ROOMMATE

DEN 28 / 1.část

Taehyung. Kde je Taehyung?

Mladý chlapec se rozeběhl do davu lidí,snažíc se přitom najít svého milovaného.

Do háje. Kde může být?

Jungkook od sebe všechny odstrkoval. Rozhlížel se kolem sebe,avšak Taehyung nebyl nikde k nalezení. Jeho obličej byl bledý a stékaly mu po něm chladné kapičky potu.

"Taehyungu!" Křičel mladý chlapec,avšak jeho hlas byl ztracen v hlasité muzice.

Jungkook se prodral mezi tančícími lidmi až k baru,kde doufal,že na staršího chlapce narazí. Avšak Taehyung nebyl ani tam.

Musím ho najít.

Chlapec se od baru rozešel k tanečnímu podiu. Postavil se do úplného středu a otočil se kolem své osy. Najednou spatřil mu povědomého hnědovlasého chlapce spolu s Tiffany.

"Taehyungu!" Spěchal Jungkook ke staršímu. Jakmile se k němu dostal,odstrčil od něj mladou dívku.

Když se Taehyung na mladšího chlapce podíval,spařil jeho udýchanou a vyčerpanou tvář.

"T-Teahyungu. V-viděl jsem Jina."

Taehyung prvních několik vteřin neodpověděl.
"Přišel jsi snad o rozum?" Vypadlo z něj nakonec.

"P-počkat,vy dva se znáte?" Chtěla vědět Tiffany,ale oba chlapci její otázku ignorovali.

Jungkook zoufale pokroutil svojí hlavou.

"Je tady. Před chvílí jsem s ním mluvil. On není mrtvý!"

"Do prdele,viděli jsme ho umírat. Máš jen halucinace. Wow,musíš být opravdu blázen." Odfrkl si Taehyung posměšně,rolujíc přitom oči.

Mladší chlapec popadl Taehyunga za jeho bundu.

"Prosím,věř mi! Nejsem jediný,kdo ho dnes viděl! Myslel jsem si,že je to jen moje představivost,ale není,Taehyungu!"

"Tak proč nejdeš do nemocnice? Tohle už dávno není moje věc." Uškrnul se Taehyung a setřásl Jungkookův stisk.

Lidé kolem obou chlapců jim věnovali divné pohledy,ale tohle teď nebyl ten největší problém. Mladší chlapec potřeboval,aby mu starší uvěřil,že je Jin opravdu naživu.

"Dotkl se mě a zranil mé rameno. Prosím,Taehyungu. Najdu ho pro tebe jen,aby jsi mi věřil!" Jungkook věděl,že se každou chvílí rozpláče.

"Přestaň! Vypadám teď jako blázen,když s tebou mluvím! Jdi za někým jiným." Povzdechl si starší,opouštějíc poté mladšícho,následovaný Tiffany.

"Prosím! Taehyungu,on je skutečný!" Křičel Jungkook.

"Taehyungu,pomoz mi!"

"Taehyungu!"

Jungkookova mysl najednou začínala být rozostřená a rozmazaná. Hudba rozléhající se po celém klubu najednou začínala mizet. Jediné,co Jungkook vnímal bylo dunění basů. Hlasité zvuky,rozhovory lidí kolem něj,všechno se najednou zdálo být tlumené.