Welcome in horror - ( with One Direction cz )

12. kapitola

Bolest! Křičím ať PŘESTANOU!

„Néééééé!!!!“ Svíjím se v křečích, tolik proudu, já už dál nevydržím, mám pocit, že umírám zaživa, ale je to celkem nemožné, jen kvůli němu. Zavírám oči a představuju si, něčí pevnou ruku, kterou svíjí v pěst a drtí kříž, který drží v rukou, drtí jeho kokový povrch spolu s jeho pokožkou, přesně, takhle se cítím.

Přeju si, aby přišel a dostal odtud. Musím ho chránit, před ním. Mučí mě tu už přesně tři hodiny, celou tu dobu to počítám, a přesně teď to bude třetí hodina strávená v křečích.

---------

Sedím v křesle, dívám se ven z proskleného, otevřeného okna. Můj byt je chladný, stejně tak mé dřevěné podlahy, jakoby tu byla. Roznesla temnotu až na kraj mého zbytku života, jako kdyby mě proklela na zbytek mého života v přízrak, co chodí stále za zdrojem. Ještě dnes ráno, jsem se procházel zapomenutými ulicemi, když jsem uslyšel bití hlasitých zvonů, divil jsem se, protože oni, nikdy dřív nebili, byl tu jen opuštěný kostel, kde sídlily zapomenutí duchové spolu s temnými stíny a hrály spolu karty. Jen čekali, až okolo projde bezbranná lidská chodící mrtvola…

„Sakra!“ Co, to sakra říkám?!? Co se to se mnou děje?!!! To ona?!!!

Nemůžu jí pustit z mé hlavy, od té doby, co mi pronikla do myšlenek a do mého snu, ve kterém mě zachránila před smrtí, měl sem pocit, že byl opravdu skutečný, v ten den jsem ihned navštívil “blázinec“ sem tomu říkal já, ale ve skutečnosti to bylo centrum pro psychicky nemocné, jakoby to byl rozdíl.  

Hned, co jsem přešel k jejímu pokoji, věděl jsem, že ví, že právě teď tu jsem, koukala na lesklou bílou podlahu, opět jej hypnotizovala, její dlouhé hnědé vlnité vlasy ji zakrývaly část tváře, která byla dokonalá. Nikdy jsem nikoho tak dokonalého nevyděl doslova, až potom, co mi ukázala její pravé  “Já“. Popravdě? Zděsil sem se, bušilo mi z toho srdce a já přesně cítil to, co ona.  

Něco mi ještě předtím říkalo, že tohle nebo spíše ona je nadpřirozená bytost. Byla až příliš dokonalá a až příliš zamyšlená vše co udělala, měla promyšlené, možná to sama neviděla nebo prostě skrývá to, čím je. Ale dneska ráno jsem měl pocit, že mě hlídá. Prochází okolo mě a chrání před ostatními, jako slabého jedince. Až potom, co jsem uslyšel další odbývání zvonů a divný pocit na svém náhle těžkém hrdle, jsem byl něčím odstrčen, avšak nespatřil jsem kdo to byl, ale věděl jsem, to přesně.  

Měl jsem pocit, že mne zachránila před smrtí, opravdu. Pak už si nic nepamatuju, od náhle únavy jsem padnul a usnul, nejspíš probudil jsem se až ráno v nemocnici a právě teď jsem přišel domů, pustili mne ihned, jen si mě tam nechali přes noc, což jsem se divil. Stále na ní myslím. Bojím se o ní, vypadá tak křehce a nevinně, ale to jen z dálky. Když jsem se jí podíval jednou do jejích krvavě rudých očí a zjistil , že mi spíš připomíná horoucího ďábla, než anděla.

Mé podvědomí mě donutilo vstát z křesla a přejít k pootevřenému oknu mé ložnice. Nadýchat čerství vzduch, když v tom mě bodlo, ne spíš píchalo v mé hlavě, ta bolest byla úkrutná!

„Nialle pomož mi……prosímm…Nialle…já tě prosím, už d-…d-lou-ho nevydr-žím…“ Ta bolest ihned přestala. Tohle byla Lorna, vím to. Vím, že bych neměl, ale mám pocit, že k ní v budoucnu budu chtíc nechtíc patřit.

------

Přestali….Po pěti hodinovém mučení přestali, nechali mě.. Stále tu ležím a nehýbám se, dýchám velice nepravidelně, každé mé nadechnutí totiž bolí mé kosti a mé orgány, bojím se, že tímhle způsobem vážně umřít nechci, to raději umřu, tak že mi někdo zabodne kudlu do zad! Mám chuť řvát, křičet, naříkat. Někdy mám takový zvláštní pocit uvnitř, když na ten pocit myslím ihned se mi sevře hrdlo a žaludek a nemohu e nadechnout, někdy se bojím, že se už znovu nenadechnu. Ale, potom všem se zase cítím jako dřív, jako celý svůj život, a myslím si, že se nebudu mýlit, kdybych řekla, že jsem opět zpět, ale tentokrát mě tu zabijí, tím jsem si jistá. Ale předtím než to stihnou to udělám, já! 

Víc přecítěná kapitola, Lorna je opět po tvrdou kontrolou, co myslíte, že jí udělají příště? A co Niall, půjde ji hledat? To uvidíte příště a děkuju vám za všechno, moc si vážím, že to čtete! :))