ROOMMATE

DEN 24

"Taehyungu,mezi námi je na dobro konec."

Taehyung seděl bez jediného slova paralizovaně na podlaze.

Jungkook si setřel neposedné slzy z tváří a bez rozmyšlení opustil dům.

"J-Jungkooku. Jungkooku. Jungkooku,neopouštěj mě. Neopouštěj mě!" Starší chlapec začal o několik okamžiků později hystericky křičet. Bylo už ale pozdě. Jungkook byl pryč.

"Ne. Ne. Ne. Prosím,vrať se. Co jsem udělal špatně?" Taehyung plakal tahajíc se přitom za konečky svých vlasů.

"Prosím,vrať se.."

[O dva dny později:]

"Jungkooku,jak dlouho tu plánuješ zůstat? Nepřekážíš mi tu,to opravdu ne,ale myslím si,že by byl dobrý nápad,kdyby jste se s Taehyungem usmířili a ty se vrátil zpět domů. Určitě si o tebe dělá starosti. Jestli chceš,promluvím s ním." Povzdechl si smutně Jimin pokládajíc před Jungkooka hrníček s kávou.

"To je v pořádku,hyungu. Omlouvám se. Jen jsme se pohádali,to je celé. Taehyung mi psal zprávu,že už se nezlobí,tak se nejspíše vrátím domů." Jungkook se pokusil o úsměv a upil si ze svého hrníčku.

"Sice netuším,co bylo příčinou vaší hádky,ale jste bratři. Nemůžete zůstat pohádaní napořád,dobře?" Starší se posadil vedle Jungkooka.

"Ano,to já vím."

Jungkook si sbalil pár svých věcí a po rozloučení se se svým kamarádem opustil jeho univerzitní pokoj.

Kam bych teď měl jít?

Jungkooka napadlo,že by mohl zůstat pár dní u pana Yoona,ale přeci jen nechtěl být přítěží pro dalšího člověka po tom všem,co pro něj pan Yoon udělal. Plus pan Yoon o celé nynější situaci s halucinacemi spojenými s Jinem neměl sebemenší tušení.

Hádám,že asi půjdu domů.

Jungkook si byl jistý,že ho buď bude Taehyung kompletně ignorovat nebo na druhou stranu bude mít mnoho otázek zda je mladší v pořádku.

Mladší chlapec tiše doufal,že se bude jednat o tu první možnost.

Jungkook otočil kulatou klikou,díky níž zjistil,že jsou domovní dveře odemčené. Když vstoupil dovnitř domu,jeho pozornost upoutalo Taehyungovo bílé tričko spolu s kalhotami ležíc na podlaze mezi prázdnými flaškami od alkoholu.

Srdce mladšího najednou začalo bít rychleji. Nebyl připraven čelit situaci,která během několika málo minut nastane. Ať už se jednalo o cokoliv.

Když chlapec vešel do prvního patra všiml si,že dveře od Taehyungova pokoje jsou mírně pootevřené. Ozývaly se z něj hlasité steny a vrzání postele.

Ne.

Roztřepaný Jungkook se odhodlal zjistit,co se za dveřmi od pokoje jeho bratra právě odehrává.

Taehyungovi dělala v posteli společnost dívka. Dívka,jenž pod Taehyungem slastně sténala na sobě neměla jediný kousek oblečení.

Mladší chlapec šokovaně přiložil svoji ruku před ústa,aby nevydal ani hlásku i přes to,že už byl dávno beze slov.

Tohle bylo tou poslední věcí,jenž chtěl u Taehyunga vidět.

Místo,kde si chlapci projevovali lásku už bylo obsazeno někým jiným.

Jungkook už se na to nemohl nadále dívat. Dveře od Taehyungova pokoje tiše zavřel a poté se rozběhl do svého pokoje,kde propukl v pláč. Snažil se zhluboka dýchat,avšak jeho srdceryvný pláč mu to nedovoloval.