Zakázaný lektvar (HP/The Marauders ff)

Úplněk

Upozornění: Je možné, že v ději jsou pozměněné menší detaily, které postupem času upravím. Když to někomu bude hodně vadit, prosím, upozorněte mě. :)

***

 Bylo to tady. Dnešek měl být začátkem vším novým. Kassandra se ráno probudila s pocitem na zvracení. Tohle opravdu nebylo to, jak si to představovala. Měla si to užívat, mít dobrý pocit z toho, že konečně přišlo na tu věc, která by mohla spoustu věcí změnit. Ale už se tak necítila. Měla opravdu velkou chuť z toho všeho vycouvat. Vzdát to. Na druhou stranu se chtěla vzchopit. Připadala si rozpolcená.

Dneska byla opravdu vděčná, že nebyl víkend. Když člověk nemá, co dělat, myslí nad hloupostmi. To znala až moc dobře. Opravdu se potřebovala soustředit na něco jiného než na lahvičku s tekutinou, která se skrývala v jejím nočním stolku. O tu by se měla začít zajímat až po setmění, nebo nejlépe před setměním.

Když se podívala na hodiny budíku, který se nacházel taky na jejím nočním stolku, málem vyletěla z kůže. Byla pozdě! Už zase! Rychle se převlékla a běžela do koupelny provést ranní hygienu. Potom už si jenom vzala svoje věci a mávnutím hůlky provedla zaklínadlo, které ustlalo její postel.

Tohle bylo opravdu skvělé! Nejen, že se probudila se špatným pocitem a nestihla už ani snídani, Kassandra šla navíc pozdě do lektvarů! Jeden z jejích oblíbených předmětů a ona přijde vždycky se spolehnutím pozdě!

Po otevření dveří do učebny, se pomalu vplížila ke svému pracovišti. Avšak, bez toho aniž by se profesor Křiklan otočil, hned ji oslovil.

"Konečně se k nám přidáváte, slečno Dale? To je od Vás milé..."

Brunetka se omluvně podívala k jeho zádům a rychle si otevřela učebnici na stranu, která byla napsaná na tubuli. Dnešní den začal opravdu významně. Kass si povzdechla a dala se do učení. Nehodlala nad nocí přemýšlet, už ne. Bez jakéhokoliv dalšího přemýšlení se vrhla do učiva. Takhle to plánovala udělat přes celý den. Učit se, soustředit se, učit se, soustředit se a učit se!

Všechno šlo podle plánu, ani si na úplněk nevzpomněla, dokud nezahlédla svého bratra a potom Remuse během pěti minut. A najednou už to s ní šlo zase z kopce. Moc tomu nepomáhalo to, že už byl pomalu konec všeho vyučování.

Po chvilce váhání se ale Kassandra vzchopila. Měla by alespoň svého bratra pozdravit, než se ji pokusí zabít o úplňku.... Takový normální den mezi sestrou a bratrem. Proč by se měl někdo bát něčeho špatného?

"Ahoj..." zhoupla se na patách a zazubila na svého bratra.

Dorian si jí všiml okamžitě. Nevypadal dobře. Bledý a unavený, jako každý měsíc. Nicméně i přesto se na jeho tváři objevil malý úsměv z radosti, že opět mohl vidět svou sestru, kterou vidívá jen málokdy. Ani na Vánoce už totiž nejezdila domů.

"Kass, ahoj. Jak se vede?" zeptal se a na pozdrav pevně obejmul... V rámci možnosti.

"Jak myslíš?" naklonila hlavu na stranu s kulišáckým výrazem v obličeji. Chtěla před ním vypadat co nejvíce bez problémů. Jako by se nemělo k čemu schylovat.

"Tys to nevzdala, že..." poznamenal s viditelným zklamaním v obličeji.

Kassandra se musela držet, aby neprotočila očima. Samozřejmě, že to nevzdala a nevzdá, protože mu to už slíbila, že to udělá. Myslela si, že to bude brát s klidem, když jí to předtím svolil, tak proč je teď tak proti?

"Obávám se, že netuším o čem to mluvíš." pronesla s potutelným úsměvem, hlavu pořád nakloněnou tak, že její copy padaly na pravou stranu.