Stopařka - v zajetí kontroly

14.kapitola

Můj první pokus o útěk selhal. Fajn, měla jsem smůlu a byl to hloupý nápad pokud jsem si myslela, že mám možnost proti někomu jako byla Meghan. To nic ale neměnilo na tom, že jsem chtěla odsud. Snažila jsem se v koženém polstrování uvolnit, ale myslím, že v mém podání to nemělos smysl. Zkřížila jsem ruce na hrudi a pečlivě sledovala ostatní. Především slečnu Tornerovou. Pořád jsem si musela připomínat, kým teď je. Už žádná šéfka policejní stanice. Zaujala snad Sebastienovo místo? Ta představa se mi nelíbila. Mnohem raději bych jednala se Sebastienem.

„Pokud půjdeš s námi, budeš s ním moct mluvit."

Audrey vypadala nezaujatě tak, jak si četla ve své knize ale její hlas jsem si nemohla splést. V mojí hlavě zněl až neuvěřitelně hlasitě. Mnohem zřetelněji než jsem si pamatovala. Dívala jsem se vpřed a odmítala uhnout očima někam jinam. Audrey mi nepochybně sleduje myšlenky celou dobu. Tohle uvědomění mě nejvíce iritovalo. Hlídat si své myšlenky bylo těžké. Už jsem zapomněla. Z přemýšlení mě vytrhl pohyb. Tornerová se zvedla z vedoucího místa v čele stolu. Kráčela pomalu a sebejistě. Koutkem oka jsem viděla, jak i Meghan zastavila práci na své manikúře a bedlivě pozoruje dění kolem. Tyler vedle mě působil uvolněně. Svým loktem jemně strčil do mého a tím z části zmírnil mé obavy. Tornerová odstrčila své krátké vlasy ze svého obličeje a plně na mě soustředila svojí pozornost. Už bylo načase.

„Asi byla moje chyba, že jsem ti hned na začátku našeho setkání neobjasnila tuhle situaci. Za to se omlouvám. Podruhé to uděláme jinak."

Lehce jsem přikývla protože to bylo přesně tím, co se ode mě očekávalo. Tornerová vypjala hruď a spojila své dlaně za zády. Její aura zesílila. Emoce zavířily kolem a úponky o různé intenzitě začaly pomalu prostupovat skrz trup.

„Rozhlédni se kolem sebe, prosím."

Nad zvláštní žádostí jsem pozvedla obočí. Na tváři slečny Tornerové seděla kamenná maska. Její aura mi také nic neprozradila, tedy alespoň ne nic podstatného. Udělala jsem jak řekla. Nejdříve jsem otočila hlavu doprava a setkala se očima s Tylerem. Povzbudivě se usmál. Trochu jsem zaváhala, když jsem se pohledem pohnula dál. Přesněji řečeno na Meghan. Seděla v křesle. Nohy měla přehozené přes opěradlo a byla zaujatá mobilem v její ruce. Doufala jsem, že se budu moci klidně ohlédnout jinam, ale jako kdyby mohla mé přání vyslyšet, vzhlédla. Pokud by to bylo možné, tak bych během okamžiku padla k zemi. Jen v tom jediném pohledu jsem ucítila spoustu zloby namířenou na mě. Provazce rudého vzteku se vyřítily přes místnost na mě a stejně rychle jako se objevily také zmizely. Meghan už mi nevěnovala pozornost. Těžce jsem polkla překážku, která se mi v krku vytvořila. Zbývala Audrey. Už na mě čekala. Seděla vzpřímeně s knihou na klíně. Ruce držela volně na opěradlech. Prohlídla dokončena. Pohlédla jsem zpět na vůdce místnosti a pokrčila rameny. Nutno podotknout, že kolem byla dusná atmosféra.

„Nic? Zvláštní. Myslela jsem, že budeš hledat své staré přátele. Podle toho, co jsem slyšela jste si byli velmi blízcí."

Zpozorněla jsem, protože za těmihle slovy byla skrytá slovní hříčka. Všechno v mém těle se napjalo, jak mi srdce v hrudi začalo rychleji bušit. Znovu jsem rychle prolétla místnost očima. Pokud se mě touhle hrou snažili donutit něco říct, tak se jim to nepovede.

„Myslí si, že si s ní hrajeme."

Audrey se ozvala ze svého místa. Tornerová nehnula ani koutkem oka a ani se nepokusila odtrhnout pohled ode mě.

„Děkuji za informaci, Audrey. Jak jsem řekla, potřebujeme tvé nadání, Stopařko.Už nějakou dobu pohřešujeme člena naší skupiny - tvé bývalé skupiny. Je velmi důležité abychom Camerona dostali zpět."