Mistake [m.yg + p.jm]

∗5∗

,,Už zase?" zeptal jsem se ho a sledoval, jak si hrál s jeho tričkem.

,,Už se tím netrap, ano?" poplácal jsem ho po zádech, ,,nechceš si jít zahrát videohry?" nabídl jsem mu a on na mě zvedl pohled s úsměvem. Když bratr odešel bydlet do Ulsanu, občas chodívám do jeho pokoje hrát videohry, protože tam má Xbox. Já mám v pokoji jedině televizi, která mi je vlastně úplně k ničemu, protože ji nesleduji.

,,Fajn!" zajásal Jungkook a vstal z postele. Rychle si usrkl z jeho hrnku kávy a rozběhl se do bratrova pokoje. V tu chvíli mi mobil oznámil novou zprávu. Nevšímal jsem si toho. Když mě předtím hodlal Yoongi ignorovat, udělám mu to samé. Sedl jsem si na pohovku, na které již seděl Jungkook a v ruce držel ovladač.

~ ~ ~

,,No nic, už budu muset jít. Děkuji za fajn den!" řekl šťastně Jungkook asi po dvou hodinách hraní videoher a blbnutí. Jsem tak rád, když ho vidím šťastného. Je to naprosto jiný člověk, když se usmívá a mám ho takového moc rád.

,,Kdy tě vůbec přijde navštívit otec?" dodal a já ztuhl.

Otec pracuje daleko, v Soulu, a matka zemřela při autonehodě. Nemám rád, když se mě na rodiče někdo ptá, protože si pak uvědomuji, že vlastně skoro nikoho nemám. Jungkook to moc dobře ví, ale zajímám ho, proto to nemyslí zle a nevadí mi to od něho.

,,Měsíc se mi neozval."

,,Aish! To mě mrzí," odvrátil ode mě zrak, ,,no nic, už fakt půjdu."

Šli jsme společně po schodech dolů, do předsíně a rozloučili jsme se. Hned jak jsem za ním zabouchl vchodové dveře, vyběhl jsem schody a sedl jsem si v mém pokoji za počítač. Byl jsem líný zapnout mobil, takže jsem otevřel Facebook na notebooku a podíval jsem se na Yoongiho odpověď.

Min Yoongi: Wow... jsi roztomilý

Cože? Co to sakra napsal!? Nikdy bych do kluka neřekl, že by psal takové věci o jiných klucích. Obzvlášť on o mně.

Park Jiminie: Awwh, děkuji moc ㅇㅅㅇ

Ani jsem nečekal na jeho odpověď a svalil se na postel. Zahleděl jsem se do bílého, celkem oloupaného stropu. Neuvěřitelně moc se nudím, když je víkend. Ven nechodím, jelikož mě nebaví se venku procházet sám. Chodil bych ven s Jungkookem, ale ten jezdí skoro každé víkendy s rodiči pryč a když už jdeme spolu ven, tak chodíváme pořád na to samý místo. Na malou rozhlednu. Jezdíme vždy autobusem do blízké vesnice, odkud jdeme ještě asi hodinu a půl cesty pěšky, aby jsme se tam dostali. Avšak s Kookovým pomalým tempem jsme tam vždycky tak za 2 hodiny.

Když tam přijdeme, sedneme si na lavičky a pojídáme přinesené jídlo. Občas ani nevylezeme nahoru, protože tam fouká vítr a je tam zima. Vždycky děláme po cestě hlouposti, kterým se smějeme každou chvíli a jsem rád za to. Cítím se svobodný a když Jungkooka vidím šťastného, cítím se šťastný také.

Tyhle dny mi chybí. Dny plné smíchu a radosti. S Kookem jsem takhle daleko už dlouho nebyl.

Mrzí mě to.