Welcome in horror - ( with One Direction cz )

19. Kapitola

Zdálo se mi, že jsem společně s Lornou na čisté a dokonalé louce, kousek od ní tekl pramen, lesklé a průzračné řeky, která se vlévala do jednoho velikého vodopádu, hned pod ním se tyčilo větší jezero. Sluneční paprsky tomu všemu dodávaly, ještě větší dokonalost. Její tvář byla, tak překrásná nádherné čisté zuby, které odhalovala při každém z jejích úsměvů. 

Slyšel jsem její smích, rozeběhla spolu se mnou na kraj vodopádu. Cítil jsem se, jako bych konečně opravdově žil.  Zastavila se těšně na kraji, měl jsem strach, tak jsem si jí instinktivně přitáhl víc k sobě. Potichu se zasmála a její koutky úst se zvedly, ale tentokrát to byl jiný úsměv. Najednou jsem pocítil strach a velikou úzkost, čistě bílé mraky nahradily černé až šedivé oblaka. Začalo se blýskat, až teď jsem si stihnul všimnout, že zpěv ptáků nikde nebyl slyšet, bylo tu mrtvo.

Ta nádherná louka se proměnila na černé klasy, ze kterých se okamžitě stal jen prach a popel. Voda již v řece neptotékala, místo ní, se valila mezi mými prsty, rudá krev. Můj tep se zvýšil a nemohl jsem na malou chvíli popadnout dech. Chtěl jsem pryč, avšak mé zápěstí stáhla ona. Byla silnější než já. Svůj pohled jsem vzhlédl k ní a uviděl jsem přesně to, čeho jsem se nejvíce bál.

„ Řekni, bojíš se toho, co vidíš?“ Usmívá se až povýšenecky, nemůžu se nadechnout na odpověď, jako bych ztratil hlasivky, nemohl ani uvažovat. Hned na to mě odstrčila a potom mě vzala pod krkem, už tak jsem nemohl dýchat, cítil jsem se, mrtvý. Zapištěla tak, že jsem už nic nedokázal vnímat a jen jsem pocítil, studený vzduch a vítr okolo mého těla a jak stále padám.

Rychle jsem otevřel oči a uviděl strop nad sebou, chtěl jsem se rychle postavit a zvednout, byl to jenom sen. Avšak bránila mi v tom veliká bolest, můj hrudník.

„ Co to sakra? Sss…Au…“ Zakňučel jsem od bolesti. „ Neměl by ses namáhat,“ pronese tichý hlas v pokoji, rychle promnu své oči a porozhlédnu se okolo. Před sebou spatřím jen okolo sebe tmu, kolem celé mé postele jsou svíčky? Dívám se zmateně, až po pár sekundách, jsem schopní vnímat zbytek místnosti. Mé oči se střetnou s jejíma.  „ C-o, co..se stalo?“ I když jsem to moc dobře věděl, ale já si to nechtěl přiznat, sám nevím proč.

„ Málem jsem tě zabila…..“ odmlčí se a vzhlédne k otevřenému oknu, stihnu si mezitím všimnout, že obloha je jenom nepatrně našedlá. „ , ale díky tomu náhrdelníku, se tak nestalo…a..a já.. zavázala jsem ti rány i vyčistila, nic vážného to snad není, odpusť…“

 Její hlas se zlomil, viděl jsem, že jí stékají slzy po tváři. Chtěl jsem se zvednout a jít jí obejmout, aby se cítila v bezpečí, jenomže moje zranění mi to nedovolilo. 

„ Ne!...Nenamáhej se, jestli budeš něco potřebovat řekni, hlavně tě prosím nevycházej z toho kruhu,“

„ Proč? Jsou to jen obyčejné svíčky,“

„ Tohle nejsou svíčky? Tohle jsou smaragdové kameny na zemi jich je velice málo, dají se zapálit, přinášejí dobro a tím mě obírají o mou moc, a strach společně s úzkostí, díky nim se nepřeměním a i kdyby ano, ochrání tě, protože si čistá, neposkvrněná lidská bytost..“  Vysvětlí mi, chvíli mlčím, ale nemůžu si to odpustit a musím se jí na to zeptat.

„ Co se to s tebou děje?....Proč máš vlastně ty schopnosti, kdo ti to udělal?“ Nejspíš mou otázkou byla nepříjemně zaskočená, ale já věděl, že mi odpoví.

„ Jednou se to dozvíš, slibuju ti, ale teď, čím míň toho víš, tím líp věř mi…“ a zvedla v koutky jejich úst, tohle vidím na jejím obličeji poprvé, všimla si jak si jí prohlížím. Zůstane tady se mnou? Nebo až to budu nejmíň čekat, udeří znovu, ale tentokrát mne opravdu zabije.

„ Tvé myšlenky jsou až moc hlasité, ale odpovím ti na ně, ale jenom na dvě..“ Sakra já zapomněl, že umí číst myšlenky, avšak jsem ihned přikývl.  

„ Zůstanu tu do té doby, dokavaď si budu jistá, že mne tu nenajde a budu se ovládat. A ta druhá. Nevím, čeho jsem schopná je možné, že tě zabiju… nekontroluju to…je to až moc silné..“

Ve všem jsem měl zmatek, nevím co dělat, jednou mi řekne, že čím míň vím, tím líp a teď mi řekne tohle? Nic nechápu! Ani nechápu to, proč se mi sakra líbí její rty! Oh bože, co dělám, proč na tohle myslím??? Možná mi teď čte myšlenky. Bože, skvělé Nialle ona se tě snaží zabít, ale ty místo toho, aby si utíkal pryč, přemýšlíš nad jejími rty. 

------

Je pravda, že jsem si nemohla pomoci a chvíli četla jeho myšlenky. Avšak potom jen mlčel a po chvíli, sem slyšela slabé oddechování. Nevím, jak vůbec dokážu mluvit a ani to, že poprvé za svůj život se cítím jinak, cítím se svá. Mé koutky úst se nadzvednou, do upřímného úsměvu, pomalu svému tělu poručím, aby vstalo z mého dočasného místa.

Přistoupím k otevřenému oknu v této místnosti, vzduch se najednou prudce zvedne a ovine mne vánek čerstvého oceánu. Jsem tak klidná až mě to místami začíná zneklidňovat. Bojím se, že tohle je naposledy, co vůbec doopravdy žiju. Nikdy, bych s nikým jako je Niall nepromluvila, ale už od chvíle, kdy vstoupil do mé místnosti, v mém hnusném a odstrašujícím životě bych si nemyslela, že by se něco takového stalo. Jsem z toho v rozpacích? Nebo se snad klepu?

Bože! Já se klepu, ale tentokrát je to jiný pocit, je to příjemný pocit. Z mého hlubokého přemýšlení mě vytrhne něčí ruka na mém rameni a v zápětí jeho obě ruce, spočinou na mých lopatkách, zachvěju se, proboha, co to dělá? Nemám ani sílu se vzpouzet…

Musím se probudit, rychle sebou trhnu a otočím se na jeho tak krásnou a nevinnou tvář. Je z mého činu vyděšený. Nemůžu to zastavit, zase se neovládám…

„ Co to děláš?...“ Zašeptám, na víc se nezmůžu. Podívá se na mě těma nevinnýma očima.

„ Já musel…Lorno..“ po těchto slovech se zhluboka nadechnu a vydechnu, částečně mě to uklidní a ze svých úst vypustím něco, co bych v životě nečekala.

„ Dotkni se mě..“

„ Co?“

„ Dotkni se mě tak znovu, prosím..“ Zašeptám jen mlčky hledím před sebe.

Po chvíli ucítím jeho teplé ruce na mých ramenou a následně sklouznou po celé mé délce mých rukou, zastaví se mi dech. Své ruce přesune na můj krk a jemně svým palcem pohladí mou klíční kost.

Následně na to obejde mě okolo a zastaví se za mnou, cítím jeho dech na mém krku, otočím nepatrně hlavou na levou stranu a následně, dá mé vlasy na stranu a já ucítím jeho teplé doteky na mém krku. Avšak následně potom ucítím něco jiného, avšak něco o hodně příjemnějšího, jeho rty.

Vydechnu od toho neznámého pocitu. 

Ježíííš, ááá :D Tak co říkáte? Co se stane? :O :D Jenom se chci ještě omluvit, že sem byla neaktivní jen, sem prostě byla líná zvednout svůj línej zadek a jít něco napsat, takže vám to vynahrazuju tímhle :33 Tak čtěte "lajkujte" popřípadě komentáře, budu ráda, tak ahoj lidičky! :)