ROOMMATE

DEN 4

Užíjte si kapitolu!💞

~

"Kvůli tvému bratrovi."

"Co to doprdele.? Já nemám bratra." Zakroutil Taehyung hlavou.

"Máš nevlastního bratra a nedělej,že ho neznáš." Povzdychla si žena.

"Nikdy jsem ho nepotkal,jak bych ho asi mohl znát?"

"Skvěle. V tom případě zajistím,aby jste se co nejdříve setkali."

Chlapec zatnul prsty v pěst.
"Nedělej mi to. Doprdele,vždyť já dělám všechno co chceš!"

"Stále jsem tvoje matka Taehyungu. Už dávno si se s ním měl setkat,je to tvoje rodina."

"Rodina? Jo,jasně."

Jeho matka si povzdychla.

"A když už jsme u té rodiny,tvůj nevlastní otec by se s tebou také rád setkal. Brzy se budeme brát." Pokračovala upravujíc si přitom její účes.

Nad slovem otec si Taehyung jen odplivl.

Jeho matka si toho všimla a přistoupila k němu blíž.

"On není vůbec takový jako je tvůj otec Taehyungu." Řekla a položila své ruce na Taehyungova ramena.

Ale on je hned setřásl.
"Nesahej na mě!"

Žena si znovu povzdychla.

"Zkus se více otevřít. Nemůžeš takhle žít navždy."

Neodpověděl. Bez jediného slova se otočil a odešel.

Zatímco mířil zpět do pokoje v hlavě měl spoustu myšlenek.

Taehyungova matka je na vteřinu hodná,ale poté je zase jako ďábel. Je ta nejvíce bipolární osoba jakou kdy potkal. Byl rád,že se odstěhoval z toho domu,ale nesnášel onen fakt,že i přes to se s ní jednou za měsíc musel vidět.

[Jungkook:]

Jungkook zrovna pracoval na svém projektu do biolegie když v tom uslyšel prásknutí dveří.

"Vítej zpátky,Taehyungu hyung!" Přivítal ho radostně.

Starší na tohle ale neměl náladu. Jen se vyzul,odhodil svoji bundu na podlahu,hodil sebou do měkké postele a hlavu zabořil do polštáře.

"Hyungu? Jsi v pořádku?"

Žádná odpověď. Mladší se cítil trapně. Co měl k čertu udělat?

Pomalu se postavil ze židle na kterou si,ale okamžitě sedl zpět a raději se dál věnoval svému projektu.

Pak mu ale něco došlo.

"Oh,hyungu. Zítra jdu na váš koncert! Jimin hyung říkal,že nás zítra o půl sedmé vyzvedne."

O pár sekund později se na něj starší otočil. Vypadal rozhozeně.