Zakázaný lektvar (HP/The Marauders ff)

Oměj šalamounek

 Lektvar, který měli v plánu studenti udělat, nazvali Vlkodlačím. Měli spoustu dalších nápadů, ale tenhle se nakonec zdál jako nejlehčí. Navíc, i kdyby se o něm zmínili profesorům, nic hrozného by jim nehrozilo, protože vlkodlakům se snažila pomoct spousta kouzelníků. Přesto si přípravu samotného lektvaru raději nechávali pro sebe. Snad ze zvyku...

Obtížnější však bylo sehnat ingredience. Některé se daly snadno vzít v hodinách lektvarů, ale některé byly schovány v osobním kabinetu profesora Křiklana. Dále byly potřeba rostliny ze skleníků, do kterých taky nebyl snadný přístup bez pomoci paní profesorky Sproutové. Nejtěžší ale bylo sehnat samotnou oměj, kterou bylo možné sbírat jen v měsíčním světle, aby měla účinky, které potřebovali.

Potřebovali další plán pro sehnání ingrediencí. Bylo by nejlepší, kdyby všechno, co potřebovali, bylo sehnáno nějak ve stejnou dobu. Museli se rozdělit. Jenže jakmile k tomu došlo, nikdo se nedokázal domluvit, kdo s kým bude. Nakonec to tedy rozhodla Lily.

"S dohadováním se nikam nedostaneme." zavrtěla hlavou. "Uděláme to takhle. Já půjdu za madam Poppy, budeme potřebovat nějaké ošetřovatelské věci. Potter s Peterem půjdou za Křiklanem pro práškové stříbro a práškový měsíční kámen." podívala se na ty dva. "Black a Laurel si vezmou na starosti lunoplod a diktamos." odmlčela se. "Remus s Kassandrou samotnou oměj. Bylo by lepší přinést od všeho větší množství... Jenže jak to udělat, abyste se dostali ven z hradu? Nehledě na to, že to bude dost nebezpečné. Zapovězený les není zrovna nejbezpečnější místo v Bradavicích."

"Můžu půjčit svůj plášť. Oba se pod něj mohou vlézt..." nabídl James s pokrčením ramen. "Ale proč jsme rozděleni, jak jsme rozděleni?" zeptal se hned potom zvědavě se založenýma rukama na hrudi.

"Protože dávat tebe a Blacka do jednoho týmu by bylo jenom podezřelé." odpověděla zrzka prostě.

"Tak jsem to nemyslel...." zabrblal James, ale dále už ho Lily ignorovala.

James na ni koukal. Doufal, že by třeba nastal nějaký zlom, kdy si Lily uvědomí, že není jen ten arogantní kluk, za kterého ho má. Samozřejmě, věděl, že se mnohdy choval nanejvýš dětinsky, ale proč být vždycky jenom vážný? Každý by si měl užívat života každým coulem! Myslel si, že jej konečně poznala za tu dobu, co plánují pomoct Remusovi. Jenže asi se jenom mýlil. Podíval se na Siriuse, který zadržoval škádlivý úsměv, ale koutky mu cukaly o sto šest. James měl chuť ho kopnout, ale takhle ho mohl jen zpražit pohledem.

Ostatní si samozřejmě všimli jejich chování, včetně Lily. Začala si všímat změn u každého ze svých spolužáků. Některé byly pozitivní, některé negativní. James ji zatím mile překvapil, jak dokázal být oddaným kamarádem Remuse. Každopádně se opravdu ještě necítila, aby s ním byla osamotě...

Co se týče rozdělování do týmu, Sirius byl nadšený. Konečně bude moct poznat Laurel o něco víc. Vždycky ji chtěl poznat o něco víc. Měl o ni určitý zájem, ačkoliv se ještě nedokázal rozhodnout, jestli byl romantický, nebo pouze ze zvědavosti. Nepochybně ho rozhodil ten fakt, že dávala Dorianovi čokolády na Valentýna, ale od té doby žádný podobný pocit neměl.

"V tom případě to máme vymyšlené. Dneska v noci by mělo být ideální měsíční světlo." podívala se z okna ven Kassandra.

Úplněk byl už za nimi a další daleko před nimi. Zdálo se, že obloha v dnešní noc by mohla být bez mraků, což by prokazovalo jasnou oblohu plnou hvězd a neúplného měsíce. Neměl by nastat žádný problém, když půjdou do lesa. Podívala se na ostatní. Věděla, že jedná docela dost netrpělivě. Pořád byl jenom říjen. Ale kdyby oměj neutrhli teď, museli by čekat až do jara. To se zdálo, jako opravdu dlouhá doba.