ROOMMATE

DEN 30

"Tím myslím,že je Jin stále naživu. Není mrtvý."

"Jungkooku,to není možné!"

Jungkook si povzdechl a zoufale se zatahal za konečky svých vlasů.

"Nevěřím tomu,že se to děje. Umřel před mýma očima. Probodnul se! A o-on byl pohřben. Byl jsem na jeho pohřbu!"

"Hej,můžeš se uklidnit? Myslím,že si jen představujeme věci,které nejsou. Možná ten kluk,se kterým Taehyung odešel byl Jinovi jen podobný,kdo ví. Neměl třeba Jin dvojče?" Jimin se poškrábal na zátylku.

"Musím jít."

"Kamaráde,to nemyslíš vážně. Nemůžeš odejít v tohmle oblečení." Jimin si prohlížel Jungkooka,jenž na sobě měl nemocniční oděv.

"Matka mi přivezla oblečení navíc." Odpověděl mladší chlapec hledajíc v šatníku své oblečení.

Rychle se převlékl do džínů,trička a přehodil přes sebe bundu.

"Lehni si do postele a předstírej,že jsi já. Díky,hyungu." Řekl Jungkook a během vteřiny opustil místnost.

"Počkat,cože? Jungkooku? Jungkooku?!"

40 minut před tím

"Pizza je tady. Hned se vrátím." Taehyung se usmál,vstal z postele a pospíchal za poslíčkem,jenž chlapcům přivezl jejich pizzu,na kterou se oba tolik těšili.

Starší chlapec se rozešel k výtahu s trochu rozcuchanými vlasy a růžovými tvářemi. Spokojeně se usmíval a lehce si přejel po svých rtech.

Konečně.

Když se dveře od výtahu otevřely,krom muže v černém oblečení ve výtahu nikdo nebyl. Měl sklopenou hlavu a na ní černou kšiltovku,proto mu Taehyung nemohl vidět do tváře.

Taehyung mu věnoval pohled,ale hned poté zmáčkl na tlačítko s číslem nula a výtah se po zavření dveří rozjel do přízemí.

"Kime Taehyungu." Řekl najednou muž stojící vedle něj.

Chlapec v mžiku otočil svoji hlavu směrem k onomu muži.

"P-promiňte?"

"Je hezké vidět tě naživu." Řekl muž,jenž si hned poté sundal z hlavy svoji kšiltovku.

Byl to Jin.

Taehyung ztratil všechna slova a nemohl zpracovat,co právě vidí a slyší.

"Jsi tak šokovaný z toho,že mě opět vidíš?" Chtěl vědět Jin,na jehož obličeji se pomalu formuloval úsměv.

"Jak můžeš být do prdele-"

"Jak můžu být stále naživu?" Starší s úsměvem dokončil Taehyungovu větu.

"Já jsem nikdy neumřel. Všechno jsem to dopředu připravil."

"J-jak?"

"Mám své způsoby. Také policie je na mé straně. Pomohlo mi několik lidí,které znám. Pár měsíců jsem předstíral svoji smrt,avšak teď jsem tu. Chci dokončit to,co jsem začal."