Zakázaný lektvar (HP/The Marauders ff)

Návštěva

 Po příjemně horké sprše, se Kassandra dlouho dívala do zrcadla. Její oči měly jinou barvu? Prsty se dotkla kůže u jednoho oka a se zadrženým dechem sledovala svůj výraz v obličeji, jako by snad čekala, že oči opět změní barvu. Když se najednou otevřely dveře do dívčích sprch, brunetka se rychle sebrala. Nepotřebovala, aby si o ní ještě někdo myslel, že je blázen.

V pokoji se rychle oblékla do pohodlného oblečení a svetru. Sice byl jen říjen, ale venku se výrazně ochladilo a ona opravdu neměla ráda, když jí byla zima. Kdyby mohla, zalezla by si do peřin jako medvěd, který tráví zimu spánkem. Modrý svetr jí příjemně přilnul k tělu.

Nakonec si sedla na postel. Musela si uspořádat myšlenky ohledně minulé noci. Všechno se semlelo tak rychle! Pomalu si ani nepomatovala, co se dělo. Jenže po chvíli pak přibyly další vzpomínky. Nevěděla, jak se s tím vypořádat.

Byla jiná. Cítila se jinak. Už to nebyla ta stejná holka, jako kdysi bývala. A přece to byla stále ona. Pořád měla ráda čokoládu, za své bratry a za Luka by se strčila ruku do ohně, pořád milovala lektvary i botaniku. Stále se jí líbil Remus, každým dnem čím dál víc. Teď dokonce získala někoho, koho by mohla nazývat přáteli.

Změnila se, troufala si říct, že k dobrému. Přesto se cítila jinak. Možná proto, že najednou slyšela pobrukování jedné z kolek ze sprch, které se nacházely na konci chodby dívčích pokojů. Nebo, že viděla maličkého pavouka na druhé zdi pokoje. Anebo, proboha, cítila ponožky jedné ze spolubydlících! To byl puch! Tušila, že ponožky patřily Annabelle. Famfrpál možná prospíval jí, ale ne jejím ponožkám...

Kassandra slíbila Siriusovi, že se půjde podívat na svého bratra a Remuse. Samozřejmě, by mělo do nemocničního křídla i bez slibů, protože na životě neohrozila jenom sebe, ale taky ty dva... Jak ona se bála jejich reakce! Avšak, mohli to vzít s klidem, všichni žijí! Optimismus prodlužuje na životě! Nebo ne? To je celkem jedno, musí čelit svým bojům.

S pozitivní náladou se vydala za dvěma mladými kluky, kterým dlužila omluvu. Ještě dřív, než vyrazila, vzala ze svého kufru čokoládu. Něco jí říkalo, že ji bude potřebovat. Ona nebo oni.

Dveřmi do ošetřovny se více méně provlékla bez jakéhokoliv zvuku. Nechtěla nikoho vyrušovat a prodlužovala si tak svou lhůtu optimistické popravy. Jakmile ovšem došla k Dorianově posteli, zjistila nečekané. Spal. Oddechla si. Jenže se neubránila ustaranému pohledu. Při každém úplňku o něj měla nehorázný strach. Jednou se všechno mohlo vymknout kontrole. Pro její život by to znamenalo katastrofu...

Brunetka se podívala hlouběji po nemocničním křídle, kde spatřila Jamese, který se stal u jedné z postelí. Přes prostor byl zatažený závěs, aby měl Remus soukromí. Vzala to, že tím dal všem jasně najevo, že nechce být vyrušen. Poberti se samozřejmě nikdy moc nepočítali. Nakonec se usadila na kraji postele u Doriana a vytáhla si svoje zápisky a poznámky.

Trvalo bezmála hodinu, než se Poberti zvedli od Remuse a odtáhli závěs. Teprve teď si všimli brunetky, jež seděla u svého bratra. Místo čtení zápisků to vypadalo, že usnula. Seděla v trochu nepřirozené poloze, kdy její hlavy byla svěšená k hrudi. Pokud by tak spala ještě dlouho, mohlo by jí pekelně bolet za krkem.

Sirius s Jamesem se tedy vydali jejím směrem, aby ji vzbudili, i když to vypadalo, že to dělají neradi. Remus na ně zvědavě koukal z postele. Zatímco Peter stál u něj s nechápavým výrazem. Chvilku trvalo, než mu to došlo.

James se opatrně brunetky dotkl, jako by ho měla bytost opačného pohlaví popálit. Jakmile si ale uvědomil, že ji takhle asi nevzbudí, chytil ji za rameno trochu rázněji a zatřásl s ní. To už ji probralo.