ROOMMATE

DEN 18 / 1.část

!POZNÁMKA AUTORA NA KONCI. DŮLEŽITÉ!

O DVA DNY POZDĚJI

[Taehyung:]

"Oh,dobře. Zavolej mi prosím na toto číslo,kdyby jsi ho našel."

"Stále nic?" Hoseok vešel do Taehyungova pokoje jakmile Taehyung hovor ukončil.

"Ne. Stále nic." Povzdechl si mladší,vyťukávajíc další telefonní číslo.

"Proč prostě nezavoláš policii?"

"Ne,to nechci udělat. Ne,dokud od něj nedostanu vysvětlení." Odvětil Taehyung a přiložil si telefon k uchu.

"Taehyungu,na tom videu jsi dost jasně viděl,co Jungkook udělal." Zastavil jej Hoseok.

"Hyungu." Taehyung přivřel oči.

"Byl jsi ty ten,který pustil to video na párty? Celou dobu jsi mi tvrdil,že máš důkaz o tom,že Jungkook svou matku zabil." Podezříval mladší staršího odkládajíc přitom telefon na stolek.

"Cože? Ne! Ten,kdo to udělal překročil čáru. Tohle už bylo moc. To video jsem viděl a chtěl jsem,aby jsi ho viděl i ty. Na párty jsem ti ho,ale opravdu pouštět nechtěl." Odpověděl starší koktavě.

"Musím ho najít. Je mi jedno,jak dlouho to potrvá."

"Je to vrah ,Taehyungu. Které části věty jsi nerozuměl? Měl by jsi to říct svým rodičům a nahlásit to na polici. To,co teď děláš není správné."

"Nemůžeš mě zastavit."

"Taehyungu,je to jen tvůj nevlastní bratr! Není pro tebe důležitý!"

"On je moje jediná rodina! Nikdy už se neopovažuj říct,že pro mě není důležitý,protože je. Více než ty,hyungu."

"Tae-"

"Už musím jít,měj se."

Mladší popadl svůj telefon,zápisník se všemi telefonními čísly a během několika málo vteřin zmizel ze svého pokoje.

Musím ho najít.

Zatímco se Taehyung vzdaloval od svého domu,šmátral po kapsách za účelem najít jednu jedinou věc,díky které se s Jungkookem může vidět. Jednalo se o zmačkaný kus papíru.

"Drahý Taehyungu,

Jestli si tohle čteš,znamená to,že už jsem pravděpodobně pryč. Neříkej rodičům,co se na té párty doopravdy stalo. Moc tě o to prosím. Video,které jsi viděl. Video,které viděli všichni. Byl jsem na něm opravdu já. Nemůžu ti,ale říct zda jsem svou matku opravdu zabil nebo ne. Nic si z té noci nepamatuju.

Chtěl jsem ti jen říct,že se omlouvám. Miluju tě tak moc,že si to nikdo nedokáže ani představit. Vím,že se teď cítíš šokovaně a vystrašeně. Vím,že se mě teď bojíš,ale to na mé lásce k tobě nic nezmění. Omlouvám se,ale život mě poslal tímto směrem. Slibuju ti,že už mě nikdy v životě znovu neuvidíš,tak se mě prosím neboj.

Věř mi,že jsem nechtěl,aby moje matka zemřela. Opravdu jsem to nechtěl a věřím,že to na mě celé někdo narafinoval,Taehyungu. Pamatuji si z té noci jen malé útržky,avšak jestli jsem opravdu vrahem své matky nevím.

Nesnaž se mě hledat. Vždy od tebe budu utíkat. Od tebe i od své rodiny. Od reality.

Moc tě miluju,ale už se nikdy znovu neuvidíme. Omlouvám se.

Tvůj,

Jeon Jungkook."

Starší si dopis pročítal stále dokola,dokud neznal všechna slova z paměti.