Zakázaný lektvar (HP/The Marauders ff)

Další vlkodlak?

Remus se zamračil. O Kassandře a jejím bratrovi? Co by to mohlo být, že je to tak důležité? Ale možná by to mohlo zodpovědět některé jeho otázky. Byl by za to vděčný, jenže co může čekat? Laurel toho taky nemusela vědět zrovna nejvíc. Vždyť ona sama Kassandru ve vlaku nepoznala, tak proč teď? Jak to, že něco věděla?

Sirius s Jamesem si vyměnili zmatené pohledy. Peter na Laurel koukal taky zmateně. Ona se bez zeptání posadila a opřela se lokty o stůl.

„Můj táta pracuje na ministerstvu..." začala.

Tato věta byla natolik ohraná, že hned po ní, nechtěl Remus poslouchat. To, co kolikrát ministerstvo vymyslelo, by porazilo i koně. Sirius si založil ruce na hrudi a čekal, co z holčiny vypadne jako další. Peter nafoukl svoje baculaté tváře. James si zase přisunul knihy k sobě, a opřel se o ně bradou.

„Zapadá to, víte?" řekla trochu netrpělivě. Podle jejich řeči těla poznala, že jí pravděpodobně nebudou moc věřit, takže jim potřebovala předhodit silný důkaz. I když to jí možná i vyrazí z jejich přátelského kruhu. „Všimli jste si někdy někdo, že byl Dorian každý měsíc nemocný?" zeptala se, se ztišeným hlasem. Takhle konverzace nebyla pro cizí uši. „Stejně tak, jako Remus."

U Pobertů nastal moment šoku. James málem spadl z knih, které měl naskládané pod bradou. Peter vyprskl vzduch, který si nashromáždil ve tvářích. Sirius vykulil oči a své ruce nechal volně spadnout podél těla. Remus vypadal, jako by ho zmrazili.

„Nemyslím si, že jsem jediná, kdo to ví..." oznámila Laurel, jen tak mimochodem. „Chytrý člověk si dá jedna a jedna dohromady. Ale o to teď nejde" zakroutila hlavou a nadechla se. „Dorian byl moje platonická láska, takže jsem se o něj zajímala víc, než ostatní" z jejího hlasu šlo poznat, že se za toto vyznání trochu styděla, ale potřebovala silný důkaz.

„To jsi byla ty s těmi čokoládami?" zeptal se Sirius, se zvláštním tónem v hlase.

Ostatní vždycky věděli o určitém zájmu Siriuse o jejich famfrpálovou spoluhráčku. Vždycky z ní byl unesený víc, než z ostatních. Jemu to ale očividně nedocházelo.

Laurel se na něj překvapeně podívala, ale nepřála si o tom mluvit, takže se podívala zpět na ostatní.

„Nepřerušuj, Siriusi" zpražil ho James pohledem. Tohle bylo mnohem důležitější téma než nějaké čokolády.

„Vždycky jsem věděla, že má sourozence, ale nějak mi uteklo, kdo to je" opět náznak stydlivosti fanynky, která se nezajímá o nic jiného, než o svého idola. „Každopádně, táta byl poslední dobou něčím utrápený. Tak jsem se ho jednou zeptala, když byl v podnapilém stavu, co ho trápí. Řekl mi o vlkodlakovi, který pracuje na ministerstvu, jako bystrozor. Ehm... Nějak jsem to nebrala k srdci, ale když jsem v létě za tátou byla, potkala jsem onoho vlkodlaka. Nebudu lhát, šokovalo mě to" jakmile větu dokončila, na chvíli zmlkla.

Kluci vypadali, jako by potřebovali čas tohle všechno vstřebat a taky že jo. Bylo to příliš informací najednou, i přesto, že chtěli na své otázky znát odpovědi. Za prvé, Laurel věděla o tom, že Remus je vlkodlak. To už samo o sobě pro něj bylo opravdu šokující. Myslel si, že to dokázali skrývat dobře. Ale nemohl to blondýnce neuznat. V Nebelvíru bylo mnoho chytrých studentů, došlo by jim, kdyby si toho všímali opravdu hodně a zvědavost by jim nedala, aby se podívali víc do hloubky.

„Jo, to nás taky" řekl nakonec brýlatý chlapec, jenže výbuch Remuse jej donutil poskočit na místě.

„Sklapni Jamesi! Co dál?"