkráčel do předsíně, kde si nazul boty. Já jsem ho nehybně sledoval, ale když se za mnou ohlédl, zrudl jsem a se sklopenou hlavou jsem si šel za ním nazout boty také.

Když jsme byli oba dva připravení, Yoongi otevřel dveře a vydali jsme se na cestu k babičce. Vůbec se mi nechce odcházet, ale bohužel musím, jelikož nemůžu zameškat školu. Cesta netrvala ani 15 minut a byli jsme tam. Myslím, že jsme šli zkratkou, jelikož si nepamatuji, že by jsme někdy vůbec šli uličkou, kterou jsme prošli teď. Yoongi mi řekl, že na mě počká a doprovodí mě i na autobus. Nechápu, jak může být někdo jako je on na někoho tak milý a přátelský. Ještě k tomu na mě. Mě ani Kooka nikdo nemá rád, proto se podceňujeme, a proto taky nechápu, když se o mně někdo vůbec začne zajímat. Jsem za to samozřejmě rád, ale překvapí mě to.

Když jsem si svůj batoh s věcmi dotáhnul ven a rozloučil jsem se s babičkou, vydali jsme se na autobusovou zastávku. Jenže když jsme tam přišli, zahlédl jsem autobus v dálce, jak se pomalu blíží k nám.

,,U-už budu muset asi jít," řekl sem mu a jeho chladný pohled se změnil spíše na zklamaný.

,,Uvidíme se ještě někdy?"

,,Byl bych jen rád."

,,Příště přijedu já za tebou," usmál se a nastavil ruce, aby mě mohl obejmout. Objetí jsem mu bez váhání opětoval. Stáli jsem tam do doby, než autobus konečně přijel na zastávku. No, spíše bohužel.

,,Děkuji ti za všechno," zašeptal jsem mu v objetí ještě do ucha a když jsem si následně nasednul do autobusu, mohl jsem jen sledovat, jak se můj nový kamarád vzdaluje. Bude mi hodně chybět ten týden. Jeho objetí, jeho roztomilé úsměvy a jeho milé chování. Uvidíme se zase za týden, Yoongi, pomyslel jsem si a zaposlouchal jsem se do písniček, které mi hráli ve sluchátkách.