Zakázaný lektvar (HP/The Marauders ff)

Změna

Kassandra byla bledá jako stěna, když jí Sirius přinesl. Ještě k tomu špatně dýchala a propukla ve studený pot. Nevypadala vůbec dobře, na to nemusel být potřeba žádný doktor.

Když se Sirius proměnil do své lidské podoby, nevěděl, co s ní má dělat, protože kdyby ji vzal do nemocničního křídla, musel by toho spoustu vysvětlovat. Tohle byla jediná možnost, kterou měl. Ve společence na něj všichni zírali jak na blázna. Nejdřív si mysleli, že si opět našel nějaký románek, ale Kassandřin stav jim to jasně vyvrátil.

Každý člověk v Nebelvíru, který byl ještě vzhůru, se nějak snažili přispět k tomu, aby se jí udělalo líp. Nejednou padla poznámka, že madam Pomfreyová by udělala mnohem lepší práci než oni, ale byla rychle zamítnuta.

Trvalo to několik hodin. Mezitím se dokonce vrátili i James s Peterem, kteří celou dobu dohlíželi na Remuse. Peter ale odběhl do kuchyně, aby přinesl každému něco dobrého na zub, když už byli i ostatní vzhůru. Teprve, když Kass otevřela oči si mohli oddechnout.

"Co se stalo?" zeptala se zmateně. Neměla ponětí, co dělá v Nebelvírské věži a proč se nad ní sklání tolik lidí s ustaranými výrazy... Dobře, tu poslední část by si možná dokázala tipnout, ale proč jich bylo tolik?

"Kass! Krucinál, tys mě vyděsila! Víš, jak mi bylo?!" zahulákal najednou Sirius panovačně, že sebou brunetka úlekem škubla. Hned se na ni omluvně podíval.

"Co že se stalo?" zopakovala.

Dívala se přímo na Siriuse, protože on jediný věděl, co se dělo. James samozřejmě věděl, o co se jednalo, ale nebyl tam s ní. Ostatní se na dlouhovlasého chlapce taky podívali s tázavými výrazy, jenže on jen zmateně pokrčil rameny. Asi z toho byl pořád ještě dost v šoku.

"Prostě si padla k zemi!"

"Co se ti stalo?" tentokrát se zeptala Laurel. Vypadalo to, že spíše než na její nynější zdravotní stav, myslí na ten lektvar, který Kass slíbila, že vypije. Což nakonec udělala.

"Já nevím, jednu chvíli bylo všechno naprosto v pořádku a potom si nic nepamatuju. Prostě úplně temno." bohužel Kassandra mohla odpovědět jen na její stav teď než přímo na hlavní účel otázky, protože se kolem nich nacházelo o dost víc zvídavých uší, které by se rády dozvěděly pravdu.

Najednou si Kass uvědomila, proč vlastně utíkala a spadla na prvním místě. S alarmovaným výrazem v obličeji vyhledala Siriusovi oči. Ten jen jednou kývl, jako by se jí snad snažil říct, že je všechno v pořádku a ona se nemusí bát.

"Přinesl jsem tě sem, protože jsem nevěděl, kam s tebou." řekl ještě modrooký, poukazujíc na společenku.

Brunetka se taky podívala po společence. Nikdy tady ještě nebyla, i když byl na této koleji její bratr. Vždycky se spíše držela v Mrzimorském přítmí, než aby zkoumala ostatní koleje. Teď ale, když se dívala kolem sebe, možná by se jí i líbilo znát všechny. Nejen jejich barvy.

Mrzimor je například vybavený úplně odlišným nábytkem než Nebelvír. Nejen proto, že žlutá a černá se značně liší od červené a zlaté. Tvary různého nábytku byly jiné, všechno bylo jinak seřazené. Design se velice rozsáhle lišil. Přesto se v Nebelvírské věži cítila útulně.

Očima zabloudila potom na Lily Evansovou, která na ni pořád ustaraně zírala. Byla to ta jedna a jediná, po které šílel James Potter. Kass zvědavě pozvedla obočí.

"Kass, já jsem jim říkala, že bys měla jít za paní Pomfreyovou, ale oni nechtěli poslouchat. Nechceš to ještě zkusit?" spustila zčistajasna zrzka.