Zakázaný lektvar (HP/The Marauders ff)

Rozsáhlejší podezření

Tuto kapitolu chci věnovat někomu, kdo mě pořád nutí v komentářích ke psaní :D Tohle je pro tebe :3

***

Uběhl první školní týden. Profesoři se se studenty nepárali a hned jim dali spoustu domácích úkolů. Pro Kassandru to bylo po většinu času skvělé odreagování. Nemusela aspoň chvíli myslet na lektvar, který měla schovaný v jednom ze svých šuplíků vedle postele. Začala z toho být nervózní.

Ano, vybrala si to a to nepopírá. Proč taky? Může pomoct tolika nevinným tvorům i lidem. Je na ten nápad velice hrdá, jenže se bojí následků... Ne kvůli sobě, ale ostatním. Pokud by se s lektvarem něco zvrtlo, nedej bože někdo přišel k úrazu, pravděpodobně by za to mohli vlkodlaci. V tomto případě právě Dorian.

Jak to že právě on? Kass si to vypočítala. Jednou za měsíc chodil někdo z ministerstva za Brumbálem ohledně věcí ministerstva. Ten někdo byl čirou náhodou její bratr, od té doby, co se stal bystrozorem.

Věděla, že měl zůstat přes noc, avšak zrovna na tu noc spadal úplněk. Ředitel školy věděl o Dorianově kondici, proto mu poskytl místo, kde může prodělat přeměnu ve vlkodlaka aniž by někoho ohrožoval. Tím se jí naskytla příležitost. Samozřejmě, její bratr by nesouhlasil, ale v průběhu přeměny už bude pozdě...

Měla to naplánované. Všechno, do posledního puntíku. Snažila se nic nevynechat, ale stejně ji neopouštěl ten pocit nervozity, který si sebou nesla ze dne na den, z hodiny na hodinu. Byly tam jisté pochyby. Něco jí trápilo.

Strůjcem tohoto trápení nebyl nikdo jiný než kluk, který ji opravdu zaujal. Lhala by, kdyby řekla, že se jí nelíbil. Ovšem, čím víc se zajímala, tím víc se odhalovalo jeho tajemství. Není to o tom, že by se ho bála. Měla o něj strach. Strach, že se něco zvrtne a on bude ten, kdo přijde k úrazu.

Jenže věděla, že těmito obavami by to jenom přivolávala, proto se snažila na to nemyslet. Ale že by jí to usnadňoval, to se říct teda nedalo... Remus Lupin byl velice hezký, nadaný kluk. Pořád to však byl poberta. A co dělali poberti? Neustálé žertíky. I přesto, že byl prefect, žertíky si užíval spolu s ostatními. Byli prostě nepřehlední.

Kdykoliv si Kassandra řekla, že nebude myslet na nejhorší, zjevil se z ničeho nic před ní, spolu se svou partou. No, to by nebyla taková novinka, ale oni s ní najednou začali mluvit! Ze začátku to pro ni byl šok. Najednou si jí všímali a ona neměla ponětí, jestli to je dobře nebo špatně. Naopak, nějakou tu pozornost opravdu uvítala, protože si uznala, že v pozadí nemůže být navždycky.

Brzy přišel víkend. Všichni šťastní, že alespoň na dva dny nebudou muset čelit profesorům a jejich, někdy nudným, hodinám. Pořád jim však zbývala hromada úkolů, která musela být do příštího týdne hotová. Zas tak moc relaxace nebude. Avšak každý si našel čas sám pro sebe, kdy si mohl libovat v čem jen chtěl.

Kassandra hned v sobotu ráno zamířila do knihovny. Snažila se najít nějakou knihu pro její úkol do hodiny lektvarů s profesorem Křiklanem. Byl to zvláštní chlapík. Dle Kass trochu mimo. Byla ale přesvědčená, že nebyla jediná, kdo si to myslel. Naštěstí lektvary byly jednou z jejích oblíbených hodin, takže v tom neviděla problém.

„Ahoj Kass."

Najednou se ozval hlas hned za ní, když vytahovala knihu s pokročilými lektvary. Ovšem, z překvapení, komu hlas patří, jí kniha vyklouzla z rukou a nadskočila. Nabrala hluboký nádech a pomalu se otočila k dotyčnému.

„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." řekl chlapec rychle.

Sehnul se pro knihu, kterou jí následně podal. Držel ji tak dlouho, dokud si nebyl jistý, že ji Kassandra má pevně v rukou.