ROOMMATE

DEN 12

Víkend byl konečně u konce a bylo na čase,aby se oba chlapci vrátili na univerzitu. Jelikož teď již nežijí na kolejích,ale s rodiči,musí vycházet z domu o půl hodiny dříve,aby byli ve škole v čas. Bylo to sice pro chlapce nepohodlné,ale onen fakt,že žijí spolu jim stačil. Občas,ale Taehyungovi vadilo jeho časté hašteření s jeho matkou.

Jungkook a Taehyung byli excelentní v utajování jejich vztahu před jejich rodiči. Regina ani Minjun si na obou chlapcích vůbec ničeho nevšimli. Nevšimli si ničeho ani když Taehyung s Jungkookem byli až příliš blízko u sebe,vždy to brali jako "bratrskou lásku".

Jungkook teď měl své vlastní problémy.

Jeho otec se doma objevil jen zřídka. To stejné i Regina. Mladší se nemohl soustředit na učení,protože ho Taehyung neustále otravoval a visel na něm jako koala.

Stále se spolu ještě nevyspali,ale mladšímu bylo jasné,že starší už nebude dlouho přijímat jeho omluvy.

Ve škole

"Hej,Jungkooku!" Zavolal na něj Jimin když mladší vcházel do vědecké laboratoře.

"Jimine!"

Bylo to jako věčnost,kdy Jungkook naposledy mluvil s Jiminem,proto byl moc rád když ho zase mohl vidět. Potřeboval trávit čas i s někým jiným než s Taehyungem. Být s ním 24/7 bylo pro mladšího vyčerpávající. Ne,že by si stěžoval nebo tak. Jen se necítí ve své kůži,protože neví,kdy se Taehyung chystá udělat další krok.

"Jungkookie! Jak se ti líbí v novém domě? Chybí mi tě potkávat na kolejích."

"Myslím,že se mi tam líbí,ale na kolejích to bylo lepší." Pousmál se Jungkook.

"Vím,jak se cítíš. Taehyung mi říkal,že jste teď nevlastní bratři,jak se tohle stalo?" Zeptal se zvědavě Jimin.

"Upřímně netuším. Naši rodiče se prostě vzali,ale nám o tom řekli až na poslední chvíli." Odpověděl mladší.

"Hádám,že se k tobě chová pořád chladně,viď?"

"Ah,ano." Poškrábal se mladší na zátylku.

Ne. Chodíme spolu.

"Dnes máme ve čtyři hodiny odpoledne zkoušku se skupinou. Chceš přijít?" Pozval Jimin Jungkooka.

Jelikož neměl Jungkook nic krom domácích úkolů v plánu,rozhodl se souhlasit.

"Dobře,skvěle. Jo a Jungkooku,neviděl jsi náhodou Hoseoka?" Zeptal se starší,rozhlížejíc se přitom po třídě zda Hoseoka neuvidí.

"Um ne,dnes ne."

"To je divné. Nejspíš zaspal."

  ~

"Namjoone,ujisti se,že tu tvoji část budeš rapovat o něco rychleji  a ty Yoongi,hraj na piano hlasitěji." Řekl Taehyung svým dvěma kamarádům,zatímco si upravoval jeho mikrofon.

Chlapci měli zkoušky v univerzitní hudební místnosti,kde mohli volně trénovat a vypůjčovat si hudební nástroje zcela zdarma.

"Dobře,pojďme od začátku." Řekl Jimin.

Chlapci tedy začali hrát na novo,díky čemuž byl Jungkook více než fascinován. Přál si,aby také mohl hrát na nějaký nástroj či zpívat.

Poté,co píseň skončila,Jungkook začal hlasitě tleskat s úsměvem od ucha k uchu.

"Tohle je vaše nová písnička?" Chtěl vědět maknae.

"Ano,Yoongi ji napsal. Jmenuje se Tommorow." Odpověděl Namjoon.

"Je úžasná." Složil nejmladší kompliment.

Yoongi mu mávl rukou před obličejem jakoby to nic nebylo,ale i přes to jste na něm mohli vidět jak byl z komplimentu mladšího šťastný. Jeho obličej začal mít nádech růžové barvy,čehož si jako první všiml Jimin.

"Ah! Hyungu,ty se červenáš. To je roztomilé."

"Zavři pusu,mimoni." Odvětil Yoongi naštvaně.

~

"Tae Tae,můžu tě vzít po zkoušce na večeři?" Zeptal se Hoseok mladšího.

"Um-um jasně. Jungkooku,půjdeš s námi?" Řekl Taehyung.

Předtím než ale Jungkook stihl cokoli říci,do řeči mu vstoupil Hoseok.
"Chci jít pouze s tebou,dobře?"

Jungkooka tohle opět píchlo u srdce,ale i přes to se usmál.
"To je v pořádku,hyungu. Mám dnes hodně domácích úkolů."

Taehyung moc dobře věděl,že se Jungkook snaží vypadat v pořádku,ale i přes to se nemohl obrátit proti Hoseokovi.

"Dobře."

   ~

Jungkook šel pomalu domů spolu se slzami,které mu smáčely tvář.

Vybavila se mu vzpomínka,kde jeho ruce byly celé od krve a vedle něj ležel zkrvavený nůž. Slyšel tiché šumění vln a vítr narážející do střech domů. Tělo bez duše,ležící vedle něj v kaluži krve. Tak křehké,tak slabé. Břicho i obličej tak zneřáděný,že ani on sám by nepoznal,o jakou osobu se jedná.

Přeji si,abych všem mohl říct,že on patří mě.

Přeji si,abychom nebyli bratři.

Přeji si,abych mohl všem říct,kdo doopravdy jsem.

Přeji si,abych mohl všem říct,že jsem zabil svou vlastní matku,svýma vlastníma rukama.

Přeji si,abych si pamatoval poslední den,kdy jsem viděl její tvář.

Uprostřed ulice najednou Jungkook propukl v hysterický pláč,svírajíc si přitom svůj hrudník. Cítil letní noční vítr,který narážel na jeho bledou kůži. Připomínalo mu to staré časy.

Proč bych zabíjel svoji matku bez mého vědomí? Jsem blázen. Jsem blázen tak,jak to všichni říkají.

Rozhodně se to,ale nesmí dostat k mému otci ani k Taehyungovi.

Jungkook si vytáhl svůj mobil z kapsy se záměrem zavolat na jedno určité číslo. Po chvíli projíždění svého adresáře konečně skončil u písmene Y,kde mu ihned vyskočilo číslo,na které chtěl zavolat.

"Halo? Pane Yoone?"

"Jungkooku? Co se děje?"
Hlas na druhé straně telefonu Jungkooka vždy uklidňoval.

"Vrátilo se to."

"Ty vzpomínky?"

Jungkook neodpověděl.

"Přijď okamžitě do mé kanceláře."

   ~ 🍃~

•Takže s touto částí jsem velmi nespokojená a mám pocit,že v době,kdy autorka tuto část psala asi neměla nejlepší období,protože i jak jsem si tuto část četla tak i teď když jsem ji překládala jsem měla celkem smíšené pocity.Nebo se mi to jen zdá? 😅

•Každopádně se těším na vaše krásné komentáře,které mi vždy udělají velkou radost!🍀💞

•Co si myslíte o tom,že Jungkook zabil svoji matku?

•Nebo nezabil?

•Kdo myslíte,že je pan Yoon?

•Jinak vám také ještě přeji krásné svátky a doufám,že vám Ježíšek přinesl jen to,co jste si přáli!🎄

Your fav xxnikol