Zakázaný lektvar (HP/The Marauders ff)

Zvláštní poznatek

Pohled Remuse:

Remus odcházel z velké síně do jídelny. Bude čekat v knihovně a doufat, že se tam ti tři opravdu objeví. Koneckonců, nebylo by to poprvé, co by se vykašlali na školu. V jejich případě to je vlastně běžné.

I když jsou Sirius i James opravdu mezi špičkovými studenty na škole, jsou hrozně líní. Proto tady byl Remus, který je do učení musel vždycky dokopat. Ne, že by mu to většinu času nějak vadilo. Ti dva se prostě většinou soustředili jenom na famfrpál a holky. V Jamesově případě na Lily Evansovou.

Horší to bylo s Peterem. Nikdy nebyl studijní typ. Měl problém pochopit některé věci, a byl rád, když každý rok alespoň prolézal. To mu navíc museli jeho tři nejlepší kamarádi pomoct. I přesto byl Peter jejich kamarád, a proto mu vždycky pomohli, bez jakýchkoliv cavyků. To přece přátelé dělají.

Ještě, než vyšel z velké síně, očima zabloudil ke stolu Mrzimoru. Nečekal, že tam bude ten člověk, kterého hledal. Ale byl... Teda, byla. Kaštanově hnědé vlasy ve dvou neposedných copech, dívala se zpět na něj. Věnoval jí malý úsměv, který se rozšířil po tom, co viděl její výraz v obličeji. Přistižena při činu?

Už od začátku si myslel, že je zvláštní. Nechápal to. Kassandra je v Bradavicích stejně dlouhou dobu jako on, ale nikdy si jí nevšiml. Pochopil, že většinou ostatní pozorovala, jenže jí nikdo nevěnoval pozornost. Takže když se na ni teď podíval, byla prostě překvapená. Jedna otázka, nebo dvě, mu ale utkvěly v hlavě. Co se stalo, že se musela stát ‚neviditelnou'? Minulý týden mu to v knihovně vysvětlovala, ale musí být něco víc k tomu příběhu, ne? Člověk přece nemůže chtít být jenom tak neviditelný. Každý potřebuje přátele...

To mu připomínalo jeho první ročník v Bradavicích. Snažil se být prakticky neviditelný, avšak on měl důvod. V té době se ještě nekamarádil s Jamesem, Siriusem nebo Peterem. Vlastně naopak. Moc se nemuseli. Snažil se jim vyhýbat, ovšem bránil mu ten fakt, že s nimi byl na koleji i na pokoji. Chtěl se schovat kvůli tomu, kým byl. V druhém ročníku se však s těmi třemi začal přátelit. Netrvalo dlouho a oni na jeho tajemství přišli. Vyděsilo ho to. Jenže oni to vzali úplně jinak, než čekal. Chtěli mu pomoct. Trvalo jim téměř tři roky, než toho docílili. Za to jim bude Remus navždycky vděčný.

Dovolil si říct, že Kassandra Dale měla důvod, proč být neviditelná. Neviděna. Na sto procent si byl jistý, že neměla stejné tajemství, jako on. Prostě byla zvláštní, záhadná, přitom tak otevřená...Nedokázal tomu přijít na kloub.

V knihovně položil na dřevěný stůl, kolem kterého bylo šest židlí, svůj úkol do Obrany proti černé magii. Ale byl si vědom, že bude potřebovat i další knihy, takže zabruslil mezi regály s knihami, které by mohly těm třem pomoct porozumět. Mezi tím taky doufal, že ocení jeho snahu a nebudou kopírovat jeho úkol. Vážně by nechtěl zůstat po škole za tohle.

Když se vracel ke stolu s pár knihami, koutkem oka zahlédl ty tři, jak se loudají k němu. Opravdu vypadali velice nadšeně, že můžou trávit svůj čas v knihovně. Kdo by nechtěl dělat úkol, který měl mít minimálně pět stránek pergamenu takhle po ránu?

„Vážně, Remusi, co takhle nám ho dát opsat?" protáhl ihned obličej James, jakmile spatřil všechny ty knihy.

Sirius s Peterem, bez jakéhokoliv slova, usedli ke stolu. Oba vytáhli pergameny ze svých tašek. James to nakonec udělal rezignovaně taky. Přitáhl si k sobě knihy, které Remus položil na stůl, a opřel si o ně bradu. Jeho výraz v obličeji ukazoval čirý nezájem.

„Ne. Proto jsem vás přece budil tak brzo. Pospěšte, nemáme na to celý den" prohodil oči v sloup a dál to nehodlal probírat. Ten úkol museli odevzdat. Všichni. Stál si za svým a nikdo mu nebude odmlouvat.