ROOMMATE

DEN 31 [G]

Kdyby tu byla jedna věc, kterou bych mohl ochránit, bylo by to tvé štěstí.

Ale tak uboze jsem selhal.

"Taehyungu, jsi tam? Zatraceně, odpověz mi!"

Jungkookův křik dělal jediný zvuk krom šustění stromů.

Taehyung sledoval Jinovo mrtvé tělo ležící na zemi a ránu, ze které pomalu proudila krev.

"Prosím, Taehyungu! Řekni něco! P-prosím odpověz mi."

"J-jsem tu." Odpověděl starší slabě.

"Taehyungu, jsi to ty? Jsi postřelen? Kde je Jin?"

"M-mrtvý."

"Cože? Neslyším tě."

"J-je mrtvý!"

"Mrtvý? Skutečně mrtvý?"

"Ano, skutečně mrtvý."

"Jedu pro tebe. Zůstaň kde jsi a nezavěšuj."

"Dobře."

Taehyung vzhlédl k Namjoonovi, který ho pozoroval. Starší odhodil pistoli na zem s ještě více šokovaným pohledem než byl ten Taehyungův.

"Hyungu..."

"Co jsem to udělal?" Odpověděl Namjoon o pár vteřin později. Jeho tělo se ze strachu třepalo.

"Jak jsi věděl, že tady budu?" Zeptal se opatrně Taehyung.

Starší chlapec se zatajeným dechem hleděl do prázdna.

"Jin mi to řekl, ale mým úkolem bylo dohlédnout na Jungkooka. Měl jsem to v plánu dokud Jin nezabil Hoseoka. Už jsem to nemohl déle vydržet."

"Slyšel jsi o tom, že-"

"Že mě nemiloval? Věděl jsem o tom. Není to tak, že bych snad byl slepý." Pousmál se ironicky Namjoon.

Mladší se porozhlédl po okolí, zatímco si pohrával s lemem svého trička. Těžko se mu dýchalo jakoby měl knedlík v krku. Chladný vítr narážel do jeho obličeje a chlapec měl pocit, že nemohlo být horší situace než té, které čelil.

Namjoon najednou popadl pistoli ležící na zemi a spolu s ní se rozešel k Taehyungovi.

"Co to děláš?" Chtěl vědět Taehyung ustupujíc přitom o krok zpět.

"Postarám se o to."

"O co?"

"Zmiz. Zmiz předtím než se sem policie a Jungkook dostanou."

"Hyungu, jak se chceš-"

"Prostě zmiz! Postarám se o to. Nezapomeň, že i já jsem kriminálník."

Mladší chlapec hlasitě polkl a kývl hlavou. Vzal si svůj telefon a poté se pomalu rozešel pryč.

"Taehyungu."