ROOMMATE

DEN 34 [D]

Sbohem.

Nebylo konec, ale začátek.

"Přeji si, abych mohl žít svůj život znovu." Zamumlal Jungkook.

"Zníš jakoby jsi byl mrtvý nebo tak něco." Pousmál se Taehyung a upil si ze své kávy.

"A opravdu by jsi chtěl svůj život prožít znovu? Po tom všem?"

Mladší chlapec zůstal potichu pozorujíc přitom Taehyunga.

"Někdy bych chtěl znovu prožít ten život, který jsem žil za starých časů."

"Pokud máš na mysli staré dobré časy, tak hádám, že i já bych se do nich rád vrátil." Starší se na moment zamyslel.

Oba chlapci pozorovali hvězdy sedíc přitom na střeše jejich domu. V rukou drželi teplé nápoje. Dohodli se, že se tu v noci tajně setkají, jelikož během dne by si toho jejich rodiče všimli. Tady nahoře bylo jediné místo, kde se na sebe chlapci mohli vůbec podívat.

Uběhly dva dny.

Což znamenalo, že již zbývá jen pět dní do Jungkookova odchodu.

Během těchto dvou dnů spolu chlapci trávili čas mimo domov. Nevěděli, co přesně spolu dělat, proto se bavili o jejich nepříjemných zážitcích.

"Posledních pět dní, Taehyungu." Řekl tiše Jungkook zavírajíc poté oči.

"Máme pět dní. Pět dní na to, abychom vše uvedli do pohybu." Taehyung pevně stiskl Jungkookovu ruku.

"Uvést vše do pohybu... Uvést vše do pohybu pro mě..."

"Cože to říkáš?"

"Hm? Nic." Usmál se Jungkook na druhého chlapce.

"Vraťme se dovnitř. Začíná být zima."

"Dobře."

Jakmile se skrze otevřené okno vrátili chlapci do pokoje, Jungkook zatahal Taehyunga za rukáv.

"Hm?" Taehyung věnoval Jungkookovi zmatený výraz.

"Neopouštěj mě." Mladší chlapec sklopil pohled.

"Co se děje?" Taehyung při pohledu na Jungkooka začínal pociťovat obavy. Jeho tváře byly lehce načervenalé ze zimy a jeho oči byly plné nejistoty.

"J-já, Taehyungu.. Celou dobu jsem ti-"

"Jungkooku? Jsi ještě vzhůru?" Ozval se mužský hlas z druhé strany dveří.

"Sakra, to je otec. Taehyungu, ukryj se do šatníku." Jungkook začínal panikařit podstrkujíc přitom staršího ke dveřím od jeho šatníku.

"Jungkooku, potřebuji s tebou mluvit."

Jungkook netrpělivě ukazoval na svůj šatník, zatímco rty naznačoval, aby si Taehyung pospíšil a ukryl se v něm.

"Moment, převlékám se." Zavolal Jungkook na otce. Hned poté zavřel okno, díky kterému se chlapci dostali na střechu.