ROOMMATE

DEN 13 / 2.část

OMGGG MÁM TU NEJÚŽASNĚJŠÍ OMFGGGGGG ZPRÁVU! ČTĚTE AŽ DO KONCE!🔥

"Omlouvám se,že mi to tak dlouho trvalo. Můj přítel mi přinesl smažená kuřata,nechceš taky ochutnat?" Pan Yoon se vrátil zpět do místnosti držíc v rukou krabici plnou smažených kuřat.

"Ah-rád ochutnám. Mám celkem hlad." Pousmál se Jungkook.

Pan Yoon spolu s Jungkookem si pochutnali na výborném jídle. Poté se ale vrátili zpět k předešlé konverzaci.

"Takže,chceš pokračovat?" Zeptal se pan Yoon.

Jungkook kývl na souhlas a položil své kuře zpět do krabice.

"Po tom všem se tahle část vzpomínky vymazala. Je to divné. Jakoby ji snad někdo ukradl.

Část,kde se mi vzpomínka začíná opět vybavovat je z parku. Byl jsem tam sám. Pohádal jsem se s otcem,proto jsem potřeboval trochu času jen pro sebe. Najednou mě ale někdo popadl zezadu a moje mysl se zatemnila.

Při této části vzpomínky jsem se i trošku zděsil. Slyšel jsem čísi hlas říkat 'Tohle je moje práce. Musím to udělat pro tvoji matku.' a 'On je ten jediný,kterého se musím zbavit.'

Byl mi ten hlas povědomý,ale na druhou stranu byl hlubší než ten,který mi připomínal. Přísahám,že jsem ten hlas už někdy slyšel,ale nemůžu si vzpomenout kdy ani kde.

Poté už si pamatuji jen 'tu' část vzpomínky,kdy jsem se probudil s krvavým nožem v rukou vedle své mrtvé matky. Nevím,kde jsme se nacházeli. Bylo to někde venku. Měl jsem výhled na rozlehlou pláž. Foukal vítr. Leželi jsme na malém útesu uprostřed noci. Za námi se vyskytoval rozlehlý les. Netuším jak jsem se na to místo dostal. Netuším ani jak se tam dostala moje matka. Netušil jsem,kde žije. Jestli stále v Seoulu nebo na druhém konci světa.

Stále dokola se ptám,zda jsem ji opravdu zabil já. A jak?"

Jungkook ukončil jeho vyprávění a čekal na odezvu pana Yoona.

"Tohle je velmi divné,Jungkooku. Když jsi nevěděl,kde tvoje matka žije,jak jsi se mohl objevit vedle ní? Možná jste se někde potkali a ty jsi omdlel,což bylo příčinou toho,že tvá mysl tě navedla do tohoto děje. V tvém případě si ale spíše myslím,že tě někdo psychicky nemocný unesl. Je to 50/50 šance,ale napadlo tě někdy,že to na tebe mohl někdo nastražit,aby to vypadalo,že ty jsi byl ty ten,který zabil svoji matku? V tom případě by to znamenalo,že on je kriminálník,nikoli ty." Vysvětlil do detailu pan Yoon tříc si svoji bradu.

Mou matku zabil někdo jiný?

"Je tohle vůbec možné?" Zašeptal chlapec.

Pan Yoon kývl na souhlas.

"Samozřejmě,že ano. Nakonec jsou tu stále možnosti a odpovědi,Jungkooku. Napadá mě,že i hypnotizace může být odpovědí. Vysvětlovalo by to,proč si na nic nevzpomínáš."

Jungkook na sucho polkl. Po tolika letech se již konečně chtěl dozvědět pravdu. Chtěl konečně přijít na to,zda je on vrahem své matky či nikoli.

"Chci zjistit,co se opravdu stalo. Nevím ale,kde začít." Poškrábal se Jungkook na zátylku.

Pan Yoon se zvedl ze své židle a podíval se z okna. Pozoroval kapky deště stékající po okně.

"Víš Jungkooku,někdy jsou problémy působeny lidmi,kteří jsou ti nejblíže."

"Lidmi,kteří jsou mi nejblíže?!"

"Ano. Ve tvé přítomnosti se chovají mile,ale když nejsi poblíž,jsou úplně jinými lidmi."

Kdo by to mohl být?