Stopařka - v zajetí kontroly

27.kapitola

Když chvilkový adrenalin z objevení velké zprávy o Camovi vyprchal, začali jsme více pociťovat prostředí studeného a vlhkého sklepa. Objímala jsem se pažemi kolem pasu a přitom prohlížela očima prostor. Audrey se vzdálila a uzavřela ve svojí neviditelné bublině. Zdálo se, že nebyla spokojená se svým selháním dostat se do Jeremyho mysli. Neměla jsem jí to za zlé.

Zatímco Meghan mluvila s Jeremym, tak tiše, že je nikdo neslyšel, byl to Tyler, který se ke mně přiblížil. Postavil se za mne, tak blízko, až jsem mohla cítit slabé teplo vyzařující z jeho těla na svých zádech.

„Co s ním uděláme?" vyslovil Tyler tiše otázku. Věděla jsem, že celou dobu nespustil oči z Meghan. Zvedlajsem pohled od země a zadívala se na opačný konec místnosti. Navrhla jsem krátký čas na rozmyšlenou. Potřebovala jsem ho, abych srovnala nové informace a mohla rozhodnout, co dál. Právě teď seděl Jeremy na zemi a sledoval všechny v místnosti.Vícekrát se jeho pohled stočil k Meghan opírající se o zeď. Ona nedokázala skrýt svoji nervozitu. Ani jsem nepotřebovala vidět její auru. To, jak se jí třásly ruce nepatřilo ke znakům zimy. Neustále si natáčela pramen vlasů na prst a očima těkala po místnosti ve snaze vyhnout se Tylerovi a pokukovat po Jeremym.

Tehdy jsem koutkem oka zachytila silné plameny barev, které mě hustě obalovaly. Zářily rudě, oranžově a přecházely místy do krvavě červené. Letmý opar vzteku a žárlivosti se opatrně zmocňoval i mě. Potřebovala jsem odvést Tylerovu pozornost jinam.

„Nemáme na vybranou. Věřím mu, že opravdu ví, kde by Cam mohl být. Nevypravil by se sem, kdyby neměl jistotu, že tu Cam nebude."

Mluvila jsem tiše, plynule. Jen natolik nahlas, aby mě Tyler mohl slyšet a zapojil své racionální myšlení. Skutečně začala aura kolem slábnout, ale ne dost.

„Já mu nevěřím," konstatoval Tyler a zhoupl se na špičkách.

„Já vím, ale přiznej, že máme rozdílné důvody, proč mu nevěříme."

Po mých, poněkud drsných slovech se Tyler zhluboka nadechl. Uplynula dlouhá chvíle, kdy jsem očima vyhledala Sarah. K mému překvapení se nepohnula ze svého místa, kde seděla. Stisk na mém rameni způsobil, že mé srdce tlouklo na plné obrátky.

„Fajn, uznávám. Chci najít Cama stejně jako ty, ale může jít o past. Možná, když počkáme, Audrey se mu dostane do hlavy, vytáhne, co potřebujeme a prověříme to."

Přikývla jsem, ale nemohla jinak souhlasit. Tyler myslel stejně jako vždy. Logicky, systematicky. Tak jak jsem já obvykle nepostupovala.

„Pokud budeme čekat, tak může být pozdě. Musíme jednat okamžitě."

Před očima jsem si vybavila Cameronův naléhavý výraz z mé vize. On věděl, že po něm půjdu a najdu ho. Klíčovým faktorem se stal právě čas. Čas, který potřeboval. Jen jsem nevěděla k čemu. Krok vpřed mě zbavil jakéhokoliv kontaktu s Tylerem. Všichni na mě upřeli pozornost. Kývla jsem k Jeremymu.

„Nabídka se přijímá. Dovedeš nás na to místo."

Jeremy se zazubil a vstal. Dlouhými kroky překonal krátkou vzdálenost s rukama v kapsách.

„Platí, ale bude to ještě něco za něco... chci tu růži."

Nehnula jsem ani prstem. Přesně to jsem očekávala. Na rozdíl ode mě. Audrey nereagovala, tak klidně. To bylo překvapení pro nás všechny.

„Nemyslíš si, že už požaduješ dost?"

Jeremy pokrčil rameny a dlaní si přejel po strnité tváři.