Zakázaný lektvar (HP/The Marauders ff)

Mrzimor!

Když člověk řekne zlo, nevybaví si mladou dívku, která by mohla být cokoliv jiného, ale zlo? Jenže podle její matky, Kassandra zlo představovala. Nejen pro její rodinu, ale pro své okolí, celý svět. Že ji nenáviděla? To ne... Ale bála se jí. Jednoho dne totiž byla svědkem něčeho, čemu dodnes nemůže uvěřit. Její šestiletá dcerka komunikovala se zvířaty. Avšak nebyla to zvířata, které znala ona, nýbrž magická, prapodivná zvířata, která by se neměla ve světě prachobyčejných lidí ukazovat.

Paní Dale věděla, že její muž byl kouzelník a jejich děti budou pravděpodobně také, ovšem nikdy v životě se jí nestalo, aby některý z jejích synů přivolal k nim domů magická zvířata. Jenom její dcera.

Když se poprvé dozvěděla o magii, brala to s humorem. Smála se, protože si neuvědomovala, že je opravdu skutečná. Kdo by tomu také věřil, že ano? Čáry, zaklínadla, lektvary, dokonce i magická stvoření... Tohle všechno znala jenom z pohádek, které jí vyprávěli rodiče. Ale za ta léta si na to zvykla.

Malá Kassandra nevěděla, co má dělat. Jak se zavděčit matce, která se jí bojí a nevěří jí ani slovo? Udělala jednu věc, o které věděla, že ji dělá nejlíp. Stala se prakticky neviditelnou. Jak pro její rodinu, tak pro okolní svět. Dařilo se jí to tak moc, že ani v jejich malém městě ji nikdo nepoznal. Nikdo nevěděl, nebo nikdo nepoznal, mladé děvče, jež bydlelo v domě číslo 17, se svými dvěma bratry a rodiči.

Byla jí také dávána vina za něco, co by tak mladé děvčátko nesvedlo. Nejstarší syn rodiny byl napaden vlkodlakem. Vlkodlakem, který stále utíkal na svobodě a ministerstvo ho nemohlo odchytit. Dívka byla obviněna svou matkou, že onoho tvora přivolala s její "schopností" přivolat divou magickou zvěř.

Tato událost změnila celou rodinu a na straně Kass stáli jenom její dva starší bratři a nejlepší kamarád Luke, který byl také starší. Brunetka vlastně vždycky měla jen tyto tři chlapce s věkovým rozdílem minimálně tří let.

V den jejích jedenáctých narozenin přišel Kassandře dopis, který obdržel téměř každý kouzelník k jedenáctinám. Dopis ze školy Čar a kouzel v Bradavicích o přijetí ke studiu. Pro dívku to byl snad nejhezčí den v jejím životě, její matka to však brala trochu jinak. Jako hrozbu. Představovala si všechny ty věci, které by její dcera mohla provést. Přitom ji vlastně ani neznala. Kdyby se někdo zeptal, jak její dcera vypadá, nedokázala by ani odpovědět. Proč? Bála se na svou dceru i jen pohlédnout. Věřila, že kdyby byť jen na chviličku navázaly oční kontakt, stalo by se něco strašlivého. Ano, i takoví lidé mohou být.

Kassandra byla poměrně vysokého vzrůstu se svými sto sedmdesáti třemi centimetry. Hlavu jí zdobily vlasy kaštanové barvy, které většinou nosila v neposedných copech, nebo rozpuštěné. Její obličej byl naopak zdoben velkýma zeleno-modrýma očima, malým nosem a plnými rty.

Na pohled krásná dívka, jenže kolikrát ji ani ten pohled nikdo nevěnoval, kromě jejích bratrů a Luka, samozřejmě. Tito tři lidé se snažili Kass všímat co to šlo, ovšem oni sami už byli studenty v Bradavicích, a proto se domů dostali jenom na vánoční a letní prázdniny. Zbytek času musela být dívka úplně sama. Bylo to pro ni utrpení...

Nástup do Bradavic vše změnil. Už jen první cesta vlakem ji okouzlila natolik, aby si začala myslet, že jede domů. Někam, kde bude vítaná. Alespoň v to doufala.

V kupé seděla ještě se dvěma dalšími kluky. Jeden z nich byl takový zamlklý. Vlasy měl neposedné a oči oříškovo-modré. Vypadal celkem ztraceně, většinu cesty strávil koukáním z okna. Na zavazadle měl vyryto R. J. Lupin. Mimoděk si dívka všimla jizev, které se chlapec snažil mermomocí schovat, proto se o nich nezmiňovala a nechala jej ve svém vlastním světě bez vyrušování.

Druhý z chlapců působil velice odlišně od prvního. Dokonce už na začátku cestu byl oblečený ve společenském hábitu. Vše ostatní měl v černém. Vlasy, oči, boty, i knihu, kterou četl. Výraz obličeji byl velice soustředěný. Když se Kassandra podívala pozorněji, poznala učebnici Obrany proti černé magii. Až později se však dozvěděla, že se tento chlapec jmenoval Severus Snape. Působil velice chladně a jeho obličej nezanechával náznaky emocí, ale to pořád nebylo dost, aby ho soudila.

Všechny učebnice, ze kterých se ve škole Čar a kouzel učilo, už znala od bratrů a také po nich většinu z nich zdědila. Byla jedna učebnice, na které trvala, že musí být úplně nová. A to učebnice Fantastických zvířat a kde je najít. Kassandra vždycky milovala zvířata, ale neměla žádnou schopnost je přivolávat. To jí ovšem nebránilo je vyhledávat. Slyšela, že na pozemcích Bradavic je spousta fantastických tvorů a ona se nemohla dočkat je poznat.

Jako každý student prvního ročníku byla omámena honosností hradu, který se před ní tyčil, když vystoupila z vlaku. Už nyní se vše zdálo nad míru magické a ono toho mělo být víc? Uvěřit tomu se zdálo být nemožné.

Při vstupu do Velké síně se okamžitě začala rozhlížet po svých bratrech a kamarádovi. Netrvalo dlouho, než je spatřila. Co by ale mnoho lidí překvapilo, byl fakt, že každý z nich seděl u jiného stolu. Dorian seděl u stolu Nebelvíru, který byl v červené a zlaté barvě. Jack byl ovšem u stolu Havraspáru v modré a bronzové. U stolu žluté s černou barvou seděl Luke, v Mrzimoru. V té chvíli si Kass pomyslela, že by to byla celkem ironie, kdyby se ocitla u stolu Zmijozelu, jenže to se nestalo. Moudrý klobouk vyřkl název koleje, jež se jí stane rodinou na dalších sedm let;

„Mrzimor!"

A od černo-žlutého stolu se ozval hlasitý jásot.

Tak byla slavnostně Kassandra přijata a přivítána do koleje Mrzimoru. Pozornost však netrvala příliš dlouho a takhle jí to vyhovovalo. Přece jen tam byl Luke, který jí dělal společnost až do jeho posledního ročníku.

Protože byl Luke o tři roky starší, opustil ji v sedmém ročníku. Od té doby brunetce přicházely jenom dopisy od něj i bratrů. Tak odstartovala své pozorovací období. Začala si všímat lidí kolem sebe více. Když potom nemohla najít zajímavě věci o lidech na své koleji, začala studovat i další. Člověk by nevěřil, co všechno dokázala objevit!

Jenže se také najednou stal takový zvrat, který by se v budoucnosti mohl vymstít. Protože už nebyl nikdo, kdo by mladou dívku zabavoval. Zabavovala se sama. A to ne zrovna bezpečně. Řekněme, že procházky do Zapovězeného lesa už byly klasika. Jenže, když už potom chodila do knihovny s omezeným přístupem, narazila na spoustu zajímavých knih, některé z nich byly vysoce nebezpečné.

Bylo to tehdy, když si usmyslela, že pomůže svému bratrovi, který se stal vlkodlakem. Avšak pokud by plán vyšel, nepomáhala by jen jemu, ale i ostatním. Pro ni to za ten risk stálo. Konečně by v životě něco dokázala. V tom nejlepším možném případě by ji i přestala nenávidět matka, ale to už byl pro Kassandru jenom sen.

Studium vlkodlaků, i ostatních zvířat, rostlin, lektvarů a silné vůle bylo zahájeno.

***

Ahoj, tak sem přicházím se svou novou fan fikcí. Tentokrát je úplně z jiného soudku :3 Nejdříve jsem ji nechtěla zveřejňovat, protože jsem ji chtěla dopsat celou, ale kamarádka mě podpořila :) Hlavně ji zveřejňuji proto, abych znala i více názorů od ostatních lidí, tak snad se vám všem bude líbit. I když první kapitoly budou spíše na vysvětlenou, brzy to bude více zajímavější, to slibuji!^^ Tak přeji příjemné čtení :3