ROOMMATE

DEN 13 / 1.část

"Taehyungu,pojďme sem!" Zvolal najednou Hoseok a popadl mladšího za paži.

Chlapci šli mlčky po ulici,hledajíc přitom místo,kde by se mohli najíst.

"Kim Café? Tady už jsem několikrát byl." Řekl Taehyung.

"Opravdu? Slyšel jsem,že je tohle místo velmi dobré tak pojďme sem!"

Hoseok a Taehyung vstoupili do menší budovy,kde byli přivítáni nikým jiným než Seokjinem.

"Zdravím,vítejte v Kim Café! Přejete si stůl pro dva?" Chtěl vědět Jin.

"Ano." Odpověděl Taehyung.

  ~

Jungkook zaklepal na dveře od kanceláře.

"Ano?" Ozval se hlas z druhé strany.

"Tady Jungkook."

Jakmile Jungkook dořekl své jméno,dveře se okamžitě dokořán otevřely,kde v čele stál pan Yoon.

"Pojď dovnitř." Usmál se a odstoupil kousek ode dveří,aby mohl Jungkook vejít.

Chlapec se posadil na koženou sedačku. Svůj zrak věnoval svým rukou.

"Jungkooku,jak se ti daří?" Zeptal se pan Yoon zatímco Jungkookovi naléval pomerančový čaj,který mu následně podal.

"Byl jsem v pořádku. Zvykl jsem si na svůj život na univerzitě."

"Našel jsi si už někoho,koho máš rád?" Pousmál se pan Yoon,odhrnujíc si z tváře jeho šedé vlasy.

"Ah-ano." Zčervenal Jungkook. Pan Yoon věděl,že je Jungkook gay. Byl úplně prvním člověkem,který se tohle dozvěděl.

"V tom případě gratuluji! Musí to být úžasné!"

"A-ano." Pousmál se mladší a upil si čaje ze svého hrnku.

Najednou začalo silně pršet. Jediným světlem v té malé místnosti,kde se Jungkook nacházel,byla stolní lampa.

"Už jsou to čtyři měsíce,co jsi tu byl naposledy. Je tu něco,co ti ty vzpomínky opět spustilo?" Zeptal se pan Yoon mladšího.

Jungkook si povzdychl snažíc se uspořádat své emoce.

"Nevím. Myslím si ale,že je to tím nátlakem kvůli tomu,že o tom všem nemůžu říct svému otci ani příteli."

Pan Yoon se slabě usmál a položil svůj šálek čaje zpět na stolek,stojící před ním.

"Pro lidi je přirozené cítit nátlak když svým milovaným nemohou říci to,co je tíží. Vím,že to pro tebe může být těžké. Zvláště když krom mě o tomhle nikdo neví. Nezapomeň ale,že já tu budu vždy pro to,abych tě ochránil. Nezáleží na to,co jsi v minulosti provedl ani to,co budeš dělat v budoucnu. Nejsi na to všechno sám." Hlas pana Yoona byl pro Jungkooka uklidňující. Jakoby snad slyšel slova jeho matky.

Tato slova vehnala Jungkookovi slzy do očí. Potřeboval tato slova slyšet. Od kohokoli. Chtěl,aby mu kdokoli mohl říci,že je vše v pořádku.

Avšak pouze pan Yoon Jungkookovi rozuměl. Jen on rozuměl jeho opravdovým citům a emocím.

"Chceš se pokusit vzpomenout si na to,co se stalo tu noc?" Navrhl pan Yoon.

"A-ano."

"Zavři oči. Zkus si vzpomenout na místo,kde jsi se tu noc nacházel. Vzpomeň si na pach,který jsi cítil. Jaký ten pach byl. Posaď se rovně a zkus si vzpomenout,co jsi kolem sebe slyšel. Uvolni své ruce. Zkus si vzpomenout na vše,co se kolem tebe nacházelo." Řekl pan Yoon.