Zakázaný lektvar (HP/The Marauders ff)

Plán

Od úplňku uplynul už skoro týden. Remus i Dorian už byli propuštěni z nemocničního křídla, s tím že Dorian se vrátil zpátky na ministerstvo. Za tu dobu se toho tolik seběhlo! Kromě jiného také začalo opravdové plánování, jak pomoct vlkodlakům. Ne jenom dvěma, ale spoustě z nich.

Kassandra nečekala, že se do plánu aktivně zapojí i další lidé, jako například Lily nebo Alice. Poberti souhlasili s plánováním ze všech nejdřív, Laurel jakbysmet. Najednou všechno nabralo tolik nových barev!

Nikdy by se nemyslela, že by mohla mít tolik přátel, za tak krátkou dobu. Poslední dobou se sama sebe ptala, co celých těch šest let dělala. Jak mohla vůbec neviditelná?! Samozřejmě, že bude neviditelná, když se nebude projevovat. To ji mohlo napadnou hned na začátku všeho! Ale bylo příliš pozdě vztekat se nad minulostí. Teď se mohla zajímat jen a jen o budoucnost.

Zrovna seděla v hodině Dějin čar a kouzel, když se profesor Binns začal zmiňovat o kletbách. Mezi nimi mimo jiné kletba uvržena na vlkodlaky. Mluvil o Merlinovi a rudém měsíci. Nezapomněl říct, že rudý měsíc byl viděn na obloze naposledy před sto lety, že tomu byl sám svědkem. Jaká to byla krása.

Bruneta poslouchala se značným zájmem. Vlastně seděla v naprostém úžasu a profesora poslouchala, jako snad jediná ze třídy. Jindy by byla stejně tak znuděná jako ostatní studenti, ale když už bylo téma, které ji zajímalo, mohla sedět na krajíčku židle, div by nevyskočila na nohy vzrušením.

Při rudém měsíci se mohl i vlkodlak chovat lidsky, protože hostitel vlkodlaka v ten jediný den možnost být sám sebou i v podobě vlkodlaka. Při poslouchání se najednou Kassandře něco vyjasnilo. Cítila potřebu vběhnout do knihovny. Odpočítávala minuty, kdy se bude moci zvednout ze svého místa a zmizet.

Jakmile profesor ukončil hodinu, bleskurychle se zvedla ze svého místa. Málem by zapomněla i své věci, kdyby ji nezachytil Remus za paži a nepoukázal by na její učebnici, které se stále válely na stole.

"Kam tak letíš?" zeptal se pobaveně.

Celou hodinu ji letmo pozoroval, jak zaujatě poslouchá profesora Binnse. Velice rychle si všiml jejího přechodu z úžasu do nedočkavého. Nechápal, co se s ní najednou stalo.

Aby pravdu řekl, vlastně si jí poslední dobou všímal dost často. Častěji než kdykoli předtím. Netušil proto, ale předpokládal, že to něco, co dočinění s tím, jak spolu byli minulý týden v nemocničním křídle. Přece jen se málem políbili, proboha! Kdyby to nezatrhl, bůh ví, jaký by byl mezi mi vztah teď, kdyby předtím polevil. Vlastně na to nechtěl myslet... Teď byl spíše zvědavý.

"Na něco jsem přišla ohledně toho lektvaru... Teda asi." odpověděla Kass uspěchaně. Nevěděla, jak to má Remusovi vysvětlit, avšak mu musela rovnou sdělit, že by to mohlo být nebezpečné. Opět. Ovšem tentokrát se nejednalo o její zdraví, nýbrž o zdravím chlapce, kterého měla ráda. Už se to nebála popírat. Věděla to. Taky mu to dala jasně najevo. "Ale může to být nebezpečné." řekla pomalu.

Remus jen pozvedl obočí. Proč ho to nepřekvapovalo? Ta holka měla prostě talent nacházet se v nebezpečných situacích, nebo do nich hned padat. Přesto si ji přál vyslechnout. Když si uvědomil, že Kassandra už opravdu odcházela za třídy, dohnal ji a následoval až do knihovny.

"Na co si přišla?" změnil rovnou téma od nebezpečí. Nemínil ji napomínat, jak se neustále dostává do problémů, protože on sám na tom někdy nebyl jinak. Jen nikdy v problémech, kdy by měl přijít o život.