Mistake [m.yg + p.jm]

∗14∗

,,Tak fajn, půjdu koupit lístky, zatím tady počkej," řekl mi Yoongi, když jsme přišli do velké budovy plné lidí, kde se mělo promítat kino.

,,Zase to chceš platit? Platil jsi oběd, nebudeš platit ještě tohle," snažil jsem se působit na Yoongiho naštvaně. Yoongi si povzdechl a ohlédl se za sebe, kde již lidé stáli ve frontě.

,,No tak Yoongi, nedělá mi to problém. Nechci, aby jsi všechno platil jen ty," dodal jsem, když Yoongi neměl slov a zřejmě si domýšlel, co mi na to odpoví.

,,Tak fajn. Když na tom tak trváš," odpověděl mi Yoongi a já se na něho pousmál. Úsměv mi však neopětoval a začal dělat uraženého. Jak vtipný. Obešel jsem ho a rovnou jsem si stoupl do fronty pro vstupenky na film, na který jsme chtěli jít.

Fronta byla celkem krátká, přede mnou bylo zhruba kolem deseti lidí, takže jsem tam nebyl zas tak dlouho. Fronty na jiný film byli o hodně delší, proto mě zajímalo, jaký nudný film Yoongi vybral. Yoongi na mě čekal kousek od pokladny a když jsem se za ním vrátil s koupenými vstupenkami, rovnou jsme se vydali do síně, kde se měl film promítat. Na obrazovce se v tuto chvíli promítali jen reklamy, takže jsme museli chvilku čekat než film začne.

,,Všechno v pohodě?" zeptal se mě Yoongi, když jsme se posadili na naše sedadla a upřeně mě sledoval.

,,J-jo, naprosto," odpověděl jsem mu a on se jen ušklíbl a pohled odvrátil na plátno. Nevím proč, ale když se na mě dívá, strašně mě to znervózňuje. Mohl by toho někdy nechat. Po chvíli však film začal a ze mě slezla všechna nervozita.

~~~

,,N-nemohl jsi vybrat film, který není tak smutný?" smrkl jsem do kapesníků, které jsem si vytáhnul z kapsy, když už na plátně byli jen titulky.

,,Promiň, nevěděl jsem to. Už jen z názvu 'A Werewolf Boy' nelze rozluštit, že to bude téměř u konce smutný," řekl mi se smíchem Yoongi. Snažil jsem se dělat uraženého, ale to se mi očividně nedařilo tak dobře, jak jemu.

,,Fajn, příště můžeš vybrat film ty," usmál se na mě a opět mi rozcuchal vlasy.

,,Hele, nech mi už ty vlasy! Víš, jak dlouho mi trvalo, než jsem si je ráno upravil?" zasmál jsem se a když jsem si je poupravil, tak mi je Yoongi rozcuchal ještě víc. Jak milý, Yoongi. Poté se zvedl ze sedadla a uchopil mou ruku, abych se mohl zvednout také. Měl jsem své vlasy spadané v očích, takže když jsme šli cestou ven, skoro nic jsem neviděl a Yoongi se mi celou dobu jen smál. Chtěl jsem mu to oplatit, ale netušil jsem jak. Navíc jsem se styděl a bál se ho vůbec dotknout. Občas, když se naštve, tak vypadá tak chladně, až je to strašidelný.

Když jsme vyšli ven, vytáhl jsem si mobil a podle mého odrazu jsem si vlasy upravil. Yoongi kolem mě neustále skákal, ale když mu zřejmě došel dech, opřel se o mě tím, že mě zezadu sevřel v objetí. Byl roztomilý a jeho doteků jsem se i postupně přestával stydět. Alespoň jsem potom nebyl tak odtažitý a nekomunikativní.

,,Promiň Jiminie, myslel jsem to ze srandy. Jsi roztomilý, i když máš vlasy rozcuchané na všechny strany, už si je neupravuj," řekl mi Yoongi a pustil mě. Otočil jsem se na něho a snažil jsem se na něho co nejlépe usmát. Avšak moc mi to nešlo, jelikož mě zaskočili jeho slova. Je tohle sen?

,,V pohodě hyung, já se nezlobím."

,,Tak fajn, chceš ještě někam zajít?" usmál se na mě také a já jsem mu jen přikývl.

Šli jsme do obchodu nakoupit jídlo, z kterého jsme si chtěli udělat menší piknik v parku, který měl být někde poblíž. Když mě Yoongi zavedl do parku, sedli jsme si na lavičku poblíž malého rybníčku, do kterého šlo strašně dobře vidět, takže jsme měli výhled na nádherně zbarvené koi ryby, které se v něm plavili. V parku jsme si dost povídali. Když jsme se po dlouhé době strávené v parku rozhodli, že už půjdeme, procházeli jsme se ulicemi a Yoongi mi ukazoval různá místa jako třeba obchody, kde mají dobré potraviny, ale také mi ukázal uličku, kde on sám bydlí. Ten den jsem si tak strašně užíval, že jsem ztratil ponětí o čase a vůbec jsem si neuvědomil, že už je večer a že tu jsem vlastně s Jungkookem u jeho babičky.

,,A sakra," řekl jsem si pro sebe a zastavil jsem se, když jsme stále procházeli ulicemi a bavili se. Byl jsem totálně v šoku v tu chvíli a uvnitř sebe jsem začal nehorázně panikařit. Okamžitě jsem si z kapsy vytáhnul svůj mobil a snažil jsem se ho zapnout, jenže jsem měl vybitou baterku. Horší věc se mi vážně přihodit nemohla. Určitě se mi Jungkook snažil několikrát dovolat, když už je tma.

,,Děje se něco?" zeptal se mě starostlivě Yoongi, když viděl, že se snažím zapnout mobil.

,,Úplně jsem zapomněl, že už dneska večer odjíždím. Kolik je hodin Yoongi?" zeptal jsem se a Yoongi koukl na čas.

,,C-cože? Už je tolik? Sakra, promiň Jiminie, úplně jsem na to zapomněl," začal panikařit Yoongi.

,,Hyung, klid. Půjčíš mi mobil? Já ho mám vybitý."

,,To je jasný." Yoongi mi podal svůj mobil a já jsem začal vytáčet Kookieho číslo. Štěstí, že si ho pamatuji, jinak by to byl fakt velký průšvih. Chvilku se nic nedělo, ale poté to přece jen Jungkook zvednul.

,,Haló?"

,,Kookie!"

,,Jiminie? Sakra děláš si ze mě srandu? Snažil jsem se ti několikrát dovolat! Kde jsi Hyung!?" zvýšil na mě Jungkook hlas.

,,Promiň, vybil se mi mobil a úplně jsem se zapomněl podívat na čas."

,,Hyung... mi jsme už na cestě domů."

,,Jo, já jsem si to myslel. Přespím u tvé babičky a zít-"

,,Hyung, poslouchej mě!" přerušil mě Kook, ,,babička není doma a ty nemáš klíče. Máma vůbec neví, jak ti v této situaci pomoct. Nemáš kde přespat a nemáš jak přijet."

Jelikož Yoongi tohle všechno zřejmě slyšel, tak mi vytrhnul mobil z ruky a řekl mu něco, co jsem od něho vůbec nečekal.

,,Neměj strach, Jimin přespí u mě a zítra se vrátí, slibuji," řekl Yoongi do mobilu a já jsem na něho začal vyděšeně zírat.

,,To jsi ty Yoongi? Tak fajn, spoléhám na tebe, dejte mi zítra vědět, kdy Jimin přijede~"

Hovor ukončen.