Stopařka - v zajetí kontroly

21.kapitola

Byla jsem nervózní. Ten pocit koloval mými žilami. Očekávala jsem od Camova pokoje mnohem víc než to, co se rozkládalo přede mnou. Měl velký pokoj, prostorný a vzdušný s výhledem do zahrady skrz okno. Přesto byl tenhle pokoj chudý. Postel, stolek, skříň, prázdné police, zrcadlo. Tenhle pokoj nedýchal jako Cam, nepatřil mu tak jak bych očekávala ale i tak jsem se rozhodla provést svůj plán tady. Tyler mi pomohl rozmístit pět svíček do kruhu uprostřed pokoje. Byla tady Audrey, Tyler, Meghan a za dveřmi zvědavý Ollie, kterého jsme odmítali vpustit do pokoje.

„Takže takhle jsi to pokaždé dělala? Lidi, já vám nevím ale tohle je opravdu zvrácený."

Tyler umístil poslední svíčku do perfektního kruhu a posadil se na postel, kde už byla Audrey i Meghan, která se před hodinou vrátila ze své schůzky. Já postávala uprostřed kruhu oblečená v džínsech, pevných botách a bundě. Kontrolovala jsem všechno.

„Zvrácený? Víc než telepatie a telekineze?"

Nikdo na Audreyinu řečnickou otázku neodpověděl. Jen já byla připravená začít. Hodiny na zdi ukazovaly blížící se jedenáctou hodinu. Nejvyšší čas.

„Takže, co bude dál?"

Posadila jsem se na koberec doprostřed kruhu a opatrně sundala křišťál z krku. Položila jsem kámen na stranu od nebezpečí. Bylo nepříjemné jak se mi potily dlaně.

„Teď zapálím svíčky a pak my Meghan hodí Camovu bundu a rukavice. Nevím, co se pak stane ale nesnažte se mě probudit, nevstupujte do kruhu, jasné?"

Třásl se mi hlas a vůbec nepomáhala skutečnost, že Ollie pořád tloukl na dveře. Popadla jsem do ruky zapalovač a zapálila první svíci po mé pravé ruce. Slabá záře plamenů tančila po zdech.

„Nemůžu odhadnout, jak dlouho to bude trvat."

Zapálila jsem poslední svíčku a odhodila zapalovač stranou. Z bezpečné vzdálenosti mě pozorovaly tři páry očí. Smíšený strach i zvědavost s očekáváním byly pocity zřetelné v očích každého z mých přátel. Tyler se pokusil o povzbudivý úsměv.

„To je v pohodě. Budeme tady a nespustíme tě z očí."

Zapnula jsem si bundu až ke krku a kývla na Meghan. Naše pohledy se vzájemně uzamkly. Ve světle svíček jsem viděla, jak se v Meghaniných očích zaleskl zájem, nějaká emoce. Byl to náznak náklonnosti kterou jsem zatím ještě neviděla. Zamrkala a bylo to pryč. Meghan zvedla ruku a věci vedle Audrey se vznesly do vzduchu.

„Hodně štěstí, Stopařko."

Meghanina slova mě přímo vykolejila a překvapila Audrey i Tylera. Nicméně do mé náruče vlétla Camova bunda i rukavice. Položila jsem si věci do klína a cítila elektřinu, která mě bodala do konečků prstů. Tyler něco říkal, ale všechny hlasy pro mne zanikly. Jako v transu jsem si pár rukavic natáhla na své dlaně a cítila jak se elektřina noří do mých dlaní a stoupá do ramen. Byla jsem unavená a pohled se mi zamžil, zčernal. Fungovalo to. Mé myšlenky se stočily ke Camovi.

***

V mé hlavě vybuchl ohňostroj. Celým mým tělem procházely ve vlnách jemné impulzy. Jako kdybych nebyla ve své kůži. Tenhle pocit nulové kontroly nad vlastním tělem jsem poznávala. Stávalo se mi to na počátku mých experimentů před čtyřmi roky, ale postupně všechno vymizelo. Mohla jsem si za tenhle stav sama. Po tak dlouhé době jsem udělala něco, co by pro mne dřív bylo primitivní. Vím, že jsem ležela a dýchala. Jen jsem netušila zda je tohle mé tělo a nebo cizí. Ani se mi nedařilo otevřít oči a proto jsem jen ležela a vyčkávala. Postupně byla má snaha o převzetí kontroly úspěšná. Vrátil se mi cit do rukou a nohou, v hlavě jsem začínala mít jasněji a slabá bolest odplouvala. Za chvíli budu schopná vstát na nohy.