ROOMMATE

DEN 25 / 1.část

"Jsi připravený?" Sehun poplácal Jungkooka po rameni.

"Sundej ze mě tvoji zasranou ruku!" Jungkook setřásl ze svého ramene Sehunovu ruku a věnoval mu vražedný pohled.

"Pamatuješ,co jsi slíbil?" Dodal mladší.

"Pardon." Sehun se rozesmál.

Jungkook si povzdechl a obul si své boty. Vzhlédl do vyššího patra. Přesněji řečeno vzhlédl ke dveřím od Taehyungova pokoje.

Měl bych se přestat chovat jako idiot a užít si to se Sehunem. Usměj se,Jungkooku. Usměj se.

"Takže,kam vyrážíme?" Chtěl vědět Jungkook pokoušejíc se o úsměv.

[Taehyung:]

Taehyung zkontroloval čas na svém telefonu,který oznamoval 12:30 dopoledního času. Od včerejšího dne neusnul ani na krátký okamžik.

Starší vstal ze své postele,oblékl si boxerky přečítajíc si poté vzkaz od dívky,která již před nějakou dobou odešla domů.

Taehyung se ironicky uchechtl a vzkaz bez váhání zmačkal a hodil do koše na odpadky.

Další telefonní číslo.

Nevěděl její jméno ani věk. Nepamatoval si její vzhled ani místo,kde na ni narazil. Avšak bylo mu to jedno. Nic z toho jej nezajímalo. Jediné,na co mohl od rána do noci myslet byl Jungkook.

Když minulou noc spal s onou dívkou,místo jejího jména volal to Jungkookovo. Minulá noc pro něj nic neznamenala. Nic necítil. Ten sex byl nucený. On jen dával příkazy,které dívka bez jediného zaváhání poslušně plnila.

Taehyunga bolela hlava tak,jak už dlouho ne. Alkoholu zkonzumovamého minulou noc bylo více než příliš. Chlapec se proto rozhodl pro studenou sprchu.

Když však míříl do koupelny,z nižšího patra zaslechl dva hlasy. Oba dva hlasy mu byly povědomé. Ozývaly se od vchodových dveří. Taehyung byl natolik zvědavý,že do nižšího patra nakoukl.

"Jsi připravený?"

"Sundej ze mě tvoji zasranou ruku! Pamatuješ,co jsi slíbil?"

"Pardon."

Starší spatřil Jungkooka se Sehunem připravujíc se na jejich rande. Mladší si nazouval boty,zatímco Sehun ho s úsměvem pozoroval.

Samozřejmě. On už je jinde.

Taehyung zatnul své ruce v pěst a bez jediného ohlédnutí se zpět vrátil do svého pokoje.

Přeji si,abych byl mrtvý.

~

"Jungkooku,posloucháš mě?"

"Huh?"

"Zase mě nevnímáš. Dnes už je to po čtrnácté." Sehun si povzdechl koulejíc přitom očima.

"Oh,omlouvám se. Jen jsem toho moc nenaspal. Co jsi to říkal?" Jungkook několikrát zamrkal,aby se probral a poté se usmál.

"Myslíš na svého milovaného přítele?" Hádal Sehun.

"Ne. Ne,tak to není. Jen jsem toho kvůli škole opravdu moc nenaspal. Nemyslím na něj. A on není můj přítel. Nikdy jím nebyl. Jsme jen bratři,to je celé." Jungkook pokračoval v jezení svých těstovin,které už byly pomalu studené.