ROOMMATE

DEN 28 / 2.část

"Omlouvám se. Zítra se vrátím." Zamumlal starší a postavil se.

Jungkook si oddechl a sledoval odcházejícícho Taehyunga.

Najednou si ale všiml,že Taehyung zamrzl na místě. Natočil svoji hlavu tak,aby zjistil,na co se starší dívá.

"Taehyungu,co se děje?" Jungkook nadzvedl obočí.

Taehyung ale neodpověděl. Jeho tělo se zhroutilo k zemi.

~

"Bude v pořádku." Zkonstatoval doktor,jenž dohlížel na Taehyunga poupravujíc si přitom své brýle.

"Díky bohu." Jungkook si úlevně oddychl a svou pozornost věnoval hnědovlasému chlapci,který ležel na druhém lůžku vedle něj.

Taehyung klidně oddechoval. Mladší chlapec měl málem panický záchvat když viděl staršího bezvládně ležet na podlaze. Naštěstí v ten moment procházel kolem jeho pokoje doktor,díky němuž bylo Taehyungovi okamžitě pomoci.

"Vypadá to,že nekonzumoval potraviny,ale pouze alkohol,což je velmi nebezpečné. Naštěstí ale zkolaboval v nemocnici." Pousmál se doktor.

"Haha,ano." Mladší chlapec se nuceně pousmál zpět na doktora.

~

"Pane Jeone,teď když jste probuzený,rád bych si s vámi promluvil o tom,co se vám stalo." Doktor najednou změnil téma berouc si přitom židli,kterou následně postavil vedle Jungkookovi postele a posadil se na ni.

"Váš krevní tlak byl extrémně vysoký,což bylo příčinou toho,že jste neměl v těle dostatek kyslíku. To je důvodem vašeho omdlení."

Jungkook hlasitě polkl a kývnul hlavou na náznak,že rozumí.

"Když jste spal,váš bratr mi řekl,že trpíte halucinacemi." Začal doktor.

"A-ano,myslím." Promluvil mladší nejistě.

"Pověděl by jste mi o tom více?"

Opravdu o tom teď nechci mluvit.

"Před pár měsíci jsem začal mít noční můry. Zapříčila to tragická událost,která mě zastihla. Měsíc poté jsem začal vidět věci. Začal jsem vidět osobu,která v té události hrála důležitou roli. Ta osoba už by ale měla být dávno mrtvá. Bál jsem se té osoby a ona se mi zjevovala kdykoliv jsem byl sám." Jungkook se zhluboka nadechl a pokračoval.

"Došlo to až tak daleko,že mi ta osoba vyhrožovala a říkala,že mě zabije pokud se nezačnu vyhýbat svým milovaným."

"Takže ty jsi věděl o tom,že ta osoba není skutečná,ale i tak si ji poslouchal?" Zeptal se doktor pokládajíc poté svůj poznámkový blok na stůl.

"Uh,ano. Zněl a vypadal tak skutečně. Bylo to děsivé."

"Samozřejmě to muselo být děsivé. Rozumím ti. Je možné,že se tě ta osoba někdy dotkla či ti nějak fyzicky ublížila? Pokud ano,cítil si její dotek?"

"No," Jungkook se pomrvil na svém lůžku.

Měl bych mu říct o minulé noci? Jenže to bylo skutečné. On byl skutečný.

"Ne,nikdy se mě nedotkl. Snažil se ale o to,abych spáchal sebevraždu."

"Dobře. Máš stále potíže se spánkem? Nebo se často cítíš napjatý nebo vystresovaný?"

"Ano. Stále se nemohu kvůli nočním můrám dobře vyspat."

Doktor kývl hlavou a poté si sundal své brýle.