ROOMMATE

DEN 23

"H-hyungu,neříkej mi prosím,že-"

"Že jsem zabil tvoji matku? To víš,že jsem ji zabil."

"Hyungu,je tohle skutečnost?"

"Očividně ano. Tohle není sen. Můj život bude pokračovat tak dlouho jako ten tvůj."

"Co mám teď dělat?"

"Zemřu ve chvíli,kdy zemřeš ty. Kdy tvé srdce přestane na dobro bít."

"Takže bych se měl zabít?"

"To je to nejlepší řešení,Jungkooku."

"N-neudělám to."

"Samozřejmě,že to uděláš."

"Nechci to udělat."

"V tom případě je tu ještě jedna možnost."

"Jaká možnost?"

"Opusť Taehyunga."

"C-co prosím?"

"Zlom mu srdce."

"To neudělám. Miluju ho."

"To znamená,že tu s tebou budu na pořád."

"Ne. Ne. Ne. Ne.!"

"Ne. Ne. Ne. Ne.!"
Jungkook vykřikl a otevřel oči. Došlo mu,že se jednalo jen o další zlý sen.

"Jungkooku,co se stalo?" Z druhé poloviny postele se ozval Taehyungův ospalý chraplavý hlas.

"N-nic. Byl to jen sen." Jungkook si svým rukávem otřel spocené čelo.

Taehyung pomalu otevřel své oči a přisunul se blíže k mladšímu.

"Zase? Zdají se ti zlé sny již tři dny v kuse. Souvisí to snad nějak s Jinem?"

"Tae,je mi fajn."

"Ne,není ti fajn. Podívej se na sebe. Tvůj obličej je celý spocený. Vypadáš jakoby jsi byl nemocný." Starší chlapec setřel Jungkookovi pot z tváří.

"Jsem jen unavený."

"Musíš zajít k lékaři. Babe,nemůžu tě takhle dál vidět."

Mladší si jen povzdechl,oblékl si boxerky a vstal z postele.

Předtím než však mohl odejít byl zastaven Taehyungovou rukou.

"Mám o tebe strach,Jungkooku. Neboj se,půjdeme tam spolu." Řekl starší zatímco držel Jungkookovu ruku.

"Tae,musím ti něco říct." Jungkook se podíval staršímu hluboko do očí.

"Povídej."

"J-já.."

"Ty co?"