Welcome in horror - ( with One Direction cz )

20. Kapitola

Chvěju se od toho, tak příjemného pocitu. Mám chuť poznat víc, ne já toužím poznat víc. Z mých úst náhle unikne vzdych? Jeho ruce se přemístí na mé boky a jemně jej stlačí. Tentokrát hlasitěji vzdychnu. Dostávám se do úzkých, nevím, co mám dělat. Nikdy předtím jsem nebyla s člověkem, nikdy předtím se mě nikdy takto nedotýkal a nikdy, bych nedovolila, aby se mne někdo takhle dotékal. Avšak si přijde on a ta jeho čistota s jeho nevinností.  Jeho něžné polibky na mém krku se stávají intenzivnější. Popadnu dech. 

„ T-o, t-ohle bychom neměli děla-t..“  Ztěžka polknu a vydechnu zároveň. Nemůžu, já nemůžu využít nevinné stvoření. Nemůžu tohle dělat, mám pocit, jakoby mě někdo ovládal, naváděl, ať tohle dělám a až přijde správný čas udeřit! Pane bože! „ Nia- Nialle..“ Pokusím se znovu mu to vysvětlit, avšak on mě totálně neposlouchá, hledí si pouze svého. Jeho pravá ruka zamíří k mému rameni a pomalu stahuje látku více dolů, zachvěju se pod tímto dotekem. 

Jsou tyhle pocity, opravdové? Nebo si je namýšlím? Nebo snad vymýšlím? Hledám zdraví rozum, ale nikde jej nenacházím. Následně jeho dech ucítím u mého ucha, nadechuje se k tomu, aby něco pronesl. „ Po tomhle toužím, tak dlouho…Lorno, já nevím, co se mnou děláš, ale vím, že tohle je věc, kterou chci,“ Na nic se nezmůžu, pouze jemně přikývnu hlavou a tím otevírám, novou bránu. Bránu, kterou vytváří on a také zamyká pouze on.

Nad mým tělem má až velikou kontrolu, doslova mé tělo ovládá v tento moment pouze on, jsem loutka, co nechá se sebou dělat, vše. Otáčí si mě k sobě, v tom spatřím jeho nádherné, čisté neposkvrněné modré oči, zamží se mi na chvíli před očima.

Pevně mě drží okolo mých boků, vím, že cítí to, co já. Vím, že se cítím nesvá, ale to on nejspíš také. Nedokážu nic ani číst jeho myšlenky, teprve teď si uvědomuju, že jeho myšlenky, nedokážu přečíst.

„ Neboj se…Jsem tu s tebou..“ Těmito slovy, mi vyrazí doslova dech. Začíná se přibližovat k mým chvějícím se rtů, zavřu oči a už jenom čekám, co se bude dít dál. Jeho rty ucítím na těch mých, pod tímto byť sebemenším náporem se mé tělo zachvěje. Jsem si jistá, že to vycítil a ještě blíž si mě k sobě přitiskl.  Ten pocit, byl nepopsatelný, nikdy ve svém životě jsem nebyla šťastná.

Tohle je poprvé, co vím, co znamená radost, štěstí ta bez starostnost v tomto momentu, nechci, aby vše skončilo, chci, aby vše trvalo navěky. Avšak krutý čin, následuje krutým následkem. Své ruce jsem spojila s těmi jeho, byly hebké jako samet. Pod jeho dotekem jsem se znovu zachvěla, v tu chvíli se usmál do mých úst. Bylo to něco zvláštního vidět, takový usměv. Nikdy předtím na jeho tváři nic podobnému tomuto úsměvu nikdy nebylo, vždy jsem viděla jen strach, úzkost, nenávist, ale to se pouze odrážely mé emoce z mých očí, proti těm jeho. Jenomže byl tu háček, v jeho očích se odrážely mé pocity a on jako jediný, dával pocity mě. Nedokázala bych ho zabít, nikdy!

Dívá se mi hluboko do mých očí. Poté sklouzne jeho pohled na mé rty a následně spočine svým zrakem na mém odhaleném rameni. Svou rukou zatáhne za látku, která zakrývá mou pravou část ruky.  Velice pomalu jej svléká dolů, přitom mi hledí na nově odhalenou kůži.

Jakmile se dostal na konec, vzal mou dlaň do té jeho a spojil je do jedné. Poté si mě k sobě prudce přitiskl a drsně své rty zaryl do mého krku. Pomalu vydýchávám všechen nápor. Pokračuje níž a níž po mé ruce, až se dostává k místu, kde se naše ruce spojují. 

Svůj pohled náhle upře na mě. Jakoby si ptal povolení. Nechápu tu jeho intenzivitu v jeho očích. Lehce přikývnu a hned na to, se lačně oba vrhneme po rtech toho druhého, své ruce zabořím do jeho hebkých vlasů, snažím se najít cestu. Mé ruce sklouzávají na jeho líce, kde ho jemně pohladím a následně padají na jeho krk, přes jeho raněný hrudník.

Vydechuje mi stěží do úst. Zajedu svými prsty pod jeho mikinu, kde následně sklouznu k jeho ramenům a tak mám volný prostor k tomu, aby z něj spadla. Nahmatám konec jeho pomačkaného trika a ve snaze osvobodit ho od něj, stejně jako mikiny. Na malou chvíli od sebe odpojíme své rty a pomáhá mi se sundáním jeho trika.

Zalapám po dechu, když se podívám na obvaz, který hyzdí jeho hruď, skrz něj jsou vidět malé stopy krve. Do mých očí vklouznou slzy, ucítím jeho konečky prstů na mé bradě a následně vzhlížím do jeho očí.

„ Neplakej, nemůžeš za to..“ Zašeptá a v tu chvíli se mi opět přitiskne na rty. Zavřu prudce své oči a z každého z nich mi vyjde slza, která je následně otřena jeho dlaněmi. Slyším různé hlasy ve své hlavě, nikdo nekřičí, ba naopak slyším hlasy indiánů?

Nedokážu to popsat, něco magického v této místnosti je a chrání nás. Jsme vyrušena náhlými doteky na mých bocích a následně nardech, jeho ruce zatáhnou za mé šaty, přesně na malou šňůru, která jistí, aby šaty nespadly.

Ty následně dopadají na studenou podlahu. Mé tělo je téměř nahé, otřásám se nepoznaným. Cítím jakou si nervozitu, a právě proto se ještě více natisknu na jeho tělo. Jeho ruce zabloudí na má záda a následně sklouzne k mým nohou. Následně mne vyzvedne do vzduchu a já necítím pevnou podlahu pod svými nohami.  Ocitám se na měkké posteli, která je v této místnosti. Odpojí naše rty od sebe pro další nádech a já sklouznu k jeho zbytky oblečení, nejspíš si to uvědomí a já mu pomáhám se svlékáním, posledních zbytků, které mi znemožňují vidět jeho tělo.

Při stálém pohybu mých rtů, se sválím na druhou stranu a tím se tak skláním, nad jeho nahým tělem, chystám se si sundat poslední oblečení, na mých rukou ucítím ty jeho, pomáhá mi. Přesně tak, jako já jemu. Mé tělo se tyčí nad tím jeho, jsou slyšet jenom naše hlasité výdechy a vzrušení.  

Nečekám ani minutu, má chtivost je žádostivější, saju jeho krk a cítím jeho rychlý tep, následně zamířím k jeho hrudníku, chvíli se zastavím, ale pak opatrně přejíždím bříšky svých prstů po jeho zranění a následně zastavím těsně nad jeho přirozením. Rychle vzdechne. Nad tím to gestem se mé koutky úst zvedají. Nečekám to a až teď si uvědomuji, že je nade mnou. Vidím jasný otazník v jeho očích. Nadzvednu hlavu k jeho uchu.

„ Neboj se, jen to udělej..“ V tom ucítím jeho v sobě. Veliký tlak v mém pod bříšku, vytřeští do všech částí mého těla. Zalapám po dechu, zahlednu v jeho očích strach a jeho ústa se chystají něco říct, dřív než něco stihne říct, svůj prst přemístím k jeho ústům a následně se usměju.

To má stejně efekt i na něj, jeho úsměv je nádherný a on opět velmi opatrně přirazí k mému tělu. Rychle vzdechnu, na nic se nezmůžu, přitlačím jeho rty k těm mým a spojím své ruce za jeho krk. Po několika přírazech, cítím slast v celém svém těle.

Lačně vzdychám do jeho úst. Své ruce přemístím na jeho ruce, ramena až na jeho záda, kde sjedu k jeho hrudy. Jemně skousne můj ret mezi jeho zuby, nemůžu dýchat, z té intenzivity, vydechuje mé jméno. Už dál nemůžu, jsem až nepříčetná z toho, mé tělo chce víc, chci víc.  

Vydechnu jeho jméno a on přidá na rychlosti. Po pár minutách šílenství vím, že jsem na své hranici. Dýl prostě mé tělo nevydrží, v ten moment se mé tělo napne a po pár vteřinách mé svaly povolím a já jen ucítím, jeho, jak se jeho tělo povolí společně se mnou a následně ucítím uvnitř mě teplo. Jeho tělo se poddalo společně se mnou.

„ Miluju tě…..“ Náhle vydechne vedle mě. A já se ztrácím ve svých myšlenkách nad jeho větou. Co jsem to udělala?.....

 Jáááj, totálně se červenám, pardón, neumím takovéhle scény psát, ale snad vás potěším! :3:Domluvte chyby v textu :D Miluju vás za to, že máte trpělivost, všechno tohle číst! Ale pochybuju, že bude číst moje dodatky, ke každé kapitola, takže můžete komentovat, votovat - co to je sakra za slovo?! :D 

A to je asi vše, MÁM VÁS RÁDA, že společně se mnou prožíváte tento příběh, tak zase u další kapitoly, páá :)) 

Btw. Kdyby jste chtěly podívejte se na MŮJ NOVÝ PŘÍBĚH jmenuje se OKTOLUS, děkuju! :))